Volavky / KDYŽ NASTANE DUSNO, tak obvykle bouřka na sebe nenechá dlouho čekat. Ale to by mezi námi nesměl být šaman, který i bouřky dokáže dokonale a elegantně zvládat. Mám pochopitelně na mysli Aleše. / „Vítejte na palubě,“ přivítal spolužačky bodře, „je libo taky doutníček?“ / Dámy se nervózně zahihňaly. / „Ty ses snad zbláznil, ne?“ zeptala se Palhounka. / „Nikoliv,“ galantně odvětil Aleš. „Možná si…

Více
  • 29. 10. 2024

Kdyby Šteky zase jen zdrhnul, těžko by to vzbudilo větší pozornost. Ale jelikož zdrhnul policejním autem a ještě ke všemu sebral dva policajty jako rukojmí, dostal se jeho útěk na titulní stránky novin. Naši školu začali obléhat novináři a pan ředitel byl nucen svolat tiskovou konferenci. / Konference se odehrávala v tělocvičně a publikum tvořili žáci a žákyně z naší třídy, Hamáček a novináři. Novinářů…

Více
  • 29. 10. 2024

V snack baru Plaváček se nachylovala zavírací hodina a Váně se Šťastným právě končili s večeří. / „Nebylo to špatný, ne?“ / „No,“ řekl suše Váně, „amirstanskej beránek to nebyl.“ / „Co to je?“ zeptal se zdvořile Šťastný, „jehněčí já stejně nerad.“ / „Literatura,“ informoval Váně, „horror. Mimochodem, zjistils heslo tý vkladní knížky?“ / „Jo. Řeckej zázrak!“ pokrčil Šťastný rameny,…

Více
  • 29. 10. 2024

NÁVRAT /   / Julius Mráček byl důchodce. Nikdo by mu, pravda, nehádal třiašedesát, ale nicméně už třetím rokem byl na zaslouženém odpočinku. Tak se alespoň píše nebo soudí. Julius Mráček měl však o tom odlišné mínění. Svět a život v něm je jedna velká křivda. Skutečné zásluhy zůstávají neoceněny a v dětech se člověk taky vděku nedočká. Taková byla životní filozofie důchodce Mráčka. Když…

Více
  • 29. 10. 2024

this is important enough: / to get your feelings down, / it is better than shaving / or cooking beans with garlic. / it is the little we can do / this small bravery of knowledge / and there is of course / madness and terror too / in knowing / that some part of you / wound up like a clock / can never be wound again / once it stops. / but now / there’s a ticking under your shirt / and you whirl the beans with a spoon, / one love dead, one love departed / another love . . . / ah! as many loves as…

Více
  • 29. 10. 2024

PEKLO / „Neumíš dávat pozor?!“ / „Pane řidiči, tohle je přechod pro chodce a na semaforu bliká žlutá!“ / „Málem jste ho přejel!“ / „Vy dva se do toho laskavě nepleťte. Starších lidí já si vážím a vždycky jim na přechodu přednost dám. Kam ale pospíchají ti mladí? Přece je ve škole učí, že se mají rozhlédnout, než vstoupí do jízdní dráhy, a tenhle tam napochodoval jako náměsíčník!“ / „No, nakonec…

Více
  • 29. 10. 2024

»Co je ti?« řekl ustaraně Mirek a skláněl se nade mnou, »nemáš horečku?« / »Nemám,« řekl jsem a posadil se, »jen se mi zdály strašlivý sny.« / »Aha,« řekl chápavě Mirek, »ale je děsná zima a už sou čtyři. Teď máš hlídku ty.« / »Co Bohoušek?« snažil jsem se rychle vzpamatovat. / »Spí jako pařez!« zasmál se tlumeně Mirek a ukázal rukou: »Támhle!« / Bohoušek byl stočený do klubíčka a já se pomalu… / »To…

