Popis
E-kniha Alois Jirásek: Staré pověsti české
Anotace
Klasická kniha české literatury je mistrovským převyprávěním díla lidové fantazie a tvořivosti, kde anonymní autoři zachytili zajímavé úseky dávných českých dějin.
Prostým, ale básnicky účinným jazykem vypravuje autor nejen staré zkazky o samých počátcích života na našem území, jak je zachovala lidová tradice, ale i pověsti z doby pozdější, jimiž si lid opředl začátky i další osudy křesťanství.
Příběhy doprovází zhruba stovka krásných ilustrací.
O autorovi
Alois Jirásek[23.8.1851-12.3.1930] Alois Jirásek se narodil roku 1851 v Hronově u Náchoda. Pocházel ze selského rodu, jeho otec byl původně tkalcem a pak pekařem. Dětství strávil ve Velké Vsi u Broumova. V letech 1863 – 1867 studoval na německém gymnáziu v Broumově, potom na českém gymnáziu v Hradci Králové. Po maturitě studoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Alois Jirásek...
Alois Jirásek: životopis, dílo, citáty
III.
A mocná Janošíkova valaška? Tu páni, jak se jí zmocnili, ukryli, zavřeli za sedmerý dveře.
Valaška však v tom vězení nezůstala. Sama počala rubati do dveří, rubala, až se prosekala. Když první dveře prosekala, dala se do druhých, pak do třetích. A tak se ostatními prosekala. A jak do sedmých počala rubati, Janošíka na smrt vedli. A když valaška sedmé dveře prosekala, bylo již pozdě. Janošík byl na pravdě Boží. Tu valaška zmizela do hor, do volných hor, a tam, kde Janošík tak rád meškával, „na Králově Holi zaťatá je v topolí“. A kamaratstvo?
Skonalo smutně. Když neměli Janošíka, přesile neodolali. Jeden po druhém lapen, uvězněn a skonali ve vězení, nebo tak jako jejich vůdce. Nejhůře Surovec Jakub; toho na kolo vpletli a nic mu již nepomohla jeho puška samopalka s dvěma hlavněma o jednom kohoutku prostřed obou, kterou si sám urobil a jejímž hromovým dvojvýstřelem děsíval své protivníky a pocestné.
„Horní chlapci“ zhynuli, jejich jména však zachoval si lid v paměti. A nejvíce a vděčně jejich vůdce, Janošíkovo. I také místa, kde chodíval, meškával, jeho stezky, jeskyně. Ale nejvíce o jeho pokladech vypravují, jež sypal …
Jiří Markut –
Přiznám se, že číst to kdysi jako povinnou četbu pro mě bylo za trest. Ale neoprávněně (sami víte, jaké to je, když vás do něčeho nutí kvůli čtenářskému deníku a venku je tak hezky 🙂 ). Dnes knihu vnímám naprosto jinak, líbí se mi, řekl bych jedna z nejčtivějších knih Aloise Jiráska. Krásně podané střípky naší historie.