ČISTEC
Plenér v kuse. Bez výrazu
Bez důrazu Bez důkazu Šeď se kasá,
chtiva tvaru —
řiďounký filc biliáru:
hráči nízkého vzrůstu dolézají za šťouchem,
macecha vrchní myšlenkama jinde.
Rychlomalíři ikon v bráně pijí čaj.
A něčí hanba v nejlepších letech
tluče o stůl tvrdou, na kost ulepenou cukřenkou,
leč sladkost už jen vůně.
Zakaž mi křičet.
Kontura dogy v mlze tře se o konturu zdi —
a neznatelně sténá.
Bude šest, v Monserratu začínají nešpory.
Mea rosa…
Vášeň soumraku (při všem svém sytém,
nanicovatém plameni) cedí se, zrní po slzách
až k vytí!
Plavecký stadiónek hasne.
Holčičí svetr v kase jako dvakrát políbený
sníh —
listy lpí k šutru, igelity ke sprchám,
sad v metelici nemá zdravý rozum.
(A co všechno jsme si ještě neřekli se synem!)
Honóra. Kde vězí? Mám ledové šaty.
V arcidiecézi
nic nikomu svatý.
Zakaž mi stát. A ohlížet se.
Ve vybitém lese tuš se krásně nese —
lícujou hrany, teskné výjevy,
naše tíha zemská, cizí vzdorná ženská,
věčně si dopíná knoflíčky ke krku,
ač je jí všecko vidět.
Padá návěst,
jeden horký, jeden studený stroj…
rzí, vyzývavá síla růstu komíhá nohama někde
ve výši tvé hlavy,
plavajzem stýblo,…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.