Obrazy z dějin národa českého I

Návrh

Myšlenky císaře Bedřicha Barbarossy se odnášely k velkým cílům: chtěl obnovit nesmírnou říši Římskou, chtěl vládnouti všemu západnímu světu a chtěl v těch zemích odstranit všechny krále a všechna knížata jen trochu mocnější. Vladislav, jehož moc vzrůstala a který byl pyšný a vrtkavý a nestálý a násilný, zdál se mu býti v té věci špatným spojencem. Ba, zdálo se, že v mnohých ohledech je císaři spíše na překážku. Bedřich se tedy odvrátil od českého krále a skytl celou svou přízeň Oldřichovi. Vyjížděl s ním na lov, popřál mu místa u svého stolu, rád slyšel jeho hlas při sezeních, a když táhl na válečnou výpravu, dovoloval, aby kůň Oldřichův kráčel po boku jeho klisny.

Jednou, když Oldřich ve shromáždění vznešených vasalů seděl u císařových nohou, dotkl se Bedřich Barbarossa jeho ramene a řekl:

„Hle, sedm let uplynulo, Oldřichu, sedm let se dívám do tvé věrné tváře, sedm let mi sloužíš, a jen maličko jsem mohl pro tebe učiniti. Jsem snad nevděčník? Nikoliv! Tvůj bratranec, český král Vladislav, stárne a zpupnost a pošetilost je druhem jeho staroby. Čeká tě, kníže, dobrá odměna a dobré dědictví.“

„Pane, můj císaři,“ odpověděl Oldřich, „není dost, že sedím u tvých nohou?“

Císaři se ta odpověď velmi zalíbila a všichni vasalové chválili Oldřichovu skromnost.

Na pražský hrad přicházely čas od času zprávy o počínání císaře Barbarossy i o nadějích Oldřichových, a král býval znepokojen. Zřel, že přízeň císařova je tatam, zřel nebezpečí, které hrozilo se strany synů Soběslavových, poznával, že po jeho smrti vznikne spor o trůn, a chtěl zajistit vládu pro svého syna Bedřicha. Přemýšlel o tom dnem i nocí, když pak Římský císař žádal, aby byl Soběslav propuštěn z vězení, zavolal král toho, komu chtěl odevzdat svou moc, a řekl:

„Synu, Děpold je mrtev a zemřel i Daniel, který mi tak dobře radíval. Jsem bez pomocníků, mám málo p…