Srdečné pozdravy z Ruska

KAPITOLA 6
ROZSUDEK SMRTI

„Jeb tvoju mať!“ vyřkl generál G. svou oblíbenou obscenitu a udeřil do stolu. „Soudruhu, no jistěže je tam Bond, jak jste říkal.“ Jeho hlas zněl jízlivě. „James Bond. (Vyslovil to ,Šems’.) A nikdo, ani já, si na něj nevzpomněl! Jsme opravdu zapomnětliví. Není divu, že nás kritizují.“

Generál Vozdvišenskij měl pocit, že se musí zastat sebe i svého odděleni. „Sovětský svaz má bezpočet nepřátel, soudruhu generále,“ protestoval. „Když budu chtít jejich jména, pošlu si pro ně do ústřední kartotéky. Já samozřejmě jméno Bond znám. Párkrát už nám pěkně zavařil. Dneska se mi však honí hlavou jiná jména - jména lidí, kteří nám škodí právě teď, tenhle týden. Zajímám se o fotbal, ale nemůžu si pamatovat jméno každého cizince, který kdy dal gól Dynamu.“

„Vy žertujete, soudruhu,“ řekl generál G., aby zdůraznil nemístnost té poznámky. „Tohle je vážná věc. Já osobně připouštím, že jsem si nevzpomněl na jméno toho nechvalně známého agenta. Soudruh plukovník Nikitin nám jistě za chvíli osvěží paměť, já si jen vzpomínám, že Bond nejméně dvakrát zmařil operace SMĚRŠ. Tedy,“ upřesnil, „než jsem organizaci převzal já. Bylo to tehdy ve Francii, v tom městě s kasinem. Figuroval tam ten Le Chiffre. Skvělý francouzský partajní vůdce. A tak hloupě se dostal do finančních potíží. Býval by se z nich dostal, kdyby se do toho nezapletl Bond. Vzpomínám si, že jsme museli rychle reagovat a toho Francouze zlikvidovat. Exekutor si měl zároveň poradit s tím Angličanem, ale neporadil. Pak to byl ten černoch v Harlemu. Skvělý chlap - jeden z nejlepších zahraničních agentů, které jsme kdy zaměstnávali, a s rozsáhlou podpůrnou sítí. Šlo tam o nějaký poklad v Karibiku. Podrobnosti už jsem zapomněl. Tajná služba vyslala toho Angličana, který rozvrátil celou organizaci a našeho muže zabil. To byl velký neúspěch. Můj předchůdce měl proti tomu anglickému špionovi nekompromisně zakročit.“

Slova se znovu ujal plukovník Nikitin. „Podobnou zkušenost máme s tím Němcem Draxem a tou raketou. Určitě si ten případ vybavíte, soudruhu generále. Skutečně důležitá konspiracija. Byl v tom angažován i generální štáb. Odehrávalo se to na úrovni vysoké politiky, která nám měla přinést ovoce. Ale celou operaci znovu zmařil Bond. Ten Němec byl zabit a my jsme nesli důsledky, z kterých jsme se určitou dobu těžce vzpamatovávali.“

Generál Slavin z GRU cítil, že by měl něco říct. Ta raketa patřila do kompetence armády a její selhání bylo přičítáno GRU. To Nikitin moc dobře věděl. MGB se jako obvykle snažilo dělat potíže GRU, když takhle zkreslovalo historii. „Žádali jsme, abyste s tím chlapem něco udělali, soudruhu generále,“ řekl ledově. „Nevzpomínám si, že by po naší žádosti následovala nějaká akce. Kdyby následovala, nemuseli bychom se jím teď zabývat.“

Plukovník Nikitin cítil, jak mu vzteky buší ve spáncích, ale ovládl se. „Při vší úctě, soudruhu generále,“ řekl nahlas a jízlivě, „požadavek GRU nepodpořila vyšší místa. Asi vám to vypadlo z paměti, ale další konflikty s Anglií tehdy nebyly žádoucí. I kdyby však tenhle požadavek dorazil na MGB, nakonec by ho vyřizovala SMĚRŠ.“

„My jsme nic podobného k vyřízení nedostali,“ ohradil se ostře generál G. „Jinak by následovala okamžitá likvidace toho muže. Teď však nemáme čas na historii. Ta aféra s raketou se udála před třemi lety. Třeba by nám představitel MGB mohl říct něco o současných aktivitách toho muže.“

Plukovník Nikitin si šeptem rychle vyměnil pár slov se svým pobočníkem a obrátil se zpět k ostatním. „Máme jen kusé informace, soudruhu generále,“ řekl omluvně. „Zřejmě byl zapleten do nějaké aféry s pašováním diamantů z Afriky do Ameriky. To bylo minulý rok. Ta záležitost se nás netýkala. Od té doby o něm nemáme další zprávy. Novější informace by mohly být v jeho složce.“

Generál G. přikývl a zdvihl sluchátko nejbližšího telefonu. Byl to takzvaný Kommandant telefon MGB. Všechny linky byly přímé, ústředna tu nebyla. Generál vytočil číslo. „Ústřední kartotéka? Tady generál Grubozabojščikov. Zapísku Bonda, anglického špiona. Spěchá to.“

„Hned to bude, soudruhu generále,“ zaslechl ještě, než zavěsil. Generál G. se rozhodně podíval po svých společnících. „Soudruzi, ten špion vypadá z mnoha hledisek jako vhodný cíl. Zdá se, že je pro nás velice nebezpečný. Jeho likvidace bude v zájmu všech složek našeho zpravodajského aparátu. Je to tak?“

Všichni zúčastněni zamručeli.

„Jeho ztrátu tajná služba jistě pocítí. Ale co dál Zasadí jí to skutečně citelnou ránu? Pomůže to zničit ten mýtus, o kterém jsme tu mluvili? Je ten muž hrdinou své organizace a své země?“

Generál Vozdvišenskij usoudil, že tyhle otázky byly adresovány jemu, a ujal se slova. „Angličany hrdinové nezajímají, pokud to nejsou fotbalisté, hráči kriketu nebo žokejové. Jestliže někdo zdolá nějakou horu nebo umí rychle běhat, může se stát hrdinou pro určitou skupinu lidí, ale ne pro celý národ. Anglická královna a Churchill jsou také hrdinové. Vojenští hrdinové však Angličany také moc nezajímají. Toho Bonda veřejnost nezná. A i kdyby ho znala, stále by nebyl hrdinou. V Anglii není žádná válka - ať už otevřená nebo tajná - považována za hrdinskou záležitost. Oni na válku jen neradi myslí a okamžitě po ní rychle zapomínají jména svých válečných hrdinů. Uvnitř Tajné služby může být ten člověk hrdinou, ale taky nemusí. To záleží na jeho vzhledu a osobních vlastnostech. A o tom já nic nevím. Může to být tlustý, umaštěný, nepříjemný chlap. A z takového nikdo hrdinu neudělá, i kdyby byl sebevíc úspěšný.“

„Angličtí špioni, které jsme zajali, o něm měli vysoké mínění,“ vložil se do hovoru Nikitin. „V Britské tajné službě je určitě velice ceněný. Říká se o něm, že je osamělý vlk.“

Na stole tiše zabzučel místní telefon. Generál G. zdvihl sluchátko a chvilku poslouchal. „Přineste to sem,“ řekl. Ozvalo se zaklepání na dveře. Vešel pobočník s tlustým svazkem v lepenkových deskách. Přešel přes celou místnost a položil složku před generála. Pak vyšel ven a tiše za sebou zavřel dveře.

Desky byly černé a lesklé. Z pr…