Artéská studna

Karel Šiktanc

43 

Elektronická kniha: Karel Šiktanc – Artéská studna (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: siktanc02 Kategorie:

Popis

E-kniha Karel Šiktanc: Artéská studna

Anotace

O autorovi

Karel Šiktanc

[10.7.1928-26.12.2021] Významný český básník, autor knih pro děti Karel Šiktanc se narodil roku 1928 v Hřebeči u Kladna. Jeho otec byl truhlářem a později železničním zřízencem v ocelárnách. Středočeský venkov, kde Karel Šiktanc prožil dětství, podstatně předurčil jeho dílo. Šiktanc studoval v Praze na Amerlingově učitelském ústavu (1943–1947) a Vysoké škole pedagogické (1948–1950). Roku 1950 však školu opustil a zvolil si...

Karel Šiktanc: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Artéská studna“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

ŠÍLENSTVÍ

 

 

 

Lůj v botách
garnisona lesa spí
Zima jde po vsi s fialovým světlem
Lasička hltá z napajedla
sníh
Podhradí strmí v nebesích
jak vystřihovánky
Jak
Betlém

Byl jsem tu?
Nebyl?
Psi se třou A děti mají
pláč
a smích
a oči nebožtíků
Z jezírka práší
První láska má
jak tenkrát
na dvou brusličkách
utíká po rybníku
Led skřípe Prší šeříkový sníh
Upadne Umřu
Bledý
couvám ke zdi
Šílený Jakub z mlejna běží vsí
Zrcadlo v rukou
chytá první hvězdy
Smál jsem se
Věšel po nocích
rmenové věnce na klášterní skobu
Na prášek uschly Krouží
v povětří
Pozvedám v humnech padlý kříž
a klekám k jeho hrobu
Co je to
šílenství?
Zoufalý z prodlev u brodů
sám
bílý kůň se zapřahám
do maringotky světa
Z artéských studní páchne jód
Budí mě
budí ze spánku
stařičká
dívčí
osvětimská věta
„Zkoušeli jsme jíst trávu,
ale co to je
pár metrů louky pro tisíce lidí?“
Utíkám před ní Není
kam
I bledý pomník Chopinův
má mrtvé oči z uslzené slídy
Odpusť mi blázne
Rozumní
smějem se vráskám na prazích
a písmu deštů na okenní římse
Jsou noci
staré třicet let
Jsou na nich slzy matčiny
o nichž už nedovím se
Sněží
A saně
splašené
s lebkami padlých po mohylách jezdí
Hledím jim do děr po očích
V bábině starém zrcadle
drápkem se chytly
zmrzající hvězdy
Odpusť mi blázne
Neuměl jsem číst
z Goghových nebes promáčených dešti
Zvon
zní
Co je to šílenství?
Souhvězdí křivé jako nůž
bez konce mi je v amalgámu
věští

Strach?
Ne jen úzkost z marnosti
Zoufalství
že mi po kapsách
zbyde jen na muziku
Hřmí maringotka světa
tmou
Dě…