Z Čech až na konec světa

16.

»Jeli jsme přes Brescii,« tak starý vladyka Mezihorský pokračoval ve svém vypravování, »do města Verony, kdež jsme si prohlédli palác někdy krále Dětřicha. Ale jak jsme se podivili, když jenom zbytky a rozvaliny jsme zahlédli místo krásného hradu královského, na jaký jsme se těšili. Však i z těchto zbytků bylo patrno, že krále Dětřichův hrad byla stavba obrovská a veliká velmi.

Z Verony jsme jeli do Padovy města, odkudž pan Lev poslal hlasatele do Benátek, aby vévodovi obce benátské nás ohlásil. Sotvaže však náš hlasatel ujel na moři dvě míle, potkal vévodova kancléře plovoucího na krásném korábu. Jel už nám naproti, neboť vévoda, jemuž také dóže říkají, odjinud se dověděl, že jsme v Padově, a proto poslal svého kancléře, aby nás uvítal a zároveň omluvil svého pána, jenž pro mnohá zaneprázdnění nemohl sám přijeti.

Ale tu jsme se již počali chystati na cestu do Čech. Na rozkaz pana Lva zavedl jsem čeládku, jíž v Benátkách nebyla zrovna nutno, i koně po suchu do Tervisia. Cesta byla zlá a byl jsem tuze rád, když jsme se dostali do Tervisia, kdež jsem lid náš a koně i všechny vaky naše nechal v hospodě U červené věže, dobře se na ni pamatuji. Pak jsem pospíchal za panem Lvem a jeho družinou do Benátek.

To město, milé děti, je div světa; krásné, mocné a bohaté, a což nejzvláštnějšího, že je skoro všecko na vodě, na moři vystavěné. Koní a vozů tam není potřebí, neboť po ulicích se jezdí na loďkách a jen málo je tam pevné půdy. Jediný rynk tam, a to před kostelem sv. Marka, mramorem dlážděný. A nejen domy, ale i velké paláce jsou na kolech ve vodě zaražených vystavěny, a všecko dílem řemeslným, nevídaným. Nebo věru, tak krásných a bohatých domů plných mramoru a zlata a jiných kovů a krásného malování nikde jsem nespatřil. A má to město, vládnoucí mnohými zeměmi za mořem i ostrovy, také to neobyčejné, že mu nepanuje ani král, ani císař, aniž jakýžkoli jiný kníže.«

»Řekl jsi, že vévoda,« vpadl Václav dědovi do řeči.

»Však to jen volený úředník z bohatých šlechticů benátských, jenž má jen název vévody neboli dóže, ale té moci nemá jako jinde knížata nebo králové. Nicméně je to úřad velice vznešený, neboť mnoho slávy a mnohou poctu přináší, a proto je také ode všech žádaný.

Tenkráte, když jsme do Benátek přibyli, bylo začátkem měsíce prosince, byl knížetem Kryštof Maurus, jenž nás přijal s velikou poctivostí, neboť, jak sám pověděl, velice si vážil našeho krále, pana Jiříka, slavné paměti, pro jeho moc a vladařskou moudrost. Ten každého jitra posílal po ten čas, co jsme v Benátkách meškali, a bylo to dobrých osm dnů, k panu Lvovi svého kancléře s několika šlechtici, aby se poptali, jak se panu Lvovi i nám všem daří, a pokaždé přinesli našemu pánovi krásný a vzácný dar.

Hned nazejtří po našem příchodu zavedli nás do kostela sv. Marka, stavby to nadiv krásné. Tam nám také ukázali poklad slavné obce benátské, jejž chovali v kapli zvláště pevné a dobře opatřené. I žasli jsme, milé děti, nad nesčetným množstvím drahého kamení, zlata …