Milý čtenáři, / já sám patřím k lidem, kteří úvody a předmluvy vždycky přeskakují a jdou rovnou k věci. Pokud k nim patříš i ty, prchni hned z této stránky a vrhni se rovnou do příběhu, který je tu skutečně důležitý. Pokud ale patříš k té skupině čtenářů, které hlodá zvědavost (a přiznávám, že k ní občas patřím také), dovol mi, abych ti v krátkosti pověděl o této knize něco, co ti, doufám,…

Více
  • 14. 1. 2025

Onoho odpoledne zavolal do redakce Barcelonského deníku pouliční prodavač květin a nechal Miquelovi vzkaz. Muže, kterého jsme mu popsali, viděl obcházet vilu kolem dokola jako nějaký přízrak. Když Miquel přišel na třídu Avenida Tibidabo 32, bylo již po půlnoci. Ulice se proměnila v ponuré a opuštěné údolí, do něhož mezi listím stromů pronikaly záblesky měsíčního svitu. Ačkoli Miquel Juliána neviděl už…

Více
  • 14. 1. 2025

  / První, co Irene po probuzení spatřila, byly dvě černé, neproniknutelné oči, jež ji velmi rozvážně pozorovaly. Překvapeně sebou trhla a poplašený racek odlétl. Irene cítila, jak vyschlé a rozpraskané má rty. Kůže se jí na těle bolestivě napínala a ve všech svalech cítila bodavou bolest. Mozek jako by měla z želatiny. Zvedla se v ní vlna nevolnosti a stoupala z žaludku až do hlavy. Pokusila se zvednout a…

Více
  • 14. 1. 2025

LUCILLE BRONSONOVÁ / Zastala v obývačke, hlavu nachýlila na jednu stranu a pokúšala sa zachytiť, čo vraví ten Keefler Leemu, ale hovoril celkom potichu. V tichosti malého domu počula len vzrušený pulz vlastného srdca, ťažké búšenie v hrdle. Nijako sa nedalo zistiť, či Keefler vie toho veľa alebo len málo. Nepáčil sa jej jeho pohľad. Mal zlé mudrácke očká a pozeral na ňu pohľadom, ktorý pridobre poznala. / Prešla cez…

Více
  • 14. 1. 2025

Vystoupil jsem z výtahu doprostřed společnosti. Zlaté koberce, vysoké a pružné. Klimatizace zpracovávala množství kouře a tělesného tepla. Hukot a drmolení metů současných konverzací. Dva muži v červených kabátech u baru doplňovali impozantní recepční místnost Development Unlimited. Číšnice si opatrně razily cestu mezi hosty s tácy koktejlů a jednohubek. Dívka ve zlatých minišatech, zlatém kovbojském… / …

Více
  • 14. 1. 2025

„Sadnite si,“ povedal Sam Kimber Stanialovi. Podišiel k malej výkonnej chladničke vstavanej v stene obloženej drevom. „Dáte si so mnou pivo, pán Stanial? Raz, keď som mal tuším dvadsaťtri, vybral som si naozaj pekný pozemok. Peniaze som zložil skôr ako nejakí pracháči z Tampy, pretože som občas chodil poľovať s chlapíkom, čo to vlastnil a musel to predať a presťahovať sa do nejakého vyššie položeného kraja…

Více
  • 14. 1. 2025

Když se Alicia následujícího rána krátce po rozbřesku probudila, zjistila, že na ni skrz sklo okna upřeně hledí dvě hluboké, žluté oči. S trhnutím se posadila a Irinin kocour líně seskočil z okenního parapetu. Alicia to zvíře nesnášela a nenáviděla i jeho povýšené chování a pronikavý zápach, který se kolem něj linul a prozrazoval kocoura dřív, než vstoupil do místnosti. Nebylo to poprvé, co ho Alicia…

Více
  • 14. 1. 2025

Probudila se do přítmí hotelového pokoje, spatřila Leandrovu siluetu rýsující se v křesle u lůžka. V ruce držel knihu Víctora Mataixe a četl si. Alicia usoudila, že zatímco spala, prohrabal / se jí v kapsách i v tašce a pravděpodobně ve všech zásuvkách v pokoji. / „Lepší?“ zeptal se Leandro, aniž od knihy zvedl oči. / „Ano,“ odpověděla. / Procitnutí vždy provázel jakýsi…

