Zlomky rozličné

DUDÁK.

Není neobyčejno v Čechách viděti na silnici muže, an sbor opic a opiček, časem i medvěda na řetězu za sebou veda, od vesnice k vesnici, z městečka do městečka putuje, kde pro obveselení k výročnímu trhu se sběhlého lidu tito jeho čtvernozí komedianti dle píšťaly jeho skočnou provádějí a provozují. Muž však, jehož Vám, milí čtenáři, hodlám předvésti, není sice méně známý, však jistě méně obyčejný, jelikož jeho opice i medvěd jeho huňatý netancují po návsi neb na nerovném dlážení nějakého městečka; nýbrž oni v hlavním a to sice v městě Pražském, buď v Starém buď v Novém, ano oni v kavárně tancují podle píšťaly jeho i tenkráte, kdy on přítomen není a neslýchán jest zvuk dudáckého měchu. Tak též i já, přišed za jakousi příčinou do Prahy a maně vstoupiv v kavárnu P …. ovu, očitým jsem se toho stal svědkem, s velikou pozoruje nelibostí, jak opice i medvěd dle dudákova nápěvu skáčí a se pitvoří pro posměch shromážděných hostů. – Vidoucímu takovéto se přetvařování jich tanulo mi ihned na mysli, že jsem mnohou v způsobu tom, kde zvířátka mluvila, četl scénu, a ihned jsem umínil napsati podobnou do Květů – (do Květů pravím, dobře věda, že by ji ani do Včely České ani do Musejníku, a to sice z patrných příčin…