Z Máchova denníku

Poutník.

Byla chladná noc, hluboká tma kryla ouzkou mezi skalami stezku, kterou, časem o povalené lebky i kosti lidské klopýtaje, mdlým se ubíral poutník krokem. Daleká i dlouhá byla rozsedlina skalní, černá tma kolem, vybledlé jen se mdle stkvěly lebky a ve vzdálí na nejvyšší proti rozsedlině skále, pokryté ve vrcholí sněhem věčným, stál kříž zaslepujícím ozářený světlem zbledlé Luny. „Dobrou noc“ – „dobrou noc“ šeptal mdle; – co ztracený papršlek Luny zdála se před ním vznášeti postava bledá, ztuhlou mu ku kříži okazujíc rukou; než hlučící i hrůzně lkající vichr jinými k němu mluvil slovy tajemnými. Za ním planulo zoře; časem se chtěl ohlédnouti k růžobarevným červánkům ozlacujícím stezku přešlou; než bouře násilně tiskla ho vpřed a touha nevýslovná táhla ho za sebou v neznámou zemi stezkou neznámou.

Kdy Byron svoji tragedii Heaven and Earth oznámil, pochybovalo se, že by básník tento byl povolaný zpívati lásku nadzemskou!!!???

Der Gefangenwärter muss die Wände, Türen, d. Bett, Fenster etc. untersuchen. Tiše bez všeho promluvení. Karl. Týn.

Nový měsíc visel co stříbrná lampa v oblačné síni. Popsání noci. Wash. Irv. – Ponocný (vše dobře), oba pokladůkopové.

Vlastně jest každý člověk i uprostřed největšího davu osamělý, poněvadž každý jen rozumí sobě; co mimo něho jest, jen jej k tomu vede, že sám sobě rozumí.

Bohatý zlý ještě něco má, čím se těší; on se poníží, jako by žebrákovi, dávaje mu almužnu; i …