Muž se zlatou zbraní

KAPITOLA DEVÁTÁ
Zpráva ze schůzky

James Bond, který měl z té radosti téměř závrať, vytáhl zpod recepčního pultu hromádku cestovních brožurek, pozdravil pana Gengerellu, který mu neodpověděl, a vydal se za ním do předsíně zasedací místnosti. Byli poslední. Scaramanga, který stál vedle otevřených dveří, se významně podíval na hodinky. „Takže příteli,“ řekl Bondovi, „až se všichni usadíme, zavřete dveře a nepouštějte nikoho dovnitř, ani kdyby v hotelu vypukl požár.“ Obrátil se k barmanovi u dobře zásobeného bufetu. „Zmiz, Joe. Zavolám si tě později.“ A pak se obrátil na přítomné. „Takže jsme připraveni. Jdeme na to.“ Vykročil do zasedací místnosti a šest mužů ho následovalo. Bond stál u dveří a vrýval si do paměti zasedací pořádek. Pak zavřel dveře, zamkl je a rychle také zamkl východ z předsíně. Pak si vzal z bufetu sklenici na šampaňské, přitáhl si židli a postavil ji ke dveřím zasedací místnosti. Uchopil sklenici za stopku, přiložil ji ke dveřím co nejblíže závěsu a k její spodní části přiložil ucho. Přes tento primitivní zesilovač rozpoznal ve změti hlasů hlas pana Hendrikse: „…takže nyní bych vám sdělil stanovisko svých nadřízených v Evropě…“ Hlas se odmlčel a Bond uslyšel další zvuk, zaskřípění židle. Bleskově odtáhl židli několik stop ode dveří, otevřel si na klíně jednu cestovní brožurku a přiložil sklenici ke rtům. Dveře se prudce otevřely a v nich se objevil Scaramanga, který si točil na řetízku univerzálním klíčem. Zkoumavě se zahleděl na nevinnou postavu na židli. „No dobře, příteli,“ řekl. „Pouhá kontrola.“ A kopnutím zavřel dveře. Bond je hlučně zamkl a znovu zaujal své místo. Pan Hendriks řekl: „Mám jeden velice důležitý vzkaz pro našeho předsedu. Je ze spolehlivého zdroje. Na tomto území ho hledá jistý James Bond. Ten člověk je z britské Tajné služby. Nemám žádné další informace ani jeho popis, ale u mých nadřízených se těší velkému respektu. Pane Scaramango, slyšel jste o něm někdy?“

Scaramanga odfrkl: „Nikdy! A mělo by mě to zajímat? Občas si dám jednoho z jejich slavných agentů k snídani. Je to jen deset dní, co jsem se zbavil jednoho, který se o mě příliš zajímal. Jmenoval se Ross. Jeho mrtvola se teď velice pomalu potápí ke dnu asfaltového jezera ve východním Trinidadu – jmenuje se to tam La Brea. Lidé z té naftařské společnosti, Trinidad Lake Asphalt, brzy vytěží zajímavý barel té suroviny. Další otázku, prosím, pane Hendriksi.“

„Dále bych rád znal postup Skupiny v záležitosti útoků na třtinová pole. Na naší schůzce před šesti měsíci v Havaně bylo přes můj menšinový hlas rozhodnuto, výměnou za určité ústupky, pomoci Fidelu Castrovi a přispět k udržení a následnému zvýšení světových cen cukru, aby se vykompenzovaly škody napáchané hurikánem Flora. Od té doby došlo k početným požárům třtinových polí na Jamajce a Trinidadu. V této souvislosti dolehlo k uším mých nadřízených, že se někteří členové Skupiny, zejména…“ ozvalo se zašustění papíru, „…pánové Gengerella, Rotkopf a Binion, kromě našeho předsedy, angažovali v ro…