Knihy

V příšeří ložnice se ozval telefon. Bartlett se probral ze spánku. „Haló?“ / „Dobré ráno, Bartlette, tady je Klaudie Čchenová. Taj-pan se nechá ptát, budete-li dnes potřebovat vůz?“ / „Ne, díky, ne.“ Bartlett pohlédl na hodinky. „Propána,“ zamumlal nahlas, užaslý, že spal tak dlouho. „Ehm, díky, Klaudie, díky.“ / „Výlet do Tajpeje byl odložen na příští pátek. V pátek tam a v pondělí v poledne…

Blackthorne nyní kráčel hradem, čestnou stráž mu dělalo dvacet vazalů obklopených desetinásobným doprovodem šedivců. Pyšnil se svou novou uniformou, hnědým kimonem s pěti Toranagovými znaky, a vůbec poprvé měl na sobě obřadní pláštík s vyztuženými křídlovitými rameny. Vlnité zlaté vlasy měl svázány do úhledného copu. Od pásu mu předpisově trčely meče, jež dostal od Toranagy. Na nohou měl nové tabi a…

“Připadá mi to jako střílet kachny, když sedí na vodě,” znechuceně zabručel admirál. / “Ano,” přikývl Struan. “Ale jejich ztráty jsou malé a naše zanedbatelné.” / “Šlo nám o rozhodné vítězství,” přidal se Longstaff. “To jsme chtěli. Připomeň mi, Horatio, že mám požádat Aristotla, aby zachytil, jak jsme dnes dobyli ty pevnosti.” / “Ano, Vaše Excelence.” / Všichni stáli na palubě vlajkové lodi… / …

Dunross už potřetí dočetl složku v modrých deskách. Nejdřív ji přečetl hned, když ji dostal – jako vždy – pak znovu cestou do guvernérova paláce. Sklapl desky a zůstal chvíli sedět jako v tranzu. Teď byl ve své pracovně v druhém patře Velkého domu, stojícího v sedle pod vrcholkem Peaku, okna s tabulkami zalitými do olova otevřená na zalité zahrady a hluboko dole město a zmatek v přístavu. / Starobylé hodiny po…

„Co ke všem čertům hodláš dělat, Paule?“ zeptal se Guvernér Havergilla. Byl tam i Johnjohn a všichni tři byli na terase vládního domu, už po večeři, opřeni o nízké zábradlí. „Panebože! Jestli Viktorie taky zkrachuje, jde tenhle ostrov do háje, nebo ne?“ / Havergill se rozhlédl, aby se ujistil, že nikdo neposlouchá a ztišil hlas. „Jsme v kontaktu s Anglickou bankou, pane. Zítra kolem půlnoci londýnského času…