Jednoho dne se na rakouském konzulátu v Moskvě objevil cizinec v černé kožené bundě, v roztrhaných botách, se strništěm v brunátném a tvrdě vykrojeném obličeji, ve staré kožešinové čepici, která vypadala ještě starší, než byla, protože venku svítilo první teplé březnové slunce. Padala dvěma širokými okny na hnědou dřevěnou zábranu, za níž seděl úředník a ozařoval barevné prospekty salcburských a…

Více
  • 16. 9. 2024

Část třetí / Londýn, 12. dubna 1937 /   /   / Když se včera Jennifer se slečnou Givensovou vrátily z nákupů, u mě v pracovně už bylo téměř šero. Náš vysoký a úzký dům, jejž jsem po tetině smrti koupil za zděděné peníze, stojí na náměstí, které, ač poměrně známé, není tak slunečné jako jiná v jeho sousedství. Pozoroval jsem Jennifer z okna pracovny, jak dole na náměstí pendluje mezi domem a taxíkem a…

Více
  • 16. 9. 2024

Třikrát čtyřikrát týdně ještě večer sejdu cestičkou k řece a k dřevěné lávce, známé dosud těm, kdo tu žili před válkou, jako Most váhání. Říkali jsme jí tak, protože ještě před nedávnem byste po ní přešli do zábavní čtvrti. Prý tu bylo možno vídat muže pronásledované výčitkami svědomí, jak se těžce rozhodují mezi noční zábavou a návratem k manželce. Ale pokud mě zahlédnou postávat na tom mostě a zamyšleně se opírat o zábradlí, není to proto, že bych váhal. Prostě odtud rád při západu slunce obhlížím okolí a pozoruji změny kolem sebe. / Na úpatí kopce, odkud jsem právě sešel, vyrostly skupinky nových vilek. A dál podél břehu řeky, kde se před rokem rozkládala bažinatá louka, …

Více
  • 16. 9. 2024

“Připadá mi to jako střílet kachny, když sedí na vodě,” znechuceně zabručel admirál. / “Ano,” přikývl Struan. “Ale jejich ztráty jsou malé a naše zanedbatelné.” / “Šlo nám o rozhodné vítězství,” přidal se Longstaff. “To jsme chtěli. Připomeň mi, Horatio, že mám požádat Aristotla, aby zachytil, jak jsme dnes dobyli ty pevnosti.” / “Ano, Vaše Excelence.” / Všichni stáli na palubě vlajkové lodi… / …

Více
  • 14. 9. 2024

Po úsvitu zaskočil Mac do slepičího výběhu a našel tam tři vajíčka. Udělal z nich omeletu, naplnil ji troškou rýže, kterou měl schovanou od včerejška, a navoněl stroužkem česneku. / Odnesl to Petrovi, vzbudil ho a počkal si, až všechno sní. / Náhle do baráku vrazil Spence. / „Chlapi!“ křičel. „Do tábora přišla nějaká pošta!“ / Macovi se stáhlo hrdlo. Panebože, ať je tam dopis pro mne! / Nebyl tam žádný. / Pro deset…

Více
  • 14. 9. 2024

Dunross už potřetí dočetl složku v modrých deskách. Nejdřív ji přečetl hned, když ji dostal – jako vždy – pak znovu cestou do guvernérova paláce. Sklapl desky a zůstal chvíli sedět jako v tranzu. Teď byl ve své pracovně v druhém patře Velkého domu, stojícího v sedle pod vrcholkem Peaku, okna s tabulkami zalitými do olova otevřená na zalité zahrady a hluboko dole město a zmatek v přístavu. / Starobylé hodiny po…

Více
  • 14. 9. 2024

„Co ke všem čertům hodláš dělat, Paule?“ zeptal se Guvernér Havergilla. Byl tam i Johnjohn a všichni tři byli na terase vládního domu, už po večeři, opřeni o nízké zábradlí. „Panebože! Jestli Viktorie taky zkrachuje, jde tenhle ostrov do háje, nebo ne?“ / Havergill se rozhlédl, aby se ujistil, že nikdo neposlouchá a ztišil hlas. „Jsme v kontaktu s Anglickou bankou, pane. Zítra kolem půlnoci londýnského času…

