Valdek

Co to tamhle – prosíme tě, 
pastýři! pověz, 
co to tamhle se vypíná, 
za zbořenou věž? 
Okolo ní zřícenina 
kamení seje, 
a z jejího klína vrchol 
borový chvěje. 

Šnaidr.

Pod Karlovým Tejnem v hustém lese přivítala hlasně kukačka slavné jarní jitro; vesele zněl ranní zpěv kosů a drozdů tmavými lesy, z nichžto jako i z rychlotoké Berounky ranní vystupovala pára; hlasně kvákali havrani, nad černými se vznášejíce lesy, když dva pocestní po skalnatém břehu Berounky blíže Karlového Tejna ku Berounu se ubírali. Jeden z nich již velmi sestaralý, krátké zvířecí spodky maje a zelenou kazajku, klobouk široký v učerněný obličej vtisknutý, táhl za sebou nemalý trakař, na němžto, jsa uhlíř zavaldecký, do Prahy každoměsíčně uhlí dovážel, za stržené peníze opět rozličné potřeby domů přivážeje, což i tenkráte učinil, a teď právě domů, to jest do své chalupy v hlubokém lese za Valdekem se navracel. Druhý byl hutník z Komárova, as padesátiletý, černě zarostlý vysoký muž. Kazajku svléknutou měl hozenou přes ramena a rukávy od košile až po ramena vyhrnuté, takže sílu jeho žilnatých rukou lehce bylo poznati. Čas po čase za…