Casino Royale

KAPITOLA 12
SMRTÍCÍ HŮL

Bond tiše seděl, ochromen porážkou. Otevřel velkou černou tabatěrku a vytáhl cigaretu. Odklopil víčko ronsonu, zapálil si a vrátil zapalovač na stůl. Zhluboka vdechl kouř a vzápětí vydechl mezi zuby, až to slabě zasyčelo.

Co teď? Zpátky do hotelu a do postele a po cestě se vyhnout soucitným pohledům Mathise a Leitera a Vesper, zatelefonovat do Londýna a zítra letadlem domů; taxi do Regenťs Parku, po schodech nahoru a chodbou, chladná tvář M za stolem, jeho hraný soucit, jeho „příště snad budeme mít víc štěstí“, