Královský hrad, holenkové, není žádný letohrádek ani chatrč. Je to hrad pevný jako skála, zubí se zubatým cimbuřím a mohutná věž se pyšně tyčí k obloze… Že byste chtěli vědět, co se děje uvnitř? Proč ne – podívejme se, co dělá pan král. Věřte nevěřte – pan král sedí na trůně, strašlivě vrže na dudy a zpívá si vyčítavou písničku: / „Já mám dceru, na mou věru, / krásnou jako z růže květ, / …

Více
  • 7. 10. 2024

o magické síle poezie /   / Řek mi přítel Josef: Podívej, / básníci jsou znalci dívčích duší — / tak mi napiš báseň pro holku, / že mi jenom pro ni srdce v těle buší. /   / Že má krásný voči, uši, nos, / popředí i pozadí i pusu… / Že bych ji vzal na fotbal i na ryby… / Že je zkrátka celá podle mýho vkusu. /   / Vymysli si ňáký koniny, / však jim tvůj verš dodá vzlet a sílu. / Ženu jenom báseň přesvědčí. / Tumáš pero,…

Více
  • 7. 10. 2024

Zde leží Cyrda, práskač. V pokoře, / s příkladnou pílí rozvíjel svou vlohu. / Teď na nás všecky kdesi nahoře / žaluje Pánubohu. // ČESKÉMU HONZOVI / Jdeš-li světem s / holou řití, / nevěř všemu, / co se třpytí! // SONET STARÉHO HYPOCHONDRA / V létě v zimě, ve dne v noci, / ať jdu z práce nebo z hub, / hryžou do mě streptokoci, / slyším, jak si brousí chrup. / Řádí jako Cosa Nostra, / marně volám o pomoc. / Zbyde ze mě …

Více
  • 7. 10. 2024

Will s Maddií seděli u stolu naproti sobě. Na desku stolu Will kouskem dřevěného uhlí načrtl šachovnici a potom vyrobil figurky z malých čtverečků pergamenu s nakreslenými symboly. Když byli ve dne v noci zavření ve věži, bez možnosti protáhnout si nohy, hodiny se jim vlekly a byli rádi, že se mají čím zabavit. Maddie se naučila hrát šachy jako dítě a naučila je i Willa…

Více
  • 7. 10. 2024

Will zatáhl za šňůru připevněnou k zavěšenému balíku slámy a rozhoupal ho jako kyvadlo. / „Otočit!“ křikl. / O třicet kroků dál se Maddie otočila k rozhoupanému balíku zády. Držela luk v levé ruce a nasazený šíp mířil k zemi. Will počkal několik vteřin a pak zavolal znovu. „Otočit!“ / Maddie se otočila, pozvedla luk a napnula tětivu. Upřela pohled na malý balík…

Více
  • 7. 10. 2024

Happy hour. Přestala jsem pátrat a stavila se ve Footh’s, místním málo navštěvovaném baru. Pak se vypravím do Grove Street 1665, kde bydlí Betsy a Robert Nashovi – rodiče dvanáctileté Ashley, jedenáctileté Tiffanie, mrtvé a už navždy devítileté Ann a šestiletého Bobbyho juniora. / Tři holky a konečně chlapeček. Upíjela jsem bourbon, louskala buráky a představovala si to Nashových rostoucí zoufalství, jaké asi…

Více
  • 7. 10. 2024

Srpek měsíce se zrovna schoval za obzor na západě, když se mezi stromy objevila řada jezdců. Bylo jich celkem deset. Popojeli ještě pár kroků, až se ocitli na hřebeni, z něhož shlíželi dolů na hrad Araluen. Jezdec uprostřed řady zvedl ruku do vzduchu v univerzálním pokynu k zastavení. Řada jezdců zatáhla za otěže a zadívala se na hrad. Koně netrpělivě frkali.…

Více
  • 7. 10. 2024

Královna navštěvuje živé i mrtvé / Svítání příštího dne bylo horké a dusné. Královna královen se nechala vykoupat svými ženami, chvíli si hrála s Tatro a pak vzkázala SartoriIrvrašovi, aby za ní přišel do rodinné hrobky. / Tam vzdávala poslední poctu bratrovi. Brzy bude řádně pohřben ve správném zemském pásu. Tělo, zabalené do žlutého plátna, leželo na bloku lordryardryjského ledu. S žalem si všimla, že…

