Jak se trhá srdce

Karel Šiktanc

43 

Elektronická kniha: Karel Šiktanc – Jak se trhá srdce (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: siktanc12 Kategorie:

Popis

E-kniha Karel Šiktanc: Jak se trhá srdce

Anotace

O autorovi

Karel Šiktanc

[10.7.1928-26.12.2021] Významný český básník, autor knih pro děti Karel Šiktanc se narodil roku 1928 v Hřebeči u Kladna. Jeho otec byl truhlářem a později železničním zřízencem v ocelárnách. Středočeský venkov, kde Karel Šiktanc prožil dětství, podstatně předurčil jeho dílo. Šiktanc studoval v Praze na Amerlingově učitelském ústavu (1943–1947) a Vysoké škole pedagogické (1948–1950). Roku 1950 však školu opustil a zvolil si...

Karel Šiktanc: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Jak se trhá srdce“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

MUŽ A ŽENA

Běžel,
slyšel
Bílé Labe,
prstíčkem
jak
v zemi hrabe.

Běžel,
slyšel
mezi jezy
plakat
vězně
na Bezdězi.

Běžel,
padal.
Tisíc vorů
táhlo
za ním
Bílou horu.

Ležela v lesích trav, nádherně
hrůzná, hrůzně nádherná, ach, spala!

Líná jak lávové jezero. Dlouhá jak
sněžení. Nahá jak pergamenová mapa.

A dravci na nebích zeli a mizeli.
A potmě ve žlabích voněly svízely.

Ležela v lesích trav, nádherně
hrůzná, hrůzně nádherná, ach, spala!

Ohlížel se.
Chudší
zvonů,
zvoucích
ku mši
jak by k honu.

Chudší
nože.
Chudší brousku.
Chudší
smyček
na motouzku.

Chudší
slin.
Neb
nejdál plivá
lež.
A ta je jaktěživá.

Malá, bílá, lavinová, byla z hor,
v nichž slzy boží kanou zemi po hřebenu,

po kozičkách, po tmě v senu. Nad hlavou
jí v nebi stála smetánka a peří.

Pohladil ji po slabinách. A jak sáh by
na svou smrt, ach, prchal výš a v plné

hrsti cítil růst své vlastní prsty,
povětří se kdesi blízko utíralo, uřícené,

do huňatých koní. Malá, bílá, lavinová,
byla z hor, v nichž slzy boží kanou zemi

po hřebenu. Po kozičkách. Po tmě v senu.
Nad hlavou jí v nebi stála smetánka a peří.

Žlukla
krev.
A po vsích
rasi
modlili se
za psí časy.

Proud,
hřích plout.
A po všech březích
tajní
hajní
na pařezích.

Oka
v ovsích.
Oka
v žitu.
Od koryta
ke korytu.

Vzdychla ze sna. Jak by Pámbu sňal z ní
strach a sňal z ní hanbu. Slastný pot

jí stál kol hrdla jako mléčné zuby.
Laskal ji. A z končin těla šla mu

vstříc, ach, nekřesťanská, všechna krev
a jen se chvěla, těžké prsy lily se mu

do dlaní jak slzy. Počaly mu plakat
ruce. Vzdychla ze sna, jak by Pámbu sňal

z ní strach. A sňal z ní hanbu. Slastný
pot jí stál kol hrdla jako mléčné zuby.

Drnčel
sad.
Rád,
že se hýbá.
Obrán na kost.
Jako ryba.

Páchla
zvěř. A
nože v dlaních
lhaly
jménem
podřezaných.

Panáčkoval
Hněv –
půl
chorý,
jeden pes
pro všecky dvory.

Nohy křížem, sen jen lhala. Celá v houfu
kolem srdce. Celá z trýzně. Celá z žízně,

co v ní drápkem nabíhala. Jak by bůh ji
nesl v loktech z havraního na bronného

koně! Pozdvihoval ji jak třáseň. Bral ji
za srst. Jak se zdvíhá beránčí. A sladká

tíha. Šla mu vstříc jak steskům chodí
úplňková zima. Nohy křížem, sen jen lhala.

Celá v houfu kolem sr…