Když jsem šel dneska odpoledne do školy, šel mě tatínek doprovodit. Rád s tatínkem někam chodím, jelikož mi pokaždé dá trochu peněz, abych si něco koupil. I tentokrát to vyšlo. Šli jsme kolem obchodu s hračkami a já jsem tam uviděl lepenkové nosy, co si je lidi dávají na obličej, aby se ostatní smáli. / „Tati,“ poprosil jsem, „kup mi jeden nos!“ / Tatínek řekl, že ne, že nos na nic nepotřebuju, ale já jsem…

Více
  • 28. 1. 2025

Nevím, jestli jsem vám už vyprávěl o tom, že v naší čtvrti je takový plácek, kam si chodíme s kluky hrát.Ten plácek je senzační. Je tam tráva, kamení, starý slamník, auto, které už nemá kola, ale je ještě úplně bezva a my si v něm hrajeme na letadlo, vrrrr, nebo na autobus, ding ding ding. Taky jsou tam bedny a někdy i kočky; ale s těmi není žádná zábava, jelikož vždycky utečou, sotva nás vidí přicházet.

Více
  • 28. 1. 2025

Dneska ke konci vyučování nám paní učitelka oznámila, že škola pořádá tombolu, a vysvětlila Kryšpínovi, že tombola je něco jako loterie: Lidi si koupí očíslované lístečky a pak se táhnou čísla jak v loterii nebo ve sportce, a každé číslo, které se vylosuje, vyhrává nějakou cenu, a hlavní cena je moped. / Pak nám paní učitelka ještě řekla, že peněz, které se vyberou při prodeji lístků, bude použito na…

Více
  • 28. 1. 2025

„Narodil jsem se 14. srpna 1926 v Paříži a hned jsem začal růst. Den nato bylo 15. srpna a my jsme nevytáhli paty z domu.“ Rodina pak emigrovala do Argentiny a René Goscinny tam chodil do školy, vystudoval francouzské gymnázium v Buenos Aires. „Byl jsem třídní šašek. Ale protože jsem byl zároveň docela dobrý žák, nevyhodili mě.“ Jeho profesionální dráha začala v New Yorku. / Do Francie se vrací na počátku…

Více
  • 28. 1. 2025

Když v neděli prší, zůstávám docela rád s rodiči doma, ale musím mít při tom něco zábavného na práci; když ne, děsně se nudím, jsem protivný a kouká z toho spousta nepříjemností. / Byli jsme všichni v saloně; venku příšerně pršelo. Tatínek četl knihu, maminka šila, hodiny dělaly tik-tak a já jsem si prohlížel obrázkový časopis s bezvadnými historkami o banditech, kovbojích, letcích a pirátech, fakt…

Více
  • 28. 1. 2025

Saracen se vrátil na pohotovost a řekl Alanu Tremainovi, co se, děje. / „Když už na to je i komise, tak můžeme určitě klidně spát,“ poznamenal Tremaine jedovatě. / „To si piš,“ přitakal Saracen. „Okresní hygienik to aspoň říkal.“ / „Asi bych měl možná emigrovat,“ pokračoval Tremaine. / „Tahle mladší generace nemá vůbec k ničemu úctu. Hele, jestli jsi ochoten mi to předat, můžeš jít domů a trochu se vyspat.“ / „To myslíš vážně?“ vyjekl Tremaine. / „Naprosto vážně.“ / „No, hádat se s tebou nebudu,“ poznamenal Tremaine potěšeně. Sáhl po bloku a začal …

Více
  • 28. 1. 2025

  / Kincaid se vrátil do ztemnělého domu. Zprvu si myslel, že je prázdný, ale kašlání z ložnice signalizovalo, že stařec už je doma a v posteli. / „Chudák stará,“ zašeptal si, když sundával kabát a věšel jej za kuchyňskými dveřmi. Zvuk za chviličku utichl a v domě zas zavládlo ticho. Kincaid hledal sklenici. Našel ji ve skříňce nad výlevkou, vypláchl ji a z láhve, kterou si přinesl, si nalil velkou whisky.…

