Z Čech až na konec světa

12.

Když příštího dne za prvního soumraku starý vladyka Mezihorský usedl do křesla poblíže krbu, jehož oheň mile hřál a šerou jizbu osvětlil mlhavou září, snášeli panicové i Lidunka o překot své stoličky bez lenochu a usadili se na nich u nohou dědových.

Starý pan Šašek Mezihorský, těše se z jejich dychtivosti, pravil: »Milé děti, prve nežli vypovím podivnou tu příhodu, jak jsem vám včera slíbil, poslechněte něco málo o něčem jiném, abyste pak mému vypravování jak náleží porozuměli. Před šedesáti lety, když jsem byl ještě malým chlapcem, byly v Uhrách také boje o královskou korunu. Hlásil se o ni také český král Ladislav Pohrobek, však jsem se již o něm také zmínil, a polský Vladislav. Ladislav byl ještě pacholátko a bojovali za něj namnoze samí Čechové s panem Jiskrou z Brandýsa. Ten mu hájil severní Uhry. V ostatních Uhrách vládl Vladislav, Polák rodem, jenž umluviv načas příměří s Janem Jiskrou z Brandýsa, vypravil se proti Turkům. Nejprve nad nimi znamenitě zvítězil; v jeho vojsku sloužilo také dosti Čechů. Turci sami žádali za mír; i byl umluven a přísahou královou utvrzen. Než král Vladislav, zanedlouho přísahu tu zrušiv, vypravil se nanovo proti Turkům, byl však u Varny, až u Černého moře někde, na hlavu poražen, on pak sám zmizel v boji beze stopy.

Dlouho nechtěli v Uhrách a v Polsku ani uvěřit, že by byl zahynul. Mnoho se vypravovalo, že útěkem vyvázl nebo že se dostal do otroctví. A na toho nešťastného krále uherského Vladislava Varnanského vzpomněli jsme si daleko ve Španihelích, jak jsem děl, když jsme putovali z Olmeda do Salamanky.«

»Byl tam snad nějaký bojovník, jenž ho znal, s nímž jste se smluvili jako s tím rytířem?« mínil Václav.

»S tím v Burgosu, míníš? Nikoliv, milý synku. Z Olmeda jsme přijeli nejprve do města Mediny, odtud do jakéhosi městečka, jméno jsem už zapomněl, a tam nám vypravovali, že nedaleko odtud poblíže nějaké vesnice živ je poustevník, jenž někdy byl králem. Toť se ví, že jsme se tomu divili nemálo. Pan Lev zevrubně se na všechno vyptával, a tu mu vypravovali, že z bitvy uniknuv do světa, až sem do těchto končin se vydal, aby tu daleko od své vlasti těžko se kál, protože dopustiv se křivé přísahy, způsobil tím království svému a tisícům nevinných lidí mnoho hoře, utrpení i záhubu.

Pan Lev žasl a my s ním, neb to vše se shodovalo s osudem krále Vladislava. To bylo, milé děti, tenkráte, když jsme meškali v tom španihelském městečku, ve dvaadvacátém roce po oné nešťastné bitvě u Varny. Co do času mohl to býti král Vladislav, jen shodne-li se vše jinak, tak jsme pomýšleli. Pan Lev byl velice žádostiv, aby spatřil toho tajemného poustevníka. Chtěltě se předsvědčiti, je-li co na tom vypravování pravdivého.

I vypravili jsme se na jeho rozkaz do té vesnice, poblíže které žil ten královský poustevník. Když jsme tam dojeli, poručil pan Lev družině a veškeré čeledi, aby jela napřed do Salamanky, a jen si nechal u sebe pana Jana, jako Kolovrata Žehrovského, Frodnara, onoho brabantského hlasatele a nyní naše…