Pole orná a válečná

Vladislav Vančura

65 

Elektronická kniha: Vladislav Vančura – Pole orná a válečná (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: vancura06 Kategorie:

Popis

Vladislav Vančura: Pole orná a válečná

Anotace

Vladislav Vančura – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Pole orná a válečná“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

HLAVA DVANÁCTÁ

Jazyky světa byly zepsuty v sprostou směsici úsloví nej­různějších, poznovu zdechal césar a vnitřnosti světa byly žrány vlčicí. Zpěvy křičené z hlubin, posměch a prokletí po­třásaly bohem bitev, jeho vyhřezlá zadnice se otevřela ko­panci a proděravěná nebesa slávy padala shůry dolů. Vojska zbíhala. V kterési chvíli, jež nadešla za hrozného hřímání, v kotoučích jisker a za poplachu polnic, pluk za plukem od­hazoval pušku a vojska jižjiž zahrdlená dala se na útěk. Hlo­moz a třáskání, vražda a krveprolití tekoucí z konce světa až na konec světa opadávalo. Doposud děla vládla, avšak svět v krvi se vzpínal a temnoty se pootvíraly. Hnusné ukřižová­ní zvětšené do nedozírna, až Golgota dosahovala k ledov­cům, se třáslo a opona věků se trhala vedví. Naposled dály se věci nejhroznější. Hříva světa se zježila hlady. Místo jediného kopiníka smečka zbila bok chlapa, jehož tvář siná, jenž kradl chléb a jenž se praví býti synem člověka. Hubené boky zjevují pohyby žeber lačného davu. Běda bezcitné a spravedlivé soše, která na útěku a nad spáleništěm vládne starými zákony. Vržte ji v oheň! Hořící krysa naráz pozbý­vá svého sádla. Naposledy bylo slyšeti řvaní mezi tolikerou obludností hlasů. Smrt v poli bude se zdáti tichou, neboť skutkové a hrůzy útěku jsou děsnější bitev. Kdo zůstane, aby neměl rány od meče, kdo vyvázne z ostrosti zakřivené­ho srpku? Stůj, chviličko ticha, neveliký kameni zdvíhající se z těchto vod! Uplývejte, hromové válek! Později neuslyší nikdo hroznější bouře na nástrojích válečných. Ó, harfy bitev! Ó, strašná bubnování a zpěv vojsk plný rouhání a děsu, mocnější hlasitého moře i nebes i hor, jež se otví­rají. Ó, harfy bitev! Maličké dítě, jež bylo počato v prvých dnech války, mlčky a s obnaženým hnátem sedalo v prachu smetiště; smýkajíc se lezlo za ohni vojáků a nakonec, aby se opakovala půvabná legenda, na hřbetě muly, připomí­nající oslátko jen velmi zdaleka, vešlo v tábor. Avšak ohniš­tě byla černá a vyhaslá; dítě hladovělo. Učitelé, již spatřují tolik podivných věcí, ustali s množstvím svých rad. Ohniště jsou černá a uprostřed střepů je přebývání. Dva díly světa hořely a při tomto ohni nenapekli chleba.

Bojiště gorlické pustlo a květnový den ustupoval. Na­stávala noc zaplašující krkavce, noc strašidel a chroptění. Lidé zpola zarytí do země, ranění, pozvedající se jako plazi a poražení ďáblové, s tváří pekelnou i plačící a opět těla bez hlav, trupy bez rukou, kosti, drob a pozůstatky armád, tělo na těle, mrtvý na živém, čekali na vlka nebo na psa, který přijde ze své skrýše a usedna na zadek bude hrýzti a lízati rány. Až do svítání, den a opět noc, bude lomiti rukama toto vojsko, až do třetího dne bude lapati po dechu podobno úděsným rybám, jež kdosi vylovil z vod a vrhl na toto pole. Krůpěj rosy se nevycedí na jeho rty, bude žízni­ti, křičeti po vodě, po houbě namočené v octě a po žluči, jíž se dostalo Ježíši Kristu. Hejno havranů spadne za sví­tání. Vzdechy a naříkání od hodiny k hodině slábnoucí již je nezděsí.…