V Tajné službě Jejího Veličenstva

KAPITOLA DVACÁTÁ PRVNÍ
Muž z ministerstva zemědělství a rybářství

V pracovně si vypili kávu a vykouřili tenké černé doutníčky, které si M povoloval dva denně. Bond si na nich spálil jazyk. M pokračoval ve vyprávění historek ze služby u námořnictva, které by Bond dokázal poslouchat celý den – vyprávěl o bitvách, tornádech, prapodivných událostech, těsných únicích z náruče smrti, válečných soudech, výstředních důstojnících a výstředních signálech, jako když generál Sommerville, který velel bojové lodi Queen Elizabeth, míjel uprostřed Atlantiku zaoceánský parník Queen Elizabeth a nechal signalizovat jediné slovo: „EJHLE!“ Možná to všechno vypadalo jako příběhy z klukovských dobrodružných knížek, ale bylo to pravdivé a vypovídalo to o slavném námořnictvu, které už neexistuje, a o skvělých důstojnících a námořnících, jaké už nepotkáte.

Byly tři hodiny. Venku na štěrku zaskřípěly pneumatiky. Do pracovny už se vtíral soumrak. M vstal a rozsvítil světla a Bond postavil k pracovnímu stolu další dvě židle. „To bude 501,“ řekl M. „Musel jste se s ním setkat. Šéf naší výzkumné sekce. A pak ještě Franklin z ministerstva zemědělství. 501 o něm tvrdí, že je to největší odborník ve svém oboru – zvířecím moru. Nevím, proč ministerstvo poslalo zrovna jeho, ale ministr mi říkal, že mají nějaké personální potíže. Neprozradil mi, o co jde, ale říkal, že podle nich jste zřejmě narazil na něco velkého. Necháme jim přečíst vaši zprávu a uvidíme, co z ní vyvodí, ano?“

„Jistě, pane.“

Dveře se otevřely-a vešli dva muži. Bond si vzpomněl, že číslo 501 v Tajné službě se jmenuje Leathers. Byl to kostnatý hubený muž, který jako ukázkový vědec chodil nahrbený a nosil silné brýle. Měl příjemný neurčitý úsměv a k M se choval zdvořile, nikoli však podlézavě. Nepřekvapovalo, že má tvídový oblek a pletenou vlněnou kravatu, jejíž uzel nezakrýval knoflíček u límce košile. Druhý muž byl malý, čilý a horlivý a měl roztěkané veselé oči. Jako vysoký úředník ministerstva, který přijímá příkazy přímo od ministra a o Tajné službě neví vůbec nic, si oblékl tmavomodrý oblek s tenkým proužkem a košili s tuhým límečkem. Černé boty měl nablýskané stejně jako tlustou koženou aktovku. Pozdravil zdrženlivě. Nebyl si zcela jistý, kde je a o co tady půjde. Bude jednat velice opatrně, bude si dávat pozor na to, co říká a jak dalece může mluvit za ministerstvo. Typický ministerský úředník, napadlo Bonda.

Po pozdravech a omluvách za rušení vánoční pohody se všichni usadili a M řekl: „Pane Frankline, jestli mi prominete, všechno, co tady uvidíte a uslyšíte, podléhá úřednímu tajemství. Na ministerstvu zemědělství vás nepochybně zasvěcují do mnoha úředních tajemství, takže bych vám byl vděčný, kdybyste respektoval tajemství ministerstva obrany. Mohu vás poprosit, kdybyste se s tím, co tu uslyšíte, svěřil jen svému ministrovi osobně?“

Pan Franklin se nepatrně uklonil na znamení souhlasu. „Můj ministr už mě v tom smyslu instruoval. Práce na ministerstvu mě naučila nakládat s přísně tajnými materiály. Nemusíte se nijak omezovat v tom, co mi řeknete.“ Pobaveným pohledem spočinul na třech svých společnících. „Ale teď byste mi mohli aspoň říct, o co jde. Nevím vlastně nic, kromě toho, že nějaký člověk někde v horách se snaží vylepšit naše zemědělství a chov hospodářských zvířat. To je od něj velice hezké, tak proč na něj pohlížíme, jako by se zmocnil atomových tajemství?“

„To už jednou udělal,“ řekl M suše. „Myslím, že nejlepší bude, když si s panem Leathersem přečtete zprávu tady mého zaměstnance. Obsahuje kódy a podivné odkazy, které se vás nemusí týkat. Ten příběh je i bez nich dostatečně výmluvný.“ M podal zprávu 501. „I pro vás tam bude většina věcí nových. Možná byste si mohl číst zprávu po stránkách a postupně je předávat panu Franklinovi.“

V místnosti se rozhostilo dlouhé ticho. Bond si prohlížel nehty a naslouchal dešti na okenních tabulkách a praskání ohně. M se nahrbil a zřejmě dřímal. Bond si zapálil cigaretu. Při škrtnutí jeho ronsonu M líně otevřel oči a znovu je zavřel. 501 dočetl poslední stránku a opřel se. Když dočetl Franklin, úhledně srovnal stránky a položil si je před sebe. S úsměvem se podíval na Bonda. „Máte štěstí, že jste to přežil.“

Bond mu vrátil úsměv, ale nic neřekl.

M se otočil k 501. „Tak co?“

501 si sundal silné brýle a vyčistil si je nepříliš čistým kapesníkem. „Nechápu smysl těchto manévrů, pane. Všechno by mi připadalo naprosto neškodné, ba dokonce chvályhodné, kdybychom o Blofeldovi nevěděli to, co o něm víme. V podstatě udělal jen následující: získal deset, nebo možná spíše jedenáct, když počítáme odjedší, subjektů vhodných k hluboké hypnóze. Všechno jsou to prosté venkovské dívky. Je příznačné, že jedna z nich, která se jmenuje Ruby, dvakrát neudělala maturitu. Všechny trpí, a není důvod tomu nevěřit, nějakými běžnými alergiemi. Neznáme původ těch alergií, ale jsou zřejmě psychosomatické. Nepříznivá reakce na ptáky je poměrně častá, stejně jako podobná reakce na dobytek. Méně běžné už jsou takové reakce na plodiny a rostliny. Blofeld se zřejmě snaží léčit ty alergie hypnózou, a nejen léčit, ale i získat příznivou reakci na příčinu alergie místo dřívější nepříznivé. Kupříkladu Ruby bylo podle zprávy řečeno, aby ‚milovala‘ kuřata, aby se snažila ‚zlepšit jejich chov‘, a tak dále. Mechanické léčebné působení je v praxi jednoduché. Ve stadiu usínání – ostrý zvonek probudí ty, které už usnuly – se stávají podpůrnými hypnotickými pomůckami metronom, nařízený na tepovou frekvenci, a vzdálený monotónní zvuk. Hypnotizér rovněž obvykle mluví jednotvárným autoritativním polohlasem. Nevíme nic o tom, jaké přednášky ty dívky navštěvovaly nebo co četly, ale dá se předpokládat, že to jsou pouze doplňkové prostředky k ovlivnění myšlení požadovaným směrem. Existuje spousta lékařsky ověřených důkazů o účinnosti hypnózy. Jsou dobře doložené případy úspěšné léčby tak vytrvalých jevů, jako jsou bradavice, určité typy astmatu, pomočování, koktavost, dokonce i alkoholismus, užívání drog a homosexuální sklony. Přestože …