Amazonský proud

Čižba

Krejčí sedí ve světnici jako v jámě a šije. Prostořeká žena mluví a mluví a mistrovi se to nelíbí. Když paní umlkla, v dílně bylo ticho jako pod vývěvou. Z hodin sypou se hrotnaté vteřiny a sluneční svit se sune po zdi, znamenaje jiný svět. Bije do řemesla a zdvihl prach z nehotového díla. Šaty visí na zdi jako černé duše v pekle a kabát na mistrových kolenou pošitý stehy zlostí mává proti němu oběma rukávy. Mistr Teige překousl nit, zatkl jehlu a hledí oknem. Letěl pták a zpíval. Na jeřáb usedl rorýs a hejno vrabců se dalo do křiku. Mistr otevřel okno, ale žena řekla:

„Okno není divadlo.“

Krejčí znovu usedl, ale vášeň mu nedá dobře dělat. Nerad se pohádal se ženou a odešel na čihadlo.

Neohraničený pohled vždy znovu udivuje jako kouzelné brýle. Kol dokola leží prostor a krajina. Teige vystavěl si spád neúčelně a na kopci. Místo se nazývá Milník a líbí se mu. Do čižby je zamilován, není dobrým ptáčníkem. Kašle na čihařský řád a líčí jakkoliv.

Chycené ptáky nejčastěji pouští a peněz vydaných na čihadlo nelituje. Pletek nestrojí. Pomeč, tyk a sklopce jsou jeho nástroje. Sedě v boudě, vábí zpěvem volavých ptáků. Tu se dívá. Pěnkava skáče jako radost a chvěje křídly. Stehlík nachyluje hlavu, útlá sýkora pískne a rozestře křídla.

„Proč se bojíte?“ myslí si laskavý ptáčník.

Jako milost sestoupila naň pohoda. Věd jsou jiné, než jaké je vídáváme. Krejčovina je nejlepší řemeslo a do své ženy je zamilován. Milá holka, milá Josefino, kéž bys byla se mnou!

Leč paní se nemůže Teigeho dočkat a pošle pro něho malého Jeníka. Chlapec cestou utíká i otálí a na čihadle stane tro…