Knihy novel a povídek

Svatý Václav

Povídka meditační
(psáno 1898, poprvé tištěno 1898–1899)

Už je tomu tak asi třicet nebo více let, co jsem četl první povídku o umělci, který po bezměrném zápase s nepříznivými poměry vytvořil konečně dílo prvního řádu, dílo epochální.

Přirozeně, že děj i mnohé podrobnosti povídky míhají se v paměti mé již jen jako v mlze. Přesto pamatuji se zcela dobře aspoň na některé význačné momenty.

V povídce bylo vypravováno totiž o chudém malíři, který se s veškerou svou vroucností zamiloval do čarokrásné šlechtičny a zvoliv si tvář její za model k obrazu Mater Dolorosy, po léta marně se snažil vdechnouti v okouzlující tahy obrazu zbožňovaného idolu výraz oduševnělé vroucnosti, ideální lásky a bezměrné bolesti.

Duševní zápas umělcův líčen byl podrobně, a právě tato partie povídky, skýtajíc přibližnou možnost ponahlédnouti do tajů uměleckého tvoření, nezůstala na mne bez hlubokého dojmu.

Dle všeho líčil vypravující dosti dovedně a přirozeně, nebo aspoň v jisté míře přesvědčivě.

Pamatuji se, že při čtení přál jsem duševně trýzněnému umělci z celé duše, aby byl krutý jeho zápas korunován úspěchem – a když se konečně tak stalo, že pocítil jsem zvláštní druh uspokojení přes to vše, že umělec docílil úspěchu toho – na útraty vlastního svého štěstí jako člověk.

Co vše a jakým asi způsobem bylo o osudech okouzlujícího modelu vypravováno, nevím; pamatuji se jen, že umělec vystihnul oduševnělý ideální výraz v tváři své milenky teprve v okamžicích, když umírala, – a když pak výraz ten šťastně vkouzlil na svůj obraz – v zoufalém hoři nad úmrtím zbožňované milenky vlastní rukou obraz svůj – zničil.

Dle všeho byla to jedna z oněch romanticko-erotických povídek, jakými před půl stoletím a&…