„To je katastrofa,“ oznámila nám naše paní učitelka, které přezdíváme Drábinka, jelikož se jmenuje Drábková. „Ano, je to katastrofa, jak spolu o přestávkách mluvíte a jak se titulujete. Měla jsem na chodbě dozor o hlavní přestávce, a musím proto konstatovat, že mají pravdu všichni ti, kdož tvrdí, že dnešní mládež je hrubá, ovšem já tomu nechci pasivně přihlížet. Víte vy vůbec, co to znamená…

Více
  • 29. 10. 2024

Na štítku spisu bylo uvedeno jméno Marthy Gesslerové. Vytáhl jsem zápisník a nadepsal jím novou stránku. Teprve poté jsem otevřel dvouapůlcentimetrový spis a prohlédl si, co mi Lindell zanechal. Předpokládal jsem, že mám na pročtení jeho obsahu maximálně patnáct minut. / Na hromádce dokumentů sepnutých ve spisu ležela jediná stránka obsahující pouze telefonní číslo. Domyslel jsem si, že mi zde stránku úmyslně…

Více
  • 29. 10. 2024

Rád bych vyjádřil díky následujícím osobám za jejich pomoc a podporu: / Velice děkuji svému agentovi Philipu Spitzerovi a redaktorce Patricii Mulcahyové za veškerou těžkou práci, nadšení a víru v tuto knihu. / Děkuji rovněž četným policejním důstojníkům, kteří mi po léta umožňovali nahlédnout do své práce i svých životů. Také chci vyjádřit vděčnost Tomu Mangoldovi a Johnu Pennycateovi, jejichž kniha The…

Více
  • 29. 10. 2024

Bosch seděl na posteli s pivem v ruce a musel myslet na Zorrillovo náhlé znovuobjevení. Kladl si otázku, kde asi mohl být a hlavně proč by měl opouštět bezpečí svého ranče. Pohrával si s myšlenkou, že drogový boss se přesunul do L. A. a že vlákat Moora do motelu, kde skončil na kachličkách v koupelně, se neobešlo bez jeho osobní přítomnosti. Třeba by nikdo méně významný detektiva nepřiměl k návštěvě toho…

Více
  • 29. 10. 2024

Když Bosch cestou ke stanovišti svědků procházel kolem stolů obou stran a míjel místa porotců, panovalo v soudní síni mrtvolné ticho. Složil přísahu a uvedl své plné jméno, které musel zapiso–vatelce vyhláskovat. / „H–I–E–R–O–N–Y–M–U–S B–O–S–C–H.“ / Poté dal soudce slovo Belkovi. / „Detektive Boschi, povězte nám něco o sobě, o své profesní kariéře.“ / „Dělám téměř dvacet let policistu.…

Více
  • 29. 10. 2024

  / Bosch usnul pár minut poté, co se připoutal na sedadle u okna v letadle společnosti Southwest z Burbanku do Las Vegas. Spal hlubokým bezesným spánkem a probudil se, až když podvozek s cuknutím dosedl na přistávací dráhu. A než letadlo dorolovalo ke stojánce, probral se Bosch úplně a cítil, jak mu hodinový odpočinek dodal novou energii. / Když vyšel z terminálu, bylo právě poledne a vzduch měl dobrých čtyřicet…

Více
  • 29. 10. 2024

Vytáhl z krabice v ložnici tričko, přitiskl si je na obličej a pokoušel se zastavit krvácení. Pak se narovnal. Dopotácel se do koupelny a podíval se do zrcadla. Už teď mu obličej měnil barvu a otékal. Hlavně nos. Začínal ho vidět dole v zorném poli jako něco cizího, navíc otok rozšiřoval ránu, která se mu táhla po nose až pod levé oko. Zdálo se, že krvácí z větší části dovnitř, protože mu krev stékala…

Více
  • 29. 10. 2024

Bez ohledu na domácí službu si vzal Bosch na druhý den ráno oblek a vyrazil ven. Věděl, že sako s kravatou mu při jednání s vládními byrokraty dodá auru autority a důvěryhodnosti. A dvacet minut po deváté se mu tato taktika vyplatila. Měl solidní stopu. V archivech dopravního inspektorátu mu vyhledali řidičský průkaz vydaný na jméno Robert Foxworth k datu 3. listopadu 1987, tedy v den, kdy Foxworth dosáhl věku…

Více
  • 29. 10. 2024

Nedělo 21. března, 6.40 / Dcera si každou neděli ráda přispala. Obvykle jsem byl strašně nerad, že takhle plýtvá časem, který jsme měli vyhrazený pro sebe. Měl jsem ji totiž jen každý druhý víkend a ve středy. Tuto neděli to však bylo jiné. S radostí jsem ji nechal spát, vstal jsem o něco dřív a pokračoval v sepisování reakce, která měla zachránit vystoupení mé hlavní svědkyně před soudem. Seděl jsem v…

Více
  • 29. 10. 2024

Jakmile jsme usedli do lincolnu, řekl jsem Earlovi, že se má projíždět po okolí a zkusit někde najít Starbucks. Potřeboval jsem kávu. / „Tady žádnej Starbuck není,“ odpověděl Earl. / Věděl jsem, že Earl pochází odtud, ale nepokládal jsem za možné, že by se na kterémkoliv místě v tomto okrese, a možná i na celém světě, nacházel bod, z něhož by to bylo do nejbližšího Starbucks dál než kilometr a půl. Ale…

Více
  • 29. 10. 2024

[konec 19. st. – 1. pol. 20. st] Kritický realismus jakožto literární směr využívá prostředků tradičního realismu, ale zásadně je obohacuje o ostrou sociální diagnózu, analytický odstup a motivaci k zamyšlení nad tím, jak by společnost mohla či měla fungovat spravedlivěji. Vynáší explicitní sociálně-kritické soudy a klade důraz na nerovnosti a morální problémy ve společnosti. Narozdíl od „klasického“ realismu přichází...

Více
  • 22. 10. 2024

DNES /   / Lyle mi za ty dny, které jsem strávila cestou do Oklahomy a nebyla k zastižení, nechal na záznamníku devět vzkazů, jejichž tón se diametrálně lišil. Začal něčím, co zřejmě mělo působit dojmem nervózní matrony, a nosovým přízvukem jako v nějakém kabaretním čísle se vyptával, jak se mi daří, pak postupně přešel k podrážděnosti, příkrosti, naléhavosti a panice, až…

Více
  • 7. 10. 2024

DESET DNŮ POTÉ /   / Den, kdy se mělo natáčet to interview, jsme strávili v rezervní ložnici Tannerova apartmá, připravovali jsme, co řeknu, upravovali můj vzhled. Betsy mi vybírala oblečení, Go mi nůžkami na nehty trochu přistřihla vlasy kolem uší, Betsy se mě snažila přesvědčit, abych použil makeup – pudr – aby se mi neleskla pleť. Všichni jsme mluvili potichu, protože za dveřmi se už připravoval Sharonin…

Více
  • 7. 10. 2024

aneb Čím kdo zachází /   / Kohout a pes šli do světa na zkušenou. Když se večer setmělo, kohout se usadil nahoře na větvi a pes si našel pelech v dutině stromu. / Ráno se kohout probudil a zakokrhal. Liška, která dostala chuť na kohoutí masíčko, přiběhla pod strom a celá se rozplývala: „Vzácný pane zpěváku, jsem vaše velká obdivovatelka. Slétněte dolů, abych vás mohla obejmout za váš divukrásný zpěv!“

Více
  • 7. 10. 2024