Lucerna

Výstup 9.

Mlynář, Zajíček, pak Klásková.

Zajíček (za Haničkou). Jako laštovička. 

Mlynář. Co jste nám Jozífku přines? 

Zajíček. Novinu.

Mlynář. Ó už vím.

Klásková (na síni). Že tu není. (Na prahu.) Že tu není, že ne —

Mlynář. Váš muž? Není.

Klásková. Aha, pan spomocník!  (Vstoupí). Tak tady není. (K Zajíčkovi na jisto.) U vás nebyl. 

Zajíček (rozpačitě) Klásek?

Klásková (nečekajíc, rychle). Ne, řekněte ne. No. Taky ne. Ó, já věděla. Že prý doskočí sem do mlýna, povídal, zeptat se stran mletí, jestli byste nám ten trošek semleli. Najednou si vzpomněl, najednou taková starost o mletí. Ale to on, když jsem byla na zahrádce jistě dostal nějakou štafetu. — Jen jsem se na zahrádce omrkla, a už to bylo — už od stavu pryč a hned se strojí —

Zajíček (nejistě). To jsem —

Klásková. Mlčte, vy mu chcete pomoct z louže. Ó ne, však já vím, co s tím mletím. A do mlejna se ptát s klarinetem! Však jsem shlídla, jak strčil klarinet pod kabát jako zloděj. Bodejť klarinet do mlejnice! Snad bude stát u moučnice a pískat —

Zajíček. Ale to si u mne sehrajeme.

Klásková. Sehrajete! Tak kde hrajete? Vy tu a kde on, můj muž, kde hraje, kde, kocour roztoulaný. Ale já vám povím — ne, já ne, někdo jiný.

Mlynář. Kdo?

Klásková (vytáhne karty). Tyhle. 

Mlynář (vesele). Karty!

Klásková. Jen se smějte. Karty p…