Více
  • 14. 9. 2024

V příšeří ložnice se ozval telefon. Bartlett se probral ze spánku. „Haló?“ / „Dobré ráno, Bartlette, tady je Klaudie Čchenová. Taj-pan se nechá ptát, budete-li dnes potřebovat vůz?“ / „Ne, díky, ne.“ Bartlett pohlédl na hodinky. „Propána,“ zamumlal nahlas, užaslý, že spal tak dlouho. „Ehm, díky, Klaudie, díky.“ / „Výlet do Tajpeje byl odložen na příští pátek. V pátek tam a v pondělí v poledne…

Více
  • 14. 9. 2024

  / Neděle / 4. března 1979 /   / Turecká vesnice. 10.20 hodin. / Ázáde se s leknutím probudila. Nevěděla, kde je, ale stěny omšelého pokoje, dvě okna, postel s tvrdým slamníkem, čistým, drsným povlečením a dekami ji vrátily do reality vesnického hotelu, kam ji major i přes její protesty s jedním policistou včera večer po západu slunce doprovodil. Marně odmlouvala, že Erikkiho neopustí. Major na její námitky nedbal,…

Více
  • 14. 9. 2024

Blackthorne nyní kráčel hradem, čestnou stráž mu dělalo dvacet vazalů obklopených desetinásobným doprovodem šedivců. Pyšnil se svou novou uniformou, hnědým kimonem s pěti Toranagovými znaky, a vůbec poprvé měl na sobě obřadní pláštík s vyztuženými křídlovitými rameny. Vlnité zlaté vlasy měl svázány do úhledného copu. Od pásu mu předpisově trčely meče, jež dostal od Toranagy. Na nohou měl nové tabi a…

Více
  • 14. 9. 2024

Pátek, 17. října / Toho rána se na edoském hradě Misamoto, rybář, falešný samuraj a Jošiho vyzvědač, třásl na kolenou před konsternovanou radou starších a v rukou svíral anglickou verzi odpovědi sira Williama. Vedle něho se krčil úředník bakufu. / “Mluv nahlas, rybáři,” opakoval Andžó, hlava rady. V přijímací místnosti vládlo napjaté ticho a strach. “Nevadí, že nerozumíš každému anglickému slovu. Chceme…

Více
  • 14. 9. 2024

  / Když se ráno Martin vzbudil, první, co uviděl, byly šenkýřčiny zmuchlané šaty na zemi vedle truhlice. Sebral je do náruče a sešel s nimi do přízemí. Za nebývalé pozornosti všech hostů je položil na lavici vedle dveří do sklepa. Rosamunde, ve tváři rudá studem, je mlčky sebrala a odnesla. Později ho sama vyhledala a s očima sklopenýma k zemi se mu omluvila. / Když vycházeli po ranní mši z kostela, vzal si…

Více
  • 22. 3. 2024

„Tohle tu nechal nějaký kupec, který tudy ráno projížděl,“ řekla Ludmila z Vartemberka a podala Oldřichovi z Chlumu malý balíček. / „Odkud to je?“ / „Z Mělníka. Jitrocelová mast. Výborně se zrovna hodí. Pokud jsem si stačila všimnout, ten šrám na ruce máš zarudlý. Proti zánětu je jitrocel to nejlepší, co ti může lékař doporučit. Byl to dobrý nápad, žes pro mast poslal.“ / „Neposlal jsem pro ni,“…

Více
  • 22. 3. 2024

„Mrzelo nás velice, že ses neúčastnil naší korunovace,“ pokáral nový římský král Filip Švábský Přemysla, když se asi týden po oné slavnosti objevil v Mohuči. / „I já jsem musel bojovat, abych se ujal stolce po svých předcích,“ odpověděl zdvořile. „Ale mohu chválit boží přízeň, že se mi vše podařilo nad očekávání dobře.“ / „Přesto nechápeme, proč jsi nejdříve navštívil dvůr Oty… / …

Více
  • 22. 3. 2024

  / „Jak je možné, že tě zase zavřeli do vězení, když už tě nejvyšší komoří osvobodil?“ dorážel obtloustlý spoluvězeň. „Nebo tě obvinili ještě z něčeho, o čem jsi mi neřekl?“ / „Nevyznám se v zemském právu,“ pokrčil rameny Martin ze Stvolna a napil se vína. Bylo trpké a zdaleka ne tak dobré jako předešlé dny. / „Zato já ano.“ / „Jistě, vždyť jsi zavřený už potřetí.“ / „Právě proto,“…

Více
  • 22. 3. 2024