Diamanty jsou věčné

KAPITOLA 9
HOŘKÉ ŠAMPAŇSKÉ

„Spát s vámi stejně nebudu,“ řekla Tiffany Caseová věcně, „takže peníze, které vynakládáte na to, abyste mě opil, jsou vyhozené oknem. Nicméně si dám další a potom zřejmě ještě jeden. Jen bych se nerada nalévala vaším martini s vodkou pod falešnou záminkou.“

Bond se zasmál a poručil další pití. „Ještě jsme si neobjednali večeři,“ řekl. „Chtěl jsem vám navrhnout plody moře s bílým rýnským. Po tom byste mohla změnit názor. Tahle kombinace bývá poměrně účinná.“

„Poslyšte, Bonde,“ řekla Tiffany Caseová, „nějakým krabem mě do postele nedostanete. Ale protože platíte vy, dám si kaviár, pak to, čemu vy Angličané říkáte řízek, a růžové šampaňské. Nemívám moc často schůzky s hezkými Angličany, a tak tomu teď přizpůsobím volbu večeře.“ Nahnula se nad stůl a překryla mu dlaní hřbet ruky. „Promiňte,“ řekla nečekaně, „s tím účtem jsem to tak nemyslela. Tu večeři platím já. Ale to ostatní jsem myslela vážně.“

Bond se jí usmál do očí. „Nechte toho, Tiffany,“ oslovil ji poprvé křestním jménem, „na tenhle večer jsem se skutečně těšil. A dám si totéž, co vy. Na zaplacení účtu mám spoustu peněz. Ráno jsme si s panem Treem hodili mincí o pět set dolarů a já jsem vyhrál.“

Při zmínce o Shadym se dívčino chování změnilo. „Pět set dolarů by mohlo stačit,“ řekla odměřeně. „Tak akorát. Víte, co se říká o téhle putyce? ‚Za tři sta dolarů můžete sníst, co chcete‘.“

Číšník jim přinesl martini, protřepané a nemíchané, jak si vymínil Bond, a několik plátků citronu ve vinné sklenici. Bond dva vymačkal a nechal je klesnout ke dnu svého koktejlu. Pak zdvihl sklenici a podíval se přes její okraj na Tiffany. „Ještě jsme si nepřipili na úspěch,“ řekl.

Dívce ironicky povisly koutky. Jedním lokem vypila polovinu svého martini a rázně postavila sklenici na stůl. „Nebo na ten srdeční záchvat, který jsem málem nepřežila,“ řekla suše. „Vy a ten váš zatracený golf. Už jsem myslela, že tomu chlapovi budete vykládat o svém krátkém úderu ze zápěstí, jímž jste kdysi kdesi neomylně zahrál míček do jamky. Stačilo málo, abyste vytáhl hůl a míček a předvedl mu ho.“

„Byl jsem z vás nervózní, jak jste pořád cvakala tím zapalovačem ve snaze zprovoznit si cigaretu. Vsadím se, že jste si tu parlamentku dala do úst obráceně a zapálila si filtr.“

Tiffany se stručně zasmála. „Tak to jste viděl i ušima,“ připustila. „Skutečně se mi to málem podařilo. No dobře, takže jsme si kvit.“ Dopila koktejl. „Tak co bude? Vy nejste moc hýřivý. Dala bych si ještě jeden. Začíná se mi tu líbit. A co objednat večeři? Nebo snad doufáte, že spadnu pod stůl, než se k tomu odhodláte?“

Bond pokývl na vrchního a objednal. Poté přivolal sklepníka, který pocházel z Brooklynu, ale měl pruhované sako, zelenou zástěru a ochutnávací kalíšek na stříbrném řetěze kolem krku. Bond objednal Cliquot Rose.

