Knihy

Na druhý deň, v piatok, o deväť tridsaťpäť, som stál pred registračkou vo svojej kancelárii a civel do priečinka, ktorý som otvoril s ozajstným zadosťučinením. Nielenže nebolo nikde vidno ‚tabakové omrvinky, ale okraj štvrtkového hlásenia bol dobrý centimeter hlbšie ako stredajšie hlásenie, a ja som ich položil presne na seba. / Iba niekoľko sekúnd som spokojne žiaril a hneď by som sa bol nafackal. Vo štvrtok som…

Keď mi dal Leeds na výber medzi trojminútovou jazdou v aute a prechádzkou cez les, vybral som si to druhé. Les začínal necelých sto metrov za klietkami. Bol teplý aprílový deň, ale, keď slnko zapadlo za kopec, ostrý vzduch ma nútil pridať do kroku, čo mi vyhovovalo, pretože som nechcel zaostať za Leedsom. Kráčal tak rýchlo, že to vyzeralo ako zámer. Keď som podotkol, že sme ani v lese ani na čistine nenarazili na plot,…

Správa by sa mala skončiť teatrálne, ale táto sa nemôže. Povzdych nijako nesúvisí ani s vraždou ani s pstruhmi. Štátna polícia bezpečne odovzdala Yaegera-Worthyho Jessupovmu úradu a ženy-rybárky sa krátko po tretej hodine vrátili s piatimi mašličkovými, dvoma hnedými, štyrmi Dolly Vardens a siedmimi dúhovými pstruhmi. Pre nás piatich, i keď jeden z nich bol Nero Wolfe, to bolo dosť. / Smutnou záležitosťou, ktorú mi…

Zatímco jsem odkládal klobouk a kabát, ze všeho nejdřív mě napadlo, že ten rošťák vymyslel nějakou extra kulišárnu a snaží se co nejrychleji všechno sfouknout z jedné vody načisto – nejen předat Groomovi vraha, ale současně i vyřídit Hyattovo vyšetřování, pokud jde o celou tu partu, včetně nás. Zdálo se mi, že je to dost obsáhlá objednávka na to, aby ji zvládnul beze mě, ale samozřejmě měl k ruce Dol…

Poldův vrah /   / To ráno, když jsem tak kráčel po Západní Třicáté páté ulici a blížil se ke schodišti starého sídla Nero Wolfa, jsem měl několik důvodů k dobré náladě. Den byl slunečný a jasný, mé nové boty mě po dvou mílích chůze nedřely, komplikovaný případ porušení zákona, který nám zadal bohatý klient, byl u konce a já jsem právě uložil šek s pěticiferným číslem na Wolfův účet v bance. / …

Když na inzerátu uvedete číslo schránky místo jména s adresou s a čísla telefonu, působí jisté potíže, zvlášť je-li ten inzerát v trojích novinách, že si musíte vyzvedávat odpovědi. V pondělí ráno v deset jsem to obvolal a zjistil, že nějaké došly; tak jsem pro ně zašel, dostal dvě v ‚Timesech‘ a čtyři v ‚Gazette‘, otevřel je hned tam a zjistil, že jsou tak uhozené, že jsem je vzal s sebou domů…

Delia se dostala z ranče Cockatoo až skoro v sedm hodin a i tehdy jen s velkými potížemi, díky Evelininu naléhání, aby zůstala na večeři. Než zajela na dálnici, přišpendlila si dopis od Sammise pod šaty, k prádlu. Do kabelky ho stejně dát nemohla, protože ji momentálně neměla, a nechtěla ho svěřit přihrádce v přístrojové desce, protože ta nešla zamknout a ona se chtěla ještě stavit na hřbitově. / Začínalo se…

Nemusel jsem si dělat starosti. Opravdu s něčím přišel, ale nebyl to žádný z jeho fantastických nápadů. Když se příštího rána, v sobotu, Fritz vrátil do kuchyně, poté, co mu odnesl nahoru podnos se snídaní, sdělil mi, že jsem očekáván. / Wolfe si sice potrpí na čerstvý vzduch během noci, ale při snídani má rád, když je v pokoji pěkně teplo, a tak jsme už dávno museli v jeho pokoji nechat instalovat chytré…

Oba jsme se rychle otočili zpátky a pohlédli si do očí. Nebylo třeba slov ani kouřových signálů. Zamumlal: „Pojďte.“ A vykročil dozadu a já za ním. V kuchyni u dřezu Fritz skrápěl ledovou vodou výhonky řeřichy. Ohlédl se, uviděl, jak se Wolfe tváří, a prudce se otočil. / „Za dveřmi stojí pan Cramer,“ oznámil mu Wolfe. „Já s Archiem odcházíme a nevíme, kdy se vrátíme. Určitě ne dnes večer. Neotvírejte…

Noel Tedder se usadil v červeném koženém křesle, přehodil si nohu přes nohu a předvedl modré a žluté ponožky pod proužkovanými kalhotami. Wolfe si ho měřil, musel se tomu zjevu přizpůsobit. Kdysi jsem ho slyšel, jak říká, že muži, kteří se oblékají konvenčně, se nechávají vést davem jako ovce, ale taky jsem ho slyšel, jak říká, že muži, kteří se oblékají nekonvenčně, jsou marnivci. U něj si člověk…

Při setkání těch dvou, Wolfa a Cramera, já přirozeně nejsem nestranný pozorovatel. Nejenže jsem do dění nějak zapojen a zahrnut, ale je tu i základní fakt, že policajti a soukromí detektivové jsou nepřátelé a vždycky budou. Za newyorským policajtem stojí veškerá moc a pověření od osmi milionů lidí, za soukromým detektivem nestojí nic, jen právo na život, svobodu a dosažení štěstí. Je sice prima mít tohle…