Více
  • 29. 10. 2024

Jak jsme se s mistrem toho večera dohodli, pečlivě jsem sledovala zpěv retey. Má pomoc byla za ta léta potřeba jen dvakrát z pěti případů. Buď se kurpule rozezněly dřív, než jsem stačila doběhnout k Elmarovi, nebo se ohlásily chvíli před tím, než gura stačil dojít za naslouchačem. Dvakrát jsem tedy byla rychlejší než amarijští naslouchači. Byla jsem na sebe patřičně pyšná, a kdyby to…

Více
  • 29. 10. 2024

Týdny ubíhaly a já se v broušení zdokonalovala sama. Každý den jsem přikládala polizor k čirému sklenitu a brousila ho do všech možných tvarů. Napodobovala jsem věci ve svém okolí a využívala svou představivost. Poslouchala jsem zpěv vycházející z kamene pokaždé, když jsem energii probouzela k životu. Kapitán byl spokojený se vším, co jsem mu předložila. / Každý večer mi…

Více
  • 29. 10. 2024

Tvář mladé Elizabeth Podfortové stačilo vidět jednou v životě a člověk už nedokázal zapomenout. Její zvláštně temná krása vyvolávala v člověku strach smísený s obdivem. Pro mnohé muže musela kdysi představovat cosi nedotknutelného a možná i to byl důvod, proč k ní přilnul i sám kapitán. Jenomže to všechno už bylo pryč. Zůstala jen vzpomínka uvězněná v mé…

Více
  • 29. 10. 2024

V naší rodině to vypadá tak, že se schyluje k manželskýmu rozvratu, a táta mě požádal, abych v té věci nic nedělal, jelikož soudí, že bych spíš uškodil, než pomohl. Což mě z jeho strany dost naštvalo, jelikož jsem svou nabídku pomoct myslel vážně. / Máma se vrátila někdy kolem půlnoci a hned druhý den mě pozvala do cukrárny. / Cukrárna na našem sídlišti se vyznačuje tím, že vznikla v bývalým agitačním…

Více
  • 29. 10. 2024

„To je katastrofa,“ oznámila nám naše paní učitelka, které přezdíváme Drábinka, jelikož se jmenuje Drábková. „Ano, je to katastrofa, jak spolu o přestávkách mluvíte a jak se titulujete. Měla jsem na chodbě dozor o hlavní přestávce, a musím proto konstatovat, že mají pravdu všichni ti, kdož tvrdí, že dnešní mládež je hrubá, ovšem já tomu nechci pasivně přihlížet. Víte vy vůbec, co to znamená…

Více
  • 29. 10. 2024

  / Anna byla vděčná, že se život vrátil hned v pondělí do normálních kolejí. Z divadla zaskočila rovnou do čistírny, nechala si udělat duplikát klíčů od bytu, koupila cukr na zavařování a až se vrátí z třídní schůzky, čekají ji doma dvě tašky švestek, které jim děda s Bertou naložili do auta před odjezdem z chalupy. / Vzpomněla si na to léto, kdy spolu s Vaškem a Lubošem prožívali první společné…

Více
  • 29. 10. 2024

Být otcem dítěte je ta nejpřirozenější věc na světě. Ale stát se otcem, když je potomkovi osm let pryč, je zcela mimořádná, ošemetná situace. Ód plenek, od prvních krůčků utváří se totiž mezi mámou, tátou a potomkem zcela zvláštní řád. Bez ohledu na to, jestli je dobrý nebo špatný, je to řád velmi praktický, neboť každý ze členů rodiny ví alespoň přibližně, na čem je. Luboš v tomto ohledu…

Více
  • 29. 10. 2024

Anna byla úplně promočená a bez odporu si nechala napustit vanu horké vody, a když se převlékla do teplého županu, zaplavil ji hřejivý pocit, že večer nezůstane sama. Nikdy se matce příliš nesvěřovala, ale dnes byla ráda, že se bude moci alespoň vypovídat. Svým způsobem, přemýšlela Anna při večeři, člověk ji musí obdivovat. Dovede dirigovat sestry, pacienty i doktory, a přitom sama si bere šestnáctky a…

Více
  • 29. 10. 2024