V Tajné službě Jejího Veličenstva

KAPITOLA DEVATENÁCTÁ
Láska k snídani

V šedém úsvitu bylo curyšské letiště téměř opuštěné a působilo skličujícím dojmem, ale naštěstí tu stála caravella Swissairu, kterou zdržela mlha na londýnském letišti a teď tu čekala na odlet do Londýna. Bond usadil Tracy v restauraci, s lítostí se odloučil od vůně kávy a smažených vajec a odešel si koupit letenku a nechat orazítkovat pas od ospalého úředníka (napůl očekával, že ho někdo zadrží, ale nezadržel). Potom zašel do telefonní budky, zavřel se v ní a vyhledal v telefonním seznamu Universal Export a pod tím si podle očekávání přečetl: „Hauptvertreter Alexander Muir. Privat Wohnung“ a telefonní číslo. Skrze sklo se Podíval na hodiny v odletové hale. Bylo šest. No, Muir to prostě bude muset vzít.

Vytočil číslo. Po několika minutách se ozval ospalý hlas: „Ja. HierMuir.“

„Promiňte, 410,“ řekl Bond. „Tady 007. Volám z letiště v naléhavé záležitosti, takže musím risknout i to, že máte napíchnutou linku. Máte papír a tužku?“

Hlas na druhém konci oživl. „Vydržte, 007. Ano, mám. Mluvte.“

„Nejdřív mám špatnou zprávu. Vaše Dvojka to má za sebou. Téměř jistě. Na téhle lince nemůžu jít do podrobností, ale asi tak do hodiny odlétám do Londýna – letem 110 společnosti Swissair – a odtud vám podám informace. Můžete to dát do dálnopisu? Dobře. Odhadoval bych, že asi tak zítra sem přiletí vrtulníkem z Engadine parta deseti dívek, Britek. Bude to žlutý Alouette Sud Aviation. Ještě dneska vám pošlu dálnopisem z Londýna jejich jména. Podle mého odhadu poletí do Anglie, nejspíš různými lety a nejspíš do Prestwicku a Gatwicku a Londýna, pokud od vás na ta letiště něco létá. V každém případě si myslím, že se ta skupina rozptýlí. Myslím si, že může být velice důležité sdělit Londýnu čísla letů a přibližné časy příletů. Je to poměrně velký úkol, ale během nejbližších hodin vám seženu povolení využít na pomoc lidi z Bernu a ze Ženevy. Máte to? Dobře. A teď poslouchejte. Jsem si celkem jistý, že v tuhle chvíli už jste prozrazený. Vzpomínáte si na tu někdejší operaci Blázinec, která byla zrušena? Tak to byl on. Má vysílačku a zřejmé odhadl, že se s vámi dneska spojím. Schválně se podívejte z okna, jestli tam někdo nehlídkuje. V Curychu má určité své lidi.“

„Bože, to je zmatek!“ Hlas na druhém konci byl plný napětí. „Vydržte.“ Nastala odmlka. Bond si představoval Muira, kterého znal jen jako číslo, jak jde k oknu a opatrně odhrnuje záclonu. Vzápětí se Muir znovu ozval. „Už to tak vypadá. Na protější straně ulice je černé porsche. Jsou v něm dva chlapi. Zavolám své přátele ze Sécurité, aby je zahnali.“

„Buďte při tom opatrný,“ řekl Bond. „Podle mě má ten chlap s policií dost dobré vztahy. V každém případě tohle všechno pošlete dálnopisem osobně přímo M. Přirozeně zašifrované. A napište mu, že jestli se vrátím celý, musím ještě dneska mluvit s ním, s 501, to je šéf vědeckého výzkumu, a pokud možno také s někým zasvěceným z ministerstva zemědělství a rybářství. Zní to hloupě, ale je to tak. Budou muset odložit papírové čepičky i vánoční pudink, ale nemůžu si pomoct. Dokážete to všechno zařídit? Výborně. Nějaké otázky?“

„Určitě bych neměl zajet na letiště a zjistit něco víc o Dvojce? Sledoval jednoho z Redlandových lidí. Ten chlap nakupoval podivné věci od místního zástupce Badische Anilin. Dvojce to bylo dost podezřelé. Neřekl mi, o jaké zboží se jedná, ale rozhodně chtěl zjistit, kam odchází.“

„Říkal jsem si, že půjde o něco takového. Ale sem nejezděte, držte se ode mě dál. Kolem mě je nebezpečno a během dne to bude ještě horší, až najdou jistý mercedes na dně strže. Teď už zavěsím. Omlouvám se, že jsem vám zkazil Vánoce. Sbohem.“

Bond položil sluchátko a vrátil se do restaurace. Tracy visela očima na dveřích. Když ho uviděla, rozzářila se. Bond se usadil těsně vedle ní a vzal ji za ruku – typická letištní dvojice před rozloučením. Objednal si hromadu míchaných vajíček a kávu. „Je to v pořádku, Tracy. Zařídil jsem všechno, co jsem měl. Ale teď k tobě. To tvoje auto se stává přítěží. Určitě…