Casino Royale

KAPITOLA 17
„MILÝ CHLAPČE“

Ocitl se ve velké holé místnosti, střídmě zařízené laciným nábytkem ve stylu francouzského art nouveau. Bylo těžké odhadnout, zda měla sloužit jako obývací pokoj či jídelna. Téměř celou stěnu proti dveřím zabíral chatrně vyhlížející příborník se zrcadly, na němž stála oranžová krakelovaná mísa na ovoce a dva malované dřevěné svícny. Příborník kontrastoval s omšelou růžoven pohovkou, která stála u další stěny.

Pod středovým alabastrovým lustrem nestál žádný stůl, jen na podlaze byl čtvereček špinavého koberce s futuristickým vzorem v kontrastních hnědích.

U okna stála bytelná židle podobná trůnu. Byla z vyřezávaného dubu a sedadlo měla potažené červeným sametem. U ní byl nízký stolek s prázdnou karafou na vodu a dvěma sklenicemi a lehká okrouhlá židle s rákosovým výpletem.

Napůl zavřené žaluzie omezovaly výhled z okna, ale propouštěly paprsky jitřního slunce, které dopadaly na nábytek, na světlé tapety i podlahu s hnědými skvrnami.

Le Chiffre ukázal na rákosovou židli. „To nám bude znamenité vyhovovat,“ řekl hubenému pistolníkovi. „Rychle mi ho připrav. Když bude klást odpor, poznamenej ho jen přiměřeně.“

Obrátil se k Bondovi. Jeho široký obličej byl bezvýrazný a kulaté oči se dívaly bez zájmu. „Svlékněte se. Každý pokus o odpor vám Basii potrestá zlomením jednoho prstu. Myslíme to vážně a vaše zdraví nás vůbec nezajímá. Jestli to přežijete nebo ne záleží na výsledcích našeho pohovoru.“

Udělal neurčité gesto na hubeného pistolníka a odešel z místnosti.

První pocit hubeného pistolníka byl pozoruhodný. Otevřel zavírací nůž, který už použil na otevření kapoty Bondova vozu, vzal židli a rychlým pohybem vyřízl rákosové sedadlo.

Pak se vrátil k Bondovi a zastrčil otevřený nůž do kapsičky u saka, jako by to bylo plnicí pero. Otočil Bonda ke světlu a rozvázal mu ruce Pak rychle poodstoupil. V jeho pravé ruce se znovu ocitl nůž.

„Vite.“

Bond si mnul naběhlá zápěstí a přesvědčoval sám sebe, že tu nemůže jen tak stát a o nic se nepokusit. Zpozdil se jen o chvilku. Hubený muž rychle nakročil a spodním hmatem levé ruky sáhl Bondovi po klopách večerního saka a prudce zatáhl dolů, aby dostal Bondovy ruce dozadu. Na tento policejní chvat odpověděl Bond tradičním protichvatem. Rychle si klekl na jedno koleno, ale hubený pistolník si klekl současně s ním a zároveň zaútočil nožem zezadu na Bondovo sako. Bond cítil, jak mu tupá hrana čepele přejíždí dolů po páteři. Ozval se typický zvuk trhané látky a Bond měl náhle volné ruce, jak se mu rozpůlené sako posunulo kupředu.

Zaklel a postavil se. Hubený pistolník už stál ve výchozí pozici s připraveným nožem v uvolněné ruce. Bond nechal obě poloviny saka sklouznout na podlahu.

„Allez,“ řekl hubený pistolník mírně netrpělivě.

Bond se mu podíval do očí a pomalu si začal svlékat košili.

Le Chiffre se tiše vrátil do místnosti. Přinesl s sebou konvici, z níž voněla černá káva. Postavil ji na stolek u okna. Vedle ní položil dva obyčejné předměty, metrovou plácačku na koberce z ohýbaného rákosu a kuchyňský nůž na maso.

