Casino Royale

KAPITOLA 19
BÍLÝ STAN

Člověk už je téměř probuzený, když sní o tom, že sní.

V tomto stavu se nacházel James Bond celé dva dny, aniž nabyl vědomí. Pozoroval své sny a nepokoušel se je odehnat, ačkoliv mnohé z nich byly divoké a všechny bez výjimky nepříjemné. Věděl, že leží v posteli na zádech a nemůže se hýbat; v jedné světlejší chvíli se mu dokonce zdálo, že jsou kolem něho lidé, ale nezkusil otevřít oči a vrátit se do světa.

Hýčkal si svou temnotu, v níž se cítil bezpečnější.

Ráno třetího dne ho vzbudila děsivá noční můra. Byl celý rozechvělý a zpocený. Na čele měl nějakou ruku, kterou si spojoval se svým snem. Pokusil se zdvihnout ruku a cizí ruku odstrčit, ale nemohl se pohnout, neboť měl ruce přivážené k postranicím postele. Měl vlastně přivázané celé tělo. Od hrudníku k patám byl zakryt čímsi, co připomínalo velkou bílou rakev a bránilo mu ve výhledu na druhý konec postele. Začal nahlas sprostě nadávat, ale brzy se úplně vyčerpal a slova se měnila ve vzlyky. Do očí mu vhrkly slzy beznaděje a sebelítosti.

Uslyšel nějaký ženský hlas a zvolna začínal rozumět jednotlivým slovům. Byl to laskavý hlas a Bondovi postupně docházelo, že o něj někdo pečuje a že je to zřejmě přítel. Jen stěží tomu uvěřil. Byl pevně přesvědčený, že je stále v zajetí a že mučení co nevidět začne znovu. Cítil, jak mu obličej otírá chladná látka, která voní levandulí. Pak se znovu ponořil do snů.

Když se za několik hodin znovu probudil, všechny hrůzy byly ty tam a Bond pociťoval příjemnou malátnost. Do světlé místnosti pronikalo slunce a oknem bylo slyšet zvuky zahrady. Z dáli sem doléhalo šumění moře. Když pohnul hlavou, uslyšel zašustění. Sestra, která seděla u postele, vstála a dostala se tak do jeho zorného úhlu. Byla hezká a usmívala se, když mu měřila tep.

„Jsem vážně ráda, že už jste se konečně vzbudil. V životě jsem neslyšela tak příšerné nadávky.“

Bond se na ni také usmál.

„Kde to jsem?“ zeptal se a sám byl překvapen, jak pevně a jasně zní jeho hlas.

„Jste v soukromém sanatoriu v Royale a mě poslali z Anglie, abych o vás pečovala. Přijely jsme dvě a já se jmenuju Gibsonová. Teď klidně Ježte a já půjdu říct doktorovi, že jste se probral. Od chvíle, kdy vás přivezli, jste byl v bezvědomí. Měli jsme o vás starosti.“

Bond zavřel oči a v duchu inventarizoval své tělo. Nejhorší bolest vycházela ze zápěstí, kotníků a pravé ruky, kterou mu pořezal ten Rus. Střed těla byl necitelný. Zřejmě mu dali nějaké lokální anestetikum. V ostatních částech těla cítil tupou bolest, jako by ho někdo zbil. Všude cítil obvazy. Několikadenní strnisko se zabodávalo do přikrývek. Odhadoval, že se nejméně tři dny neholil. To znamená, že od mučení uplynuly dva dny.

V duchu si připravoval pár otázek, když se otevřely dveře a vstoupil doktor, následovaný sestrou a Mathisem, za jehož zářivým úsměvem se skrývala úzkost. Mathis si položil prst na rty, po špičkách došel k oknu a podsadil se.

Doktor, mladý a inteligentně vyhlížející Francouz, sem byl odvolán od svých povinností v Deuxiéme Bureau, aby dohlédl na Bonda. Došel k posteli a položil Bondovi ruku na čelo, zatímco si prohlížel údaje o teplotě v záhlaví postele.

„Určitě mi chcete položit spoustu otázek, pane Bonde,“ řekl výbornou angličtinou, „a já vám na většinu z nich mohu odpovědět.“ Jeho hlas zněl upřímně. „Nechci, abyste se vyčerpával, takže vám řeknu to nejpodstatnější a pak si můžete několik minut promluvit s panem Mathisem, který by se vás chtěl zeptat na jednu dvě podrobnosti. I na tenhle hovor je příliš brzy, ale přál bych si, abyste si potom při odpočinku utřídil myšlenky, abychom mohli pokračovat v léčení, aniž bychom si museli dělat velké starosti o váš duševní stav.“

Sestra Gibsonová přistrčila doktorovi židli a odešla z pokoje.

„Jste tu zhruba dva dny,“ pokračoval doktor. „Vaše auto našel po cestě na trh do Royale jeden farmář, který informoval policii. Po nějakém čase se k panu Mathisovi doneslo, že to byl váš vůz, takže se okamžitě vydal se svými muži do Les Noctambules. Našli tam vás, Le Chiffra i vaši přítelkyni, slečnu Lyndovou, které se nic nestalo, dokonce ji prý ani neobtěžovali. Utrpěla šok, ale už je naprosto v pořádku a bydlí zase v hotelu. Má zůstat v Royale a řídit se vašimi rozkazy, než se dostatečně zotavíte a budete se moci vrátit do Anglie.

Oba Le Chiffrovi pistolníci jsou mrtvi. Oba byli zastřeleni do hlavy pětatřicítkou. Podle výrazu jejich tváří se dá soudit, že o svém vrahovi vůbec nevěděli. Byli ve stejné místnosti jako slečna Lyndová. Le Chiffre je po smrti. Byl zastřelen mezi oči podobnou zbraní. Byl jste svědkem jeho smrti?“

„Ano,“ řekl Bond.

„Pak je ovšem pozoruhodné, že jste naživu. Gratuluji. Jen pár lidí by vydrželo to, co vy. To vám může být útěch…