Ubírati se

Karel Šiktanc

43 

Elektronická kniha: Karel Šiktanc – Ubírati se (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: siktanc27 Kategorie:

Popis

Karel Šiktanc: Ubírati se

Anotace

Karel Šiktanc - životopis, dílo, citáty, knihy ke stažení

Karel Šiktanc – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Ubírati se“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Zastávka na znamení

Stojaté dříví vrže, v ležatém se dní.
Až nezřízený úsvit.

Starý muž odsedl od okna,     šeptem vál
houslový průvan.     A hlasy v houfech šeptem
vály:     povídali, že mu hráli …
na dřevěném molu holka hlavou dolů — vlasy pod ní
chtějí s vodou honemhonem pryč.

Zastávka na znamení.

Divné poránu:
nahlas ticho jako před začátkem filmu!
Až úlek.     Až slast.     Muž přivřel okno, vstal,
vzal z police knihu, která se před ním někde
uprostřed sama otevřela:     tady si dcera nejčastěji
četla.

Polkly hodiny.
Ohlíd se po mizině za oknem,     jestli se klidí
mha,     jestli se nemračí … jestli tam venku chybí.
Má léta.
Ví, že ne. Ale jde za ní. Za mizinou. (Kam jinam?)

Fičí.
Jde mezi domy.     A jakej jde, takovou potká:
půl periferie, mobil u hlavy, hrne se k metru,
u Vietnamce vjednomkuse světlo,     ulice se mlčky
rozcházejí,     každá jinam.
Obzor v dálce by se rozdal.

Zná to zpaměti.
To bůhsuďodkudco.     To špachtlí do větru:
posuňky, pentle par a dýmů,     a „do vrchu nežeň,
s vrchu pusť, na rovině nešetři“ … a voda, co si
stokrát za den lízne z šutru, potopí se…
To věčné animuk.     Co do nebe volá.

Jde,
a nikam.     Nechce se mu.     Ani někam.     Ani domů.
Jen tak stát si.     Zdát si.     Plést se.
Snést se s limbem,     na půl huby.
Větřit Němou, jak se chlubí.

Ano, slyší.
Půl hlt.     Půl cek.     A štrách.     A nápěv (co maj
na svědomí špalírové stromy).
A sten.     A špás.     (A křídlo v nebi napospas.)
A kašír.     A kňour.
A ouřk.     A kleť     (a echo po ní).
A vřesk.     A třísk.     A katedrální zvony.

Všecko to všanc.     Až k nesnesení.
Všecko to tvé, co tvoje není.

Pěšky se to z divna hrne.     Pomatené.     Povětrné.
I bolavé.     I blažené.
To takřka.     Asi.     Div že ne.
Ta planá krásná strkanice tuch a jíků a syků a sakrů
a slov.

To hromské mlčení.     To kdesebere miserére …
a řeč.

Tvá řeč.
Tvé potmě spatření.     Tvé přespráh slyšení.
Tvé pravosloví.

Je den jak den,
jdou courem po obzoru nějaká dějství z minula,
rozlitá,     rozpitá,     rozbitá,
úpln…