Obrazy z dějin národa českého III

Slyšení

Než uplynuly dva měsíce, stáhl Reichert do svých rukou pěknou řadu Petrových závazků. Koupil obročí, na které měl pan šlechtic zálusk, získal dlužní list, zmocnil se jeho záruk. Když to měl v suchu, vyhledal podkomořího jménem Oldřicha a všechny královy rádce, kteří byli nakloněni kupcům. Ti panovníka prosili a přimlouvali se tak dlouho, až král slíbil, že měšťany vyslechne. Tu přišli před Přemysla tři lidé kupeckého stavu a nejvýmluvnější z nich řekl:

„Pane milostivý, odvádíme do tvých komor z každého zboží částku, která nám byla ustanovena, a tak čím více máme a čím více prospívá náš dům, tím bohatší je tvoje komora, a tím více peněz se schází v tvé pokladnici. I jest nás počestných kupců pořídku. Jako zlaté pruty a ložiska spočívají v jalové zemi, jako jest sůl roztroušena v hlubinách, tak i my jsme obklopeni lidem jalovým a marným. Jsou chámové početní jako písek, jsou šlechticové hojných jmen a malého majetku. Ti hledají s námi nepřátelství; závidí nám hbitost a vtip a stále vzrůstající důchody. Skrze závist vzešlo, ó králi, nepřátelství mezi městy a šlechtou, která zbíjí, mezi hbitými kupci a mezi marnými pány. Na naší straně je zdar a mír! Na jejich straně jsou bitky a rozbroj! I znavilo nás to věčné pronásledování a my nemůžeme ani jísti ani spáti ani se radovati. Nechť počínáme to či ono, vždy nějaký hrubý a násilný pán vstoupí nám do cesty. Dlaň na jilci, vousiska vzhůru, rozkročen, zpěněn a výhružný dotírá na naši shovívavou skráň a mluví jako katané.

Vznešený …