Obrazy z dějin národa českého I

Vladislav Vančura

74 

Elektronická kniha: Vladislav Vančura – Obrazy z dějin národa českého I (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: vancura31 Kategorie:

Popis

E-kniha Vladislav Vančura: Obrazy z dějin národa českého I

Anotace

O autorovi

Vladislav Vančura

[23.6.1891-12.5.1942] Vladislav Vančura byl tvůrcem jazykově experimentujících poetických próz z historie i současnosti, dramatik, filmový scénárista. Narodil se roku 1891 v Háji u Opavy. Po otci Vančura pocházel ze starého protestantského rodu písmáků. Dětství prožil v Davli, kde byl otec hospodářským správcem. V dospívání hledal obtížně životní orientaci. Docházel na gymnázium v Benešově u Prahy, studium však na čas přerušil....

Vladislav Vančura: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Série

Pořadí v sérii

1

Jazyk

Vydáno

Žánr

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Obrazy z dějin národa českého I“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vyděračství

Když Konrád Ota doslechl, že je Soběslav v tísni, svolal šlechtice a urozené pány na svůj hrad a řekl jim: „Znáte přezdívku, která se tak dobře hodí na Soběslava? Víte, že se mu říká selské kníže? A najde se mezi vámi někdo, kdo by se mohl domnívati, že Soběslav nezaslouží notný výsměch?“

Na ta slova ozval se výbuch veselosti a šlechticové se tloukli do kolen a prohýbali se a jeden vrážel loktem do druhého.

„Ach,“ řekl potom Konrád, „to odbočení věru nevadilo, neboť teď víme, na čem jsme, a můžeme mluvit od plic: Je to veliká hanba, že šlechticům a lidem urozeným vládne muž, který se bratříčkuje se sedláky, a my všichni musíme tomu udělat přítrž. Ovšem nikoli tehdy, bude-li náš selský panovník pěkně povolný, a skytne-li nám, oč jej požádáme. – Rozviňme tedy klubko sudidiček a spřeďme novou nit!“

Když to a ještě mnoho jiných hovorů, které nešly věci na kloub, bylo vysloveno, vydali se šlechticové na cestu do Čech. Táhli na Hrádek, neboť se rozneslo, že kníže bude v okolí toho místa lovit zvěř.

Asi den jízdy od řečeného Hrádku spatřil je jakýsi zeman, který oral pole, a protože se mu množství jezdců zdálo přílišné a protože viděl na jejich štítech znaky a protože poznal šlechtice, poradil se s ostatními zemánky a obkročil koníka a tak jak byl (bez sedla a bez ostruh) dojel dříve na Hrádek než velmožové. Ti se teprve radili, jak mají věc navléknout. A bylo stanoveno v té jejich radě, že ukryjí šik v lesích a že přepadnou Hrádek teprve na smluvené znamení.

I stalo se na druhý den, že Konrád Ota vešel do Hrádku s maličkou hrstkou průvodců. Když překročil práh brány, zvedly stráže můstek, a když vešel do hradní síně, obsadily hradby.

Konrád, který si byl jist svými zálohami, mluvil pak s knížetem jako se mluvívá s tím, kdo nemá na vybranou, a řekl:

„Doneslo se mi, že vězníš Oldřicha a že máš v úmyslu udělit knížetství olomoucké svému nejmladšímu bratru Václavovi. To je věc neuvážená a nikterak ti nebude ku prospěchu. Byl bys takový nevděčník? Chtěl bys mne přejít? Chtěl bys obrátit naše přátelství ve hněv? Dej mi ten úděl raději po dobrém! Obklop se šlechtici, zřekni se venkovských mravů! Učiň to rychle, neboť ti zbývá maličko času a co nevidět bude ti odepřeno všechno rozhodování.“

Mluvě takto zvedal Konrád vysoko svou planoucí a smělou hlavu a kníže mu hněvivě odpovídal.

Zatím šlechticové, jimž bylo v jiné světnici předloženo jídlo, dost se poveselili a jeden z nich vyšel na hradby, aby se poohlédl, co se děje venku. Byl znepokojen jakýmsi houráním a přisámbohu! slyšel dobře: v dálce zněla bitva. I pad…

Mohlo by se Vám líbit…