Více
  • 14. 1. 2025

  / Myslím, že jsem nikdy v životě nebyl tak přesný. Celé město ještě bylo v pyžamu a já jsem už mířil přes Plaza Sarriá. Zrovna, když jsem procházel přes náměstí, zazněly zvony svolávající na mši o deváté a k nebi vzlétlo hejno holubů. Slunce jako z kalendáře smazalo stopy nočního deště. Kafka mi přišel naproti, čekal na mě na začátku ulice vedoucí k domu. Na vysoké zdi seděla skupinka vrabců a…

Více
  • 14. 1. 2025

Vydal jsem se stejnou cestou zpátky ještě zmatenější, než když jsem z knihkupectví odcházel. Jakmile jsem procházel kolem místokrálovnina paláce, písař Oswaldo mi zamával na pozdrav. / „Vyšlo to?“ zeptal se. / Sklesle jsem zavrtěl hlavou. / „Zkuste to u Luisita, možná si na něco vzpomene.“ / Přikývl jsem a zamířil do stánku k Luisitovi, který si zrovna čistil sadu per. Sotva mě zpozoroval, usmál se…

Více
  • 14. 1. 2025

Když jsem odcházel z paláce rodiny Valerových, schodiště bylo ponořeno do tmy. Potmě jsem prošel vestibulem. Otevřel jsem dveře. Dovnitř pronikl kužel modravého světla z pouličních lamp, na jehož konci jsem se setkal s podezřívavým pohledem vrátného. Odcházel jsem odtamtud a lehkým krokem zamířil k Trafalgarské ulici. Odtud jela noční tramvaj až k hřbitovní bráně v Pueblo Nuevo. Stejná tramvaj, na kterou jsme…

Více
  • 14. 1. 2025

  / David zaklepal a otevřel dveře. Abdelaziz seděl jako poslušné dítě v pokoji u stolu a četl si Le Nouvel Observateur. Sotva uviděl Davida, hned vstal. Pohyboval se rychle a hbitě. Obézní teda není. Vrchnost mu asi každý den vezdejší biftek na stůl nedala. / – Seď, panebože, řekl David živě a položil mu ruku na rameno. Žádné ceremonie. Jak se daří? Jsi svěží jako růžička. A to si čteš Nouvel Observateur,…

Více
  • 24. 12. 2024

  / Nerad čtu předmluvy a teprve nerad je píši. I bez téhle bych se znamenitě obešel, kdyby to, do čeho se tu pouštím, nevyžadovalo některá vysvětlení. / Událost, která původně inspirovala tento román, je historická. Koncem XVIII. století opustili někteří vzbouřenci z Bounty Tahiti, protože pro britskou admiralitu by bylo bývalo příliš snadné je vypátrat, a objevili uprostřed Pacifiku malý opuštěný ostrov,…

Více
  • 24. 12. 2024

Krematóriá č. III a IV boli hotové na určený termín a od januára 1943 do konca toho istého roku všetky štyri krematóriá pracovali plnou parou. / V decembri roku 1943 som bol vymenovaný za inšpektora koncentračných táborov. Opustil som Osvienčim a rodinu som odviezol do Berlína. Avšak do Osvienčimu som sa ešte vrátil a strávil som tam časť leta 1944, aby som pomohol svojmu nástupcovi rozriešiť problémy, spojené so…

Více
  • 24. 12. 2024

  / „Ať mě čert, vím-li, k čemu teď budou generální stavy,“ řekl mi otec v den, kdy byl zvolen – třeba říci, že nikoliv proti své vůli zástupcem šlechty za okrsek Montfort-l’Amaury. „Velmožové si je vynutili jen proto, aby s jejich pomocí zakryli svou chamtivost pláštíkem veřejného blaha. Nyní, když se s regentkou dohodli, by se bez nich rádi obešli. Condé se dokonce nestyděl regentce navrhnout, aby se…

Více
  • 24. 12. 2024