„To je katastrofa,“ oznámila nám naše paní učitelka, které přezdíváme Drábinka, jelikož se jmenuje Drábková. „Ano, je to katastrofa, jak spolu o přestávkách mluvíte a jak se titulujete. Měla jsem na chodbě dozor o hlavní přestávce, a musím proto konstatovat, že mají pravdu všichni ti, kdož tvrdí, že dnešní mládež je hrubá, ovšem já tomu nechci pasivně přihlížet. Víte vy vůbec, co to znamená…

Více
  • 29. 10. 2024

Když Bosch cestou ke stanovišti svědků procházel kolem stolů obou stran a míjel místa porotců, panovalo v soudní síni mrtvolné ticho. Složil přísahu a uvedl své plné jméno, které musel zapiso–vatelce vyhláskovat. / „H–I–E–R–O–N–Y–M–U–S B–O–S–C–H.“ / Poté dal soudce slovo Belkovi. / „Detektive Boschi, povězte nám něco o sobě, o své profesní kariéře.“ / „Dělám téměř dvacet let policistu.…

Více
  • 29. 10. 2024

  / Bosch usnul pár minut poté, co se připoutal na sedadle u okna v letadle společnosti Southwest z Burbanku do Las Vegas. Spal hlubokým bezesným spánkem a probudil se, až když podvozek s cuknutím dosedl na přistávací dráhu. A než letadlo dorolovalo ke stojánce, probral se Bosch úplně a cítil, jak mu hodinový odpočinek dodal novou energii. / Když vyšel z terminálu, bylo právě poledne a vzduch měl dobrých čtyřicet…

Více
  • 29. 10. 2024

Vytáhl z krabice v ložnici tričko, přitiskl si je na obličej a pokoušel se zastavit krvácení. Pak se narovnal. Dopotácel se do koupelny a podíval se do zrcadla. Už teď mu obličej měnil barvu a otékal. Hlavně nos. Začínal ho vidět dole v zorném poli jako něco cizího, navíc otok rozšiřoval ránu, která se mu táhla po nose až pod levé oko. Zdálo se, že krvácí z větší části dovnitř, protože mu krev stékala…

Více
  • 29. 10. 2024

Bez ohledu na domácí službu si vzal Bosch na druhý den ráno oblek a vyrazil ven. Věděl, že sako s kravatou mu při jednání s vládními byrokraty dodá auru autority a důvěryhodnosti. A dvacet minut po deváté se mu tato taktika vyplatila. Měl solidní stopu. V archivech dopravního inspektorátu mu vyhledali řidičský průkaz vydaný na jméno Robert Foxworth k datu 3. listopadu 1987, tedy v den, kdy Foxworth dosáhl věku…

Více
  • 29. 10. 2024

Nedělo 21. března, 6.40 / Dcera si každou neděli ráda přispala. Obvykle jsem byl strašně nerad, že takhle plýtvá časem, který jsme měli vyhrazený pro sebe. Měl jsem ji totiž jen každý druhý víkend a ve středy. Tuto neděli to však bylo jiné. S radostí jsem ji nechal spát, vstal jsem o něco dřív a pokračoval v sepisování reakce, která měla zachránit vystoupení mé hlavní svědkyně před soudem. Seděl jsem v…

Více
  • 29. 10. 2024

Na štítku spisu bylo uvedeno jméno Marthy Gesslerové. Vytáhl jsem zápisník a nadepsal jím novou stránku. Teprve poté jsem otevřel dvouapůlcentimetrový spis a prohlédl si, co mi Lindell zanechal. Předpokládal jsem, že mám na pročtení jeho obsahu maximálně patnáct minut. / Na hromádce dokumentů sepnutých ve spisu ležela jediná stránka obsahující pouze telefonní číslo. Domyslel jsem si, že mi zde stránku úmyslně…

Více
  • 29. 10. 2024

Rád bych vyjádřil díky následujícím osobám za jejich pomoc a podporu: / Velice děkuji svému agentovi Philipu Spitzerovi a redaktorce Patricii Mulcahyové za veškerou těžkou práci, nadšení a víru v tuto knihu. / Děkuji rovněž četným policejním důstojníkům, kteří mi po léta umožňovali nahlédnout do své práce i svých životů. Také chci vyjádřit vděčnost Tomu Mangoldovi a Johnu Pennycateovi, jejichž kniha The…

Více
  • 29. 10. 2024

Bosch seděl na posteli s pivem v ruce a musel myslet na Zorrillovo náhlé znovuobjevení. Kladl si otázku, kde asi mohl být a hlavně proč by měl opouštět bezpečí svého ranče. Pohrával si s myšlenkou, že drogový boss se přesunul do L. A. a že vlákat Moora do motelu, kde skončil na kachličkách v koupelně, se neobešlo bez jeho osobní přítomnosti. Třeba by nikdo méně významný detektiva nepřiměl k návštěvě toho…

Více
  • 29. 10. 2024

Jakmile jsme usedli do lincolnu, řekl jsem Earlovi, že se má projíždět po okolí a zkusit někde najít Starbucks. Potřeboval jsem kávu. / „Tady žádnej Starbuck není,“ odpověděl Earl. / Věděl jsem, že Earl pochází odtud, ale nepokládal jsem za možné, že by se na kterémkoliv místě v tomto okrese, a možná i na celém světě, nacházel bod, z něhož by to bylo do nejbližšího Starbucks dál než kilometr a půl. Ale…

Více
  • 29. 10. 2024

[konec 19. st. – 1. pol. 20. st] Kritický realismus jakožto literární směr využívá prostředků tradičního realismu, ale zásadně je obohacuje o ostrou sociální diagnózu, analytický odstup a motivaci k zamyšlení nad tím, jak by společnost mohla či měla fungovat spravedlivěji. Vynáší explicitní sociálně-kritické soudy a klade důraz na nerovnosti a morální problémy ve společnosti. Narozdíl od „klasického“ realismu přichází...

Více
  • 22. 10. 2024

Will s Maddií seděli u stolu naproti sobě. Na desku stolu Will kouskem dřevěného uhlí načrtl šachovnici a potom vyrobil figurky z malých čtverečků pergamenu s nakreslenými symboly. Když byli ve dne v noci zavření ve věži, bez možnosti protáhnout si nohy, hodiny se jim vlekly a byli rádi, že se mají čím zabavit. Maddie se naučila hrát šachy jako dítě a naučila je i Willa…

Více
  • 7. 10. 2024

Will zatáhl za šňůru připevněnou k zavěšenému balíku slámy a rozhoupal ho jako kyvadlo. / „Otočit!“ křikl. / O třicet kroků dál se Maddie otočila k rozhoupanému balíku zády. Držela luk v levé ruce a nasazený šíp mířil k zemi. Will počkal několik vteřin a pak zavolal znovu. „Otočit!“ / Maddie se otočila, pozvedla luk a napnula tětivu. Upřela pohled na malý balík…

Více
  • 7. 10. 2024

Happy hour. Přestala jsem pátrat a stavila se ve Footh’s, místním málo navštěvovaném baru. Pak se vypravím do Grove Street 1665, kde bydlí Betsy a Robert Nashovi – rodiče dvanáctileté Ashley, jedenáctileté Tiffanie, mrtvé a už navždy devítileté Ann a šestiletého Bobbyho juniora. / Tři holky a konečně chlapeček. Upíjela jsem bourbon, louskala buráky a představovala si to Nashových rostoucí zoufalství, jaké asi…

Více
  • 7. 10. 2024