Filosofská historie

VII.

Nastal nový den a s ním obyčejný život. Na vížce gymnazijní odzvoněno, studenti se scházeli plným počtem do koleje jako jindy. Opojení radostné, nadšení zmizelo a střízlivé uvažování zavládlo.

Profesor náboženství opět nepřišel do koleje. Vzpomněli na slova přísného rektora, že profesor dotud nepřijde, dokud mu nebude učiněno zadost. Rokovali

o tom co činiti. Prve však, nežli se dohodli, voláni jsou někteří k rektorovi, a mezi nimi Frybort a Vavřena.

Nastalo to, co každý očekával a čeho se slečna Elis strachovala, přísný výslech pro onu bouři a pro majáles. Tyto věci ve Venkovském městě se neutajily, a přišly ve všeobecnou známost. Všecka Litomyšl přála filozofům a nejedna dívka se zalekla slyšíc, že by mnozí

i vyloučením mohli býti potrestáni.

Fryborta už ty výslechy začínaly mrzeti, ne že by se bál, ale že doma slyšel slečnu Elis skoro neustále bědovati, že Márinčina jasná tvář se také zasmušila.

Vavřena byl klidný jako jindy, vymlouval vše starostlivé stravovatelce; ale když nic nezmohl, mlčel. Zelenka vyučoval, studoval, pojídal k večeři chléb a ovocnou kaši jako jindy. Než na jeho předčasně uvadlé tváři zračilo se teď jakési tajné uspokojení.

Špínovi jako by do výslechu nic nebylo. Seděl u otevřené knihy, kouřil, a maje líce zamračeno, zamyšleně hleděl před se.

Slečna Elis domnívajíc se, že snad se pro ty výslechy a nastávající trest kormoutí, přistoupila k němu vloživši jemně ruku svou jemu na rameno, začala jej těšit.

Ale než domluvila, obrátil se Špína a hlubokým svým hlasem zahučel:

„Jen kdyby to už bylo! Byl bych rád, kdyby mne vyhnali.“

Elis strnula. To by tak bylo, aby někdo z jejího bytu vyloučením byl potrestán!

Čtyřicet sedm filozofů bydlelo u ní, všickni byli povždy mezi prvními, jsou už velkými pány a teď! Čest jejího bytu byla by tatam!

Strachovala se víc než sami studenti. Že prý všecka Litomyšl byla na jejich straně – Přece ne. Kdyby všichni, zajisté ne paní Rollerová a rodina páně aktuárova.

Hned ráno druhého dne po slavnosti májové jala se paní Roubínková manželu svému, v „obrštu“ si hovějícímu, vyprávěti, jaké ty letošní majáles byly; začala velmi obšírně a zrovna nespravedlivě o tom vykládat, jak jejich pan instruktor ji a zvláště Lottynku urazil a neslušně se choval.

Dotkla se tím velmi citlivě pana aktuára. Referát svůj stupňujíc došla až k tomu, jak Lenka sama se po háji procházela, jak se s instruktorem bavila.

Aktuár dnes už několikráte hlavu svou od Herodesa krále odvrátil a byl by počal úředně vyslýchati, kdyby nebyla nastala hodina, které musel do kanceláře.

Když pak o polednách přišel domů a se naobědval, začala Roubínková znovu, dokládajíc se svědectvím paní půlmistrové Rollerové. Lenka byla v kuchyni. Dobře však tušila, že se o ní jedná. Bylť pan strýček za oběda několikráte na ni svůj chladný, ledový zrak obrátil, a tomu rozuměla.

Nelekala se, na všecko připravená, než zarazila se přece, když na Vavřenu pomyslila.

Ten přišel odpoledne v obyčejnou hodinu Fricka vyučovat. Paní akt…