Knihy

Plukovník Race bafal z dýmky a přemýšlivě se díval na George Bartona. / Znal George Bartona od jeho dětství. Bartonův strýček byl na venkově sousedem Raceových. Mezi oběma muži byl věkový rozdíl skoro dvaceti let, Raceovi bylo přes šedesát, měl vysokou vzpřímenou vojenskou postavu, opálený obličej, bělošedé, krátce přistřižené vlasy a pronikavé tmavé oči. / Mezi oběma muži nebyla nikdy žádná zvláštní…

Tvář v okně / To, co se udalo následujícího dne, mám v paměti naprosto zamlžené. Bohužel jsem se probudil s horečkou. Tyto horečnaté stavy se mi vracejí v nejnevhodnější dobu od té chvíle, kdy jsem se nakazil malárií. / Následkem toho události onoho dne připomínají v mých vzpomínkách spíše noční můru — Poirot přicházel a odcházel jako jakýsi fantastický klaun, který se občas objeví v manéži cirkusu. / Měl…

  / V protějším křídle budovy nám otevřela dveře služka. Byla vyděšená a tvářila se trochu pohrdavě, když spatřila inspektora Tavernera. / „Přejete si navštívit paní?“ / „Ano, prosím.“ / Uvedla nás do velkého salónu a odešla. / Měl stejné rozměry jako salón umístěný pod ním v přízemí. Byly tu barevné kretony jasných barev a pruhované hedvábné záclony. Nad krbovou římsou visel portrét, který upoutal…

  / Hercule Poirot zamyšleně hleděl do tváře muže, sedícího za velkým mahagonovým psacím stolem. Zaznamenal husté obočí, sobecká ústa, násilnickou bradu a pronikavé vizionářské oči. Z jeho zjevu pochopil, proč se Emery Power stal velkým finančním magnátem. / A když jeho zrak spočinul na dlouhých, štíhlých, krásně tvarovaných rukách, ležících na psacím stole, pochopil rovněž, proč Emery Power získal…

SNEHULIENKA A ŠÍPOVÁ RUŽENKA /   / Keď Thomas Royde vystúpil v Saltingtone z vlaku, na nástupišti ho čakala Mary Aldinová. / Pamätal sa na ňu len hmlisto a teraz, keď ju zazrel, všimol si dosť prekvapene, že sa potešila. / Oslovovala ho krstným menom. / „Som rada, že vás po toľkých rokoch zase vidím, Thomas.“ / „Pekné od vás, že ste ma pozvali. Dúfam, že vám nebudem na ťarchu.“ / „Ale kdeže. Naopak. Ste nám zvlášť…

Pan Waterhouse nejistě přešlapoval na schodech domu ve Wilbraham Crescent 18 a pak se nervózně obrátil ke své sestře. / „Víš jistě, že to zvládneš?“ zeptal se pan Waterhouse. / Slečna Waterhouseová zasupěla s jistou nevolí. / „Opravdu nevím, o čem mluvíš, Jamesi.“ / Pan Waterhouse omluvně vzhlédl. Díval se omluvně tak často, že to byl téměř jeho stálý výraz. / „Jen jsem myslel, drahá, vzhledem k tomu, co se stalo…

  / Hlavný inšpektor Davy trpezlivo čakal, kým pani Melfordová dohovorí. Z rozhovoru sa nedozvedel nič nové. Sesternica Mildred rozprávala nesúvislé, bola nedôverčivá a splašená. Aspoň na Davyho urobila taký dojem. Vytasila sa prívalom slov o Elvírinom milom správaní, o jej príjemnej povahe, o problémoch so zubami, o čudnom telefonickom ospravedlnení, a to všetko vzbudilo v Davym vážne pochybnosti, či je Bridget…

Pan Petherick si odkašlal trochu důležitěji než obvykle, „Obávám se, že se vám moje záhada bude zdát dost krotká, po všech těch senzačních příbězích, které jsme tu vyslechli,“ řekl omluvně. „V mém příběhu není žádné prolévání krve, ale zdá se mi zajímavý a dost vtipný, a naštěstí na něj znám také správnou odpověď.“ / „Nebude to, doufám, moc právnické?“ zeptala se Joyce Lempriérová.…