U nás II – Novina

XLVI.

Za týden v sobotu pozdě odpoledne přišel k dolejšímu Zejdlovi nečekaný host, mladý Pavel z Tysu, jenž měl nebožtíka Škody dceru Martu a o němž už loni na podzim doslechli, že má „exám“. Pak v Polici o trhu, na jaře tohoto roku, dověděl se o něm Zejdl, že se těžce roznemohl. O tom všem nyní od něho samého uslyšeli, jak ohlásil odstup, jak hrádecký farář mu bránil.

„A s tou nemocí, inu pane, Hospodin nás těžko zkoušel. Máma, jako ženina matka, ta pořád eště nemože, a pak eště já ostal pádem ležet. To byly chury vejdělky a těžký živobytí. A nejhůř měla žena, chudák, ta se nám něco nasloužila! Ale jak ochotně, ve dne v noci, a eště všechno zas pořídila v domácnosti a jak jen mohla, zas za stau. Ta zkusila! Ale ani nehlesla, uvšecko tak ráda. To je vopraudu požehnání taková žena věrná.“

Pavlovi bylo znát na tváři jak od srdce vděčně a rád na ženu vzpomíná.

„A jak exám?“ optal se Zejdl.

„Jak exám! Starost! S tou nemocí se uvšecko zpozdilo. Co jsem se namodlil, aby mně pán Bůh dopřál. Jak jsem vstal, hned jsem šel zas na Hrádek, na faru na cvičení.“

„A jak farář, protahoval?“

„Dost. Někdy jsem přišel a kuchařka hned, že jemnostpán není doma, ať si přijdu za tejden. Přídu za tejden, a zas že není doma, že je u nemocnýho. Ale já nic, mě to neomrzalo; přišel jsem po třetí. Tu byl doma, ale zas neměl čas, abych přišel za čtrnáct dní, a tu mě vzal na exám a dost mě sbíral a musil jsem se portovat. Ale sv. písmo mně bránilo, až tak dalece, že mně nezbylo už než ještě jednou jít na cvičení.“

„Ale mezitím nebyls nikde.“

„Ani na krok. S bratry j…