Básně
(ze zásuvky)
II.
Jaroslavu Seifertovi
„Otci se nelže!“,
říkala matka —
na ramenou dva orly královské
a před očima svíci.
Pámbumiodpusť.
Srdce na dlani —
nosil jsem domů v prázdném náručí
Aničku poběhlici.
Je to už včera.
Ze svíčky slzu,
matka si sliní prst: „Těch papežů!
A nikde kousek Říma…“
Pámbujíodpusť.
Jde básník Otec
a básník Syn — mají půl království
a kruhy pod očima.
„Otci se nelže!“,
šeptá básník Syn.
A tabulová hora — sama na zlý svět —
mu připomíná matku.
Pámbumuodpusť.
Klečí, přísahá:
„Já od vás nikdy v životě
neopsal ani řádku!“
Felixi Vodičkovi
Hledal jsem po Čechách potměchuť.
Aby se koním leskla srst.
Aby se usmál sám Pámbu.
A našel jsem svízel. A
bojínek. A
babí hněv. A
hanbu.
Hledal jsem něco na podpal.
Neboť je čas, kdy zabije
i vločka sněhu, když míří.
A našel jsem jen mokrý kříž. A
mokré kopí, zlomené
u nohou
svatého Jiří.
Je jaro. Prostřed sněžných Čech
smrtná jak svícen strmí Bílá Hora.
Na jejím vrchu tvrz, kde spí má řeč.
Chodím tam klečet.
V rukou bílý list,
který jsem kdysi darem vzal
od svého profesora.
Bohumilu Hrabalovi
Posílám ti tři kostrbaté křížky
a ten nůž,
kterým má matka křižovala chleby.
Aby tě střehly. Abys ukrajoval
tmu —
a nám bylo jak v nebi.
Posílám ti tři kostrbaté křížky
a ten nůž,
co dobře ví, kde nejbělejší kůrka.
Abys měl ticho. Abys respektoval
hrom,
jímž hřmí jen u Nymburka.
Posílám ti tři kostrbaté křížky
a ten nůž,
co žádné ruce neudělal hanbu.
…
Karel Šiktanc
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.