Pohodlně se usadil na křeslo podobné trůnu a do jedné ze sklenic si nalil trochu kávy. Jednou nohou si před sebe přitáhl židli, jejíž sedadlo nyní tvořil jen prázdný dřevěný rám.

Bond stál úplně nahý uprostřed místnosti a na jeho bílém těle zářily modřiny. Obličej měl zšedlý vyčerpáním a vědomím toho, co bude následovat.

„Posaďte se sem.“ Le Chiffre pokývl před sebe na židli.

Bond k ní došel a posadil se.

Hubený pistolník vytáhl nějakou šňůru. Připoutal Bondovi zápěstí k opěradlům židle a kotníky k jejím předním nohám. Zdvojenou šňůru pak vedl pres zajatcova prsa do podpaží a kolem opěradla židle. Uzly vázal bezchybně a nenechal Bondovi žádnou vůli. Šňůra se ostře zařezávala do masa. Nohy židle byly daleko od sebe a Bond ji nemohl ani rozhoupat.

Byl naprosto v jejich moci, nahý a bezbranný.

Seděl zcela vražený do židle bez sedadla a jeho holá zadnice čněla k zemi.

Le Chiffre pokývl na hubeného muže, který tiše opustil místnost a zavřel za sebou dveře.

Na stolku ležel balíček gauloisek a zapalovač. Le Chiffre si zapálil a napil se kávy ze sklenice. Pak vzal plácačku na koberce a položil si ji rukojetí na koleno, aniž ji pustil. Druhý konec spočíval na zemi Bondovou židlí.

Starostlivě, téměř laskavě se zahleděl Bondovi do očí. Pak jeho zápěstí náhle vyletělo vzhůru.

Účinek byl ochromující.

Celé Bondovo tělo se prohnulo v bezděčné křeči. Obličej se mu zkřivil bezhlasným výkřikem a rty se oddělily od zubů. Hlava se prudce zaklonila a odhalila napjaté šlachy na krku. Svaly po celém těle se na okamžik zauzlily a prsty na rukou i na nohou zbělely, jak byly zaťaté. Pak tělo zplihlo a začalo se zalévat potem. Bond ze sebe vydal hluboký sten.

Le Chiffre čekal, až otevře oči.

„Tak to vidíš, milý chlapče.“ Tiše a zeširoka se zasmál. „Je ti teď jasné tvoje postavení.“

Kapka potu ukápla Bondovi z brady na obnaženou hruď. „Tak se pustíme do práce a uvidíme, jak dlouho nám bude trvat, než se dostaneš z téhle bryndy, do které jsi tak nešťastně zabředl.“ Vesele potáhl z cigarety a varovně klepl svým strašlivým, absurdním nástrojem na podlahu vedle Bondovy židle.

„Milý chlapče,“ promluvil Le Chiffre otcovsky, „je konec hry na Indiány, naprostý konec. Nešťastnou náhodou ses připletl do hry dospělých a už jsi zjistil, že je to bolestná zkušenost. Ty nemáš na to, milý chlapče, abys hrál hry s dospělými, a od tvé londýnské chůvy to byla pošetilost, že tě sem pustila s kyblíčkem a lopatičkou. To bylo skutečně nerozumné a pro tebe velice nešťastné rozhodnutí.

Ale konec žertů, drahý příteli, i když bys určitě mé zábavné a varovné povídání ještě chvíli rád poslouchal.“

Le Chiffre náhle opustil žertovný tón a pronikavě a nenávistně se podíval na Bonda.

„Kde jsou ty peníze?“

Bond se na něj prázdně podíval krhavýma očima.

A znovu ten prudký pohyb zápěstím a znovu se celé Bondovo tělo zkroutilo.

Le Chiffre počkal, až se mučené srdce zklidní a Bond znovu otevře oči.

„Asi bych ti měl prozradit,“ řekl Le Chiffre, „ž…