Knihy

2. / Ostrov Hermit byl větší, než si Corridon představoval. Kreslil si jej jako skalnatou plošinu o rozměru nějakých dvou set metrů, nad níž se tyčí dům, avšak když motorový člun vplul do skvěle utajeného přístaviště, Corridon se podíval nahoru a uviděl, jak se nad ním ve tmě zvedají vysoké strmé útesy, krve by se v něm nedořezal. Špičatá rozeklaná skaliska mu napověděla, co měla Ann na mysli, když… / …

Když jsem otevřel dveře svého bytu a nejistě vešel do obýváku, uviděl jsem ho, jak sedí v mém oblíbeném křesle, nohu přes nohu, s rukama v klíně, uvolněný a v pohodě. / Mohlo mu být mezi pětapadesáti a pětašedesáti. Husté sněhobílé vlasy měl bezvadně upravené, celý byl jako ze škatulky: šedý oblek, bílá hedvábná košile, vázanka Pierre Cardin, vyleštěné černé střevíce. Obličej jako by měl… / ?…

Když letoun zakroužil nad Eastonvillem, spatřil Cade nad severním koncem města vznášející se oblak kouře. Počítal s tím, že závěr letu bude ošklivý, ale že to dopadne takhle zle, si přece jen nemyslel. Strach, který v něm hlodal, za tři hodiny cesty ještě divoce vzrostl a Cadeovi se rozklepaly ruce a srdce mu jen pomalu, bolestně bušilo. Příšerně do sebe potřeboval hodit dalšího panáka. / Světelné znamení,…

  / I. / Tři následující noci přijížděla ke mně do chaty a milovali jsme se. / Byla to uspěchaná, tajná láska a když odeznělo prvotní vzrušení, byla to láska neuspokojivá – alespoň pro mě. / Bála se, že by ji mohl někdo zahlédnout přijíždět nebo odjíždět. Děsila se představy, že by se manžel o její nevěře dozvěděl. / Naše láska tedy probíhala pokradmu a mně její vypjatost opravdu dělala starosti:… / …

Zvenčí nevypadala restaurace U tří krabů nijak zvlášť podnětně. Měla chatrný, větrem ošlehaný zevnějšek s vybledlým dřevěným průčelím a úzkými prosklenými dveřmi, zacloněnými červeným závěsem — žádné vnadidlo pro turisty. / Otevřel jsem dveře a ocitl jsem se ve skromné předsíni s vietnamskou šatnářkou. Přivítala mě širokým úsměvem. / „Máte rezervaci, pane?“ zeptala se. / „Jsem očekáván.“ / …

Harmas se do Pru Townu vrátil až nazítří večer. Celé dopoledne strávil s Madduxem, takže věděl všechno, co potřeboval, a byl připraven jednat. / Tašku si hodil do hotelu a hned jel dál směrem k restauraci Court. / Restaurace byla blízko silnice několik kilometrů za Pru Townem. Bylo to jedno z těch okázalých, neony obložených míst – přitahovalo projíždějící auta i mladé lidi, kteří stáli o přijatelnou večeři s…

Ben Fleichman seděl ve voze zaparkovaném naproti Westonovu domu a cítil se pod psa. Obličej měl zalitý potem. Ruce položené na volantu se mu třásly. / Kristepane! Ta mrcha! Vybavil si zasvištění kulky, když mu hvízdla kolem obličeje. Stačily dva centimetry doprava a byl po smrti. Jako blbec tu holku podcenil! Páni! Z tohohle by mohl být pěkný malér! Co když zavolá policii? Setřel si z obličeje další pot a vynasnažil se…

Do svého bytu jsem se vrátil kolem poledne. Když jsem vstoupil do výtahu, obdařil mě zřízenec mnohoznačným úsměvem. “Dobré ráno, pane Thurstone.” / “Dobré ráno,” odpověděl jsem. Jakmile se výtah mezi poschodími rozjel, cítil jsem, jak se mi zvedá žaludek. / “Slyšel jste o těch dvou manících, co se včera večer zabili před Manolou?” zeptal se mě zřízenec, když jsem vycházel z výtahové klece. / “Ne.” / …

2 / „Mám dojem, že jsem vám říkal, abyste sem nelez,“ protestoval Noolen. / Fenner hodil na stůl dva listy papíru. „Podívejte se na tohle.“ / Noolen je popadl, přelétl pohledem a ztuhl. Zadíval se pronikavě na Fennera a pak zpátky na papíry. / „Radši byste je měl spálit,“ řekl Fenner. / Noolen už sahal po zápalkách. Mlčeli, dokud se černé kusy popela nesnesly na podlahu. / „Ušetřil jsem vám pár problémů, co Leadlere?“…

Detektiv první třídy Tom Lepski vrazil do pátracího oddělení ústředí policie v Paradise City, jako by mění tři metry. K jeho povýšení z hodnosti druhé třídy došlo o den dříve a on o ně usiloval už osmnáct měsíců. Zprávu o tom dostal včas, takže mohl připravit řádnou oslavu. Své ženě Carroll koupil orchidej, vzal ji do drahé restaurace, trochu se opil a celý večer skončil k jeho plné spokojenosti: Carroll…

III. / Policejní komisař Paul Howard seděl za svým mohutným mahagonovým psacím stolem a v silných bílých zubech drtil doutník. Na jeho tvrdém ošlehaném obličeji bylo vidět, že má starostí., Howardovi bylo jedenapadesát. Byl to ctižádostivý člověk, který se úporně šplhal po politickém žebříčku, pevně odhodlán dotáhnout to na soudce a později na senátora. Politici ho měli rádi, poněvadž byl vždycky ochoten…

Chvíli ani jeden nedokázal promluvit. Opřeni o zeď popadali dech o do silných stěn chaty zatím bubnovaly střely a údolím se převaloval rachot palby. / „Pušky,“ zasupěl Joe. „To je Barratt!“ / Mary přešla světnici. Slyšel jsem, jak otvírá skříň. Zpátky nesla dvě pušky, jednu pro Joea, druhou pro Maca. / „Jdeš s námi?“ zeptala se tak klidně, jako by ji čekalo posezení u čaje. / „Jo, když je to Barratt, jdu,“…