Obrazy z dějin národa českého I

Sedláci

Nedlouho potom padl Bedřich Český k císařovým nohám a řekl mu:

„Čechy jsou rozchváceny, šlechticové žijí tam v područí, právo tam nemá místa a tvoje moc ve skutcích Soběslavových je tupena. Učiň, císaři, aby ten vládce nehodný, Soběslav, byl zbaven moci a vlož ji do mých rukou. To jest dědictví, které očekávám s věrností a s důvěřováním!“

Císař odpověděl Bedřichu Českému milostivě. Přijal od něho poklad a pranic se neohlížeje na právo šlechticů voliti si svého panovníka, propůjčil Bedřichovi Čechy v léno.

Zatím Konrád Ota, který unikl z Hrádku, hledal přispění u Leopolda Rakouského, syna nedávno zemřelého vévody Jindřicha, a ve spolku s tím starým nepřítelem táhl proti Soběslavovi. Kníže se octl ve veliké tísni, neboť pomoc, kterou mu přiváděl jeho nejmladší bratr Václav, byla nepatrná, a české vojsko, pokud jde o počet, nemohlo se měřiti s protivníky. Nicméně kníže vtrhl s Václavem do Znojemska. Leopold Rakouský dobyl však jejich tábora a obrátil je na útěk. Hnali se močálem, prchali a když všechno bylo ztraceno, odhodlal se Soběslav rozděliti svá vojska. Václav se uchýlil do Olomouce a kníže spěchal se zbytkem bojovníků do Čech.

Vposled rozbil Soběslav tábor na hoře, která se zvedá nad dnešním Miličínem a které jest jméno Kalvárie. Tu k němu přišly stráže předních řad a řekly mu:

„V údolí mezi lesy jde vojsko, a pokud můžeme rozeznati, nejsou to bojovníci, jak lze vídati, ale lid divně ozbrojený. Jde v s…