Více
  • 28. 1. 2025

  / John Palmer vešel do pokoje a přiložil další poleno. Ještě se ujistil, zda dřevo nevypadne, a pak se otočil a pohlédl na svou ženu Lucy, která chovala na klíně dcerku. / „Víš, Lucy, o tomhle jsem vždycky snil. Že budeme žít ve vlastním domě, ty, já a naše dítě.“ / „Když o tom mluvíš, jsi pokaždé celý naměkko,“ usmála se Lucy. „Ale nemysli si, nebudeme to mít snadné.“ / John si klekl vedle ní a…

Více
  • 28. 1. 2025

Sára se rozhodla počkat na výsledky testů Marie O’Donnellové — i když by teoreticky po Tyndallově odchodu mohla mít volno. Byla u toho, když Stubbs končil s posledním testem. S hlubokým povzdechem jí oznámil: „Není to ani hraniční obraz. Prostě tam není vůbec žádná aktivita.“ Podal jí výsledky a začal se probírat neuspořádaným stohem papírů, z nichž nejdřív vytřídil grafické tabulky a pak role…

Více
  • 28. 1. 2025

Steven se právě vracel do hotelu, když mu zazvonil mobil. Volal Jamie Brown. / „Kde teď jste?“ zajímal se novinář. / „Ve městě. Proč?“ / „Mohli bychom se sejít? Objevil jsem něco zajímavého o Childsovi a Leadbetterovi.“ / Brown volal z budovy redakce na North Bridge, a tak se dohodli, že se setkají zhruba na půli cesty, v Bennetově baru na Tolicrossu. Brown dorazil jako první: Steven ho zastihl u pultu nad velkou whisky.…

Více
  • 28. 1. 2025

Dewar se vydal směrem k městu. Nebe bylo čisté a podzimní slunce zářilo na rudozlatých listech stromů. Ve vzduchu byl cítit chlad, ale právě v tom svěžím chladu bylo příjemné kráčet. Vytáhl z aktovky mobil a zapnul jej. Čekal tam na něj zaznamenaný vzkaz. Byl od Granta z policejního komisařství: hned jak bude mít chvíli, ať se mu ozve. Dewar mu zavolal okamžitě. / „Něco pro vás mám. Nejlíp by bylo, kdybyste…

Více
  • 28. 1. 2025

Když na druhý den v osm ráno dorazil Neef do nemocnice, dověděl se, že Neil měl špatnou noc. Okamžitě se na něj šel podívat, aby se přesvědčil na vlastní oči. Neil měl otupělý pohled, jiskra, která mu blýskala v očích, byla ta tam. Tohle viděl u pacientů v konečném stadiu už mnohokrát. Z Neila začal unikat život. / „Ahoj, Tygře, jak se máš?“ zeptal se Neefe, posadil se na kraj postele a ukazováčkem přejel…

Více
  • 28. 1. 2025

  / PRŠELO I CELÝ DALŠÍ DEN. Když Avedissian s Kathleen přecházeli ten kousek cesty od letištního autobusu ke schůdkům Boeingu 747 TWA, museli si vyhrnout límce. Malý David se s nimi, k jejich úlevě, cítil jako doma, což Avedissian přičítal tomu, jak si Kathleen dokáže získat děti. Strávili s ním a jeho rodiči na letišti pouhou hodinu, ale to úplně stačilo. Spokojeně se Kathleen držel za ruku, když stoupal k…

Více
  • 28. 1. 2025

Jamieson se vrátil do svého pokoje v lékařském domě v devět hodin. Zašel si na večeři do města, protože měl pocit, že potřebuje aspoň na chvíli vypadnout z nemocnice. Objevil italskou restauraci, jejíž atmosféra mu díky reprodukované hudbě a reklamním plakátům na cesty do slunných zemí dala aspoň nakrátko zapomenout na deštivé počasí venku. Ale teď už byl zase zpátky v klášterním prostředí… / Jak je…

Více
  • 28. 1. 2025

  / Dunbar se ještě podíval na noční zprávy a pak televizi vypnul. Ticho, které nastalo, rušily dešťové kapky, které začaly dopadat na sklo, zpočátku jemně a nepravidelně, vzápětí se však bubnování změnilo v bouřlivý rachot, který ho přiměl přejít k oknu, vykouknout krátce ven a pak zatáhnout závěsy. Rozhodl se, že si půjde lehnout. / Ležel v posteli a vybavoval si předchozí večer. Byl rád, že se znovu…

Více
  • 28. 1. 2025