Muž se zlatou zbraní

KAPITOLA PÁTÁ
Love Lane č. 3

Jižní pobřeží Jamajky není tak hezké jako severní a z Kingstonu do Savannah La Mar je to sto dvacet mil po velice různých silnicích. Mary Goodnightová trvala na tom, že pojede s ním, „aby ho navigovala a pomáhala mu v případě, že píchnou“. Bond nic nenamítal.

Spanish Town, May Pen, Alligator Pond, Black River, Whitehouse Inn, kde si dali oběd – míle pod zběsilým sluncem ubíhaly, až je kolem čtvrté hodiny odpoledne dobrá rovná silnice zavedla mezi elegantní vilky; u všech byl nahnědlý trávník, bugenvilie a jediný záhon dosen a krotonů – to všechno vytvářelo dojem „elegantní“ čtvrti skromného přímořského městečka, kterému místní říkali Sav‘ La Mar.

Kromě staré čtvrti na nábřeží to není typické jamajské město a není ani příliš pohledné. Vily postavené pro vedoucí pracovníky třtinových plantáží Frome jsou nudně spořádané a stojí v rovných uličkách jako upomínka na vlnu budování nejamajské části města kolem roku 1920. Bond zastavil u první benzinové pumpy, natankoval a vypůjčeným autem poslal Mary Goodnightovou zpátky do Kingstonu. O svém úkolu jí nic neřekl a ona se nevyptávala, když jen neurčitě utrousil, že to má „něco společného s Kubou“. Řekl jí, že se jí bude průběžně ozývat, když to bude možné, a určitě jí zavolá, až tu práci dokončí. Ona pak odjela po prašné silnici a Bond pomalu zamířil na nábřeží. Poznal Love Lane, úzkou uličku plnou zrušených obchodů, která se táhla od mola směrem do města. Objel si okolí, aby si je vryl do paměti, a odstavil vůz na opuštěném; místě u písečného pruhu, kde byly na dřevěných konstrukcích vytažené rybářské lodě. Zamkl vůz a pomalu došel do Love Lane. Kolem bylo jen pár lidí, chudých rybářů. Bond si v malém obchodě smíšeným zbožím, kde to vonělo kořením, koupil balíček cigaret Royal Blend. Zeptal se, kde je číslo 3, a setkal se s pohledem plným zdvořilé zvědavosti. „Kousek po týhle ulici, sotva tak řetězec, velkej dům vpravo.“ Bond přešel na stinnou stranu ulice a loudal se dál. Nehtem palce otevřel balíček a zapálil si cigaretu, aby vypadal jako zahálčivý turista, který zkoumá zákoutí staré Jamajky. Vpravo byl jen jeden velký dům. Bond si dal se zapalováním cigarety na čas, aby jej mohl prozkoumat. Kdysi musel být významný, možná byl soukromým sídlem nějakého kupce. Byl to patrový dřevěný dům se střechou ze stříbřitých šindelů a balkony po celém obvodu, ale dřevěný ozdobný pruh pod okapy byl na mnoha místech rozbitý a na žaluziích, které zakrývaly všechna okna v patře a většinu v přízemí, byly sotva patrné šupinky oprýskané barvy. Na „dvorku“ do ulice klovalo do holé země hejno holokrkých slepic, mezi nimiž postávali tři černohnědí jamajští voříšci. Líně se dívali přes ulici na Bonda, škrábali se a lapali po neviditelných mouchách. Ale v pozadí stál jeden překrásný guajak v plném květu. Bond odhadoval, že bude stejně starý jako budova – nějakých padesát let. V každém případě byl okrasou celého domu. V jeho příjemném stínu seděla dívka v houpacím křesle a četla si nějaký…