Občan Don Quijote a jiné prózy

Vladislav Vančura

59 

Elektronická kniha: Vladislav Vančura – Občan Don Quijote a jiné prózy (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: vancura29 Kategorie:

Popis

Vladislav Vančura: Občan Don Quijote a jiné prózy

Anotace

Vladislav Vančura – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Žánr

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Občan Don Quijote a jiné prózy“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Zbraslavská povídka o opatu Martinovi

Za starých časů byl Zbraslavský klášter slavný po světě a jeho opat byl veliký pán. Často se stávalo, že k němu přijel na návštěvu král. To bych vám přál vidět, co to bylo za melu: vrátní, fráteři, vojáci, myslivci, mnichové, městská chasa, všichni sháněli prášek na čištění knoflíků a mečů. Mýtný pobíhal hledaje opasek s lvíčkem, klíčníkům se třásla kolena, zbraslavští kluci se musili třikrát denně mýt a maminky nepouštěly z rukou škopíček mýdlové vody. Venku bylo boží dopuštění. Kdekdo popadl novou čepici a hrnul si to k mostu na pražské silnici.

Zatím se mezi stromovím blížil průvod. Pod ohnivou záclonou, v zlatě, modři a běli oblaku, který se valí pod kopyty koní, přijížděl ten, kterého očekávali: král. Krok jeho koní zní jako veliké zvony opatství.

Pánbůh s námi! Všechno je na nohou, jen zbraslavský opat jakoby nic. Jako by se nic nedělo, honí se Martin s dětmi po zahradě. Má pásku na očích a jako s uděláním klopýtne a padá právě uprostřed vítání a oslavného křiku.

Myslíte, že z toho bylo nějaké hromování? Král se zasmál, a protože byl v dobrém rozmaru, povídá: „Ty, chlapíku, nebudeš moci pro nezbednost ani umřít!“

Potom vzal opata Martina pod paží a za nesmírného údivu jej odvedl, aby si porozprávěli o dějepise a zbraslavské silnici, která už tehdy byla v prašpatném stavu.

Kdyby byla na světě spravedlnost, žil by opat Martin ještě dnes. Sedal by na hrázi, klátil nohama a palci by točil mlýnek, přemýšleje o svých knihách. Volal by jménem zbraslavské kluky a děvčátka, dával by těm ušatým človíčkům žertovné otázky, koláč anebo měděný penízek.

Ale žel! Když měl opat Martin na zádech pět křížků, najedl se nezralého ovoce a zemřel.

Čert nikdy nespí.

V červnu toho roku přišel do Zbraslavského kláštera mocný pán jménem Jan Sekerka z Petřínovic, řečený Hrůza. Táhl se svými syny do Svaté země. Měl tři chlapce a všichni byli něžní a růžoví a žádný z nich se nepodobal otci.

Tehdy se věřilo, že křižákům, kteří vedli války s Turkem, brání jejich hříchy, aby dobyli města Jeruzaléma a osvobodili svatá místa.

Tehdy se také věřilo, že ruka boží a andělé ochraňují neviňátka.

Jakýsi mnich, jemuž se z postu a ze sebetrýznění pomátl rozum, jal se kázati, aby matky připnuly dětem kříž a otcové aby jim vložili do dlaně meč. Uvěřil, že splní vůli boží, dovede-li děti do války. Řečený mnich se jmenoval Johánek; kázal v kostelích i na náměstích, vystupoval na nárožní kameny, na vozíky, na obrácené koše na tržišti a lidé před ním klekali a bili se do prsou.

Zbraslavští řemeslníčkové a chudáci, kteří dřeli na klášterním panství, byli stejní bloudi jako ostatní. Sotva se rozkřiklo, že před opatstvím stojí hlouček dětských křižáků, již se sbíhali ze všech stran, již rozhoupali zvony, již klečí před bratrem Johánkem.

Řeholník mluví o spáse duší. Mluví o osvobození města Betléma, o meči neviňátek, který potře ďábla. Jeho řeč zachvívá srdcem posluchačů. Lidem běží po zádech mráz; někteří bijí čely o zem. Někteří plá…