„Kdybych měl syna,“ obrátil se k dívce, „dal bych mu jednu radu až by začal dospívat. Řekl bych mu, ‚Utrácej si peníze, za co chceš, ale nekupuj si nic, co potřebuje jíst‘.“

„No to mě podrž,“ řekla Tiffany, „tomu říkám život s malým žet. Nemohl byste mi třeba pochválit šaty, místo abyste mi pořád připomínal, kolik vás stojím peněz? Znáte to přísloví? ‚Proč třesete mým stromem, když vám nechutnají mé broskve?‘“

„Ještě jsem jím nezačal třást. Nechcete mi dovolit, abych obejmul kmen.“

Zasmála se a uznale se na Bonda podívala. „U všech rohatejch, James Bond, vy ale umíte blbnout holkám hlavu.“

„A pokud jde o ty šaty,“ pokračoval Bond, „jsou jako z krásného snu a vy to víte. Miluju černý samet, zvlášť na opálené pleti, a taky jsem rád, že nejste příliš ověšena šperky a že si nelakujete nehty. Celkově dneska večer působíte jako nejhezčí podloudnice v New Yorku. Koho budete obluzovat zítra?“

Vzala ze stolu sklenici se svým třetím martini a zahleděla se na ni. Pak ji pomalu třemi loky vyprázdnila. Postavila ji na stůl, vytáhla si z krabičky vedle talíře parlamentku a sklonila se k plamínku Bondova zapalovače. Bondovi se otevřel výhled do údolí mezi jejími ňadry. Podívala se na něj oparem kouře a oči se jí náhle rozšířily a vzápětí zvolna zúžily. „Líbíš se mi,“ řekly mu. „Mezi námi je možné všechno. Ale nebuď netrpělivý. A buď laskavý. Nechci, abys mi taky ublížil.“

A pak přišel číšník s kaviárem a hluk restaurace zbořil zdi soukromí, které si tu vybudovali, a kouzlo zmizelo.

„Co budu dělat zítra?“ řekla Tiffany hlasem, jakým se mluví před číšníky. „Přesunu se do Las Vegas. Odtud odjedu vlakem 20^th Century do Chicaga a Superchiefem do Los Angeles. Je to dlouhá cesta, ale na pár dní mám létání plné zuby. A co vy?“

Číšník se vzdálil. Chvíli mlčky pojídali kaviár. Nebylo třeba odpovídat ihned. Bond měl náhle pocit, že mají nekonečně času. Oba znali odpověď na tu nejdůležitější otázku. Na ty méně důležité nebyl žádný spěch.

Bond se opřel. Sklepník přinesl šampaňské a Bond je ochutnal. Bylo ledově chladné a mělo nepatrnou příchuť jahod. Skvostné.

„Já odjíždím do Saratogy,“ řekl. „Vsadím si tam na koně, který mi vydělá trochu peněz.“

„Předpokládám, že jde o nějaký podvod,“ řekla Tiffany chladně a upila šampaňského. Nálada se jí znovu změnila. Pokrčila rameny. „Zdá se, že jste měl ráno s Shadym poměrně plodný rozhovor,“ řekla bezvýrazně. „Chce, abyste pro tu mafii pracoval.“

Bond se zahleděl na růžové jezírko šampaňského. Cítil, jak se mezi ně vkrádá jakási faleš. Líbila se mu, a proto se rozhodl na to nemyslet. Musí pokračovat v lehkém tónu.

„To je výborné,“ řekl vesele. „To se mi líbí. Ale co je to za mafii?“ Zapálil si cigaretu, aby v sobě potlačil člověka na úkor profesionála. Pomohl mu v tom její přísně zkoumavý pohled. Tajný agent v něm získal vrch a mozek mu začal chladně pracovat a vyhodnocovat stopy, lži, zaváhání.

Upřel na ni upřímný pohled.

Zjevně ji to uspokojilo. „Říká se jí Diamantová mafie. Vedou ji dva bratři Spangové. Pro jednoho pracuju v Las Vegas. O tom druhém zřejmě nikdo nic neví. Podle některých je v Evropě. A pak je tu někdo, komu říkají ABC. Když jedu v tom pašování diamantů, všechny příkazy dostávám od něj. T…