Více
  • 7. 10. 2024

DODATEK 5 /   / Kharnabhar /   / Kharnabhar je malou vesnicí v odlehlé oblasti Sibornalu. Vesnice vyrostla kolem pozoruhodného monumentu, Velkého kola Kharnabharu. Původně svaté místo nyní hostí kriminální živly. / Věhlas Velkého kola je celosvětový. Když SartoriIrvraš (v knize 2, na str. 202) přijede do Askitoše, spatří tam tapiserii s alegorickým vyobrazením Kola: „Znázorňovala velké kolo na rudém pozadí, které…

Více
  • 7. 10. 2024

KNIHA TŘETÍ /   /   /   /   / Komnata, ve které jsem ležel, byla vysoko v jedné z věží manteganského hradu. Z jejích oken bylo vidět na střechy vnitřního nádvoří, které bylo každý den zalité sluncem. I přes to, že mé okno bylo vysoko nad zemí, vyšplhal zimolez až k okennímu parapetu a ještě dál při hledání vhodných úchytů v ďolíčky rozbrázděném kamenném zdivu. Během mého pobytu v posteli… / …

Více
  • 7. 10. 2024

Pustiny /   / Pravidlo v Ubikacích často užívané radilo: „Dvakrát řež, jednou měř.“ Pasovalo ukvapenost na matku moudrosti a ti, kdo se považovali za chytráky, jednali vždycky bez rozvažování. Pokoušet se chovat jinak bylo obtížné už proto, že důvodů k rozhodování bylo pramálo a všem příslušníkům kmene naopak hrozilo, že se nikdy nevymaní z tupého stavu věčné nečinnosti. Marapper, mistr v šikovném…

Více
  • 7. 10. 2024

WASHINGTON /   / V těch prvních hrozných dnech ve Sparcotu, kdy zbědovaní lidé vytvořili první společenství a nemocemi stižené léto začalo přecházet do deštěm smáčeného podzimu, si Charley Samuels po nějaký čas vůbec neuvědomoval, že toho vysokého muže s velkou pleší a plnovousem zná. Byla to doba, kdy každý sledoval spíš nepřátele než přátele. / Charley přijel do Sparcotu ve skleslé náladě…

Více
  • 7. 10. 2024

Vyčkávali, ale ticho nic nepřerušilo. / „Zmizel jako duch!“ řekl Gren. „Jdeme se podívat, co se s ním stalo.“ / Přimkla se k němu a už se ho nepustila. / „Neznámé místo je plné neznámých nebezpečí,“ řekla. „Nevyhledávejme smrt, když je sama připravena nás vyhledat. Nic o tomhle místě nevíme. Nejdřív musíme zjistit, kde to vůbec jsme a zda tu můžeme žít.“ / „Vyhledám raději smrt sám, než abych…

Více
  • 7. 10. 2024

Při zrychleném časovém záznamu pohledu z vesmíru mohla být Země a její národy považovány za jeden organismus. Občas by měl tento organismus křeče. Pohybujíce se jako mikroby v tepnách, sklouzávaly by lidské skvrny k dopravním proudům a sbíhaly by se v různých bodech na zeměkouli, dokud by tyto body nezačaly vypadat jako boláky na pokožce zeměkoule. / Zánět by se rozrůstal a zdál by se být pouze nakaženým… / …

Více
  • 7. 10. 2024

  / Jsem strýc Karův, ale i ostatní mi říkají Strýc efendi. Karova matka jednu dobu chtěla, aby mne tak oslovoval, a nakonec si na to zvykl nejen Kara, ale úplně všichni. Kara k nám začal chodit před třiceti lety, poté co jsme se usadili za Aksarayem v té tmavé a vlhké ulici stíněné kaštany a lipami. Tam stál náš dům, než jsme se přestěhovali sem. Když jsem v létě vyrážel s Mahmudem pašou na tažení a…

Více
  • 7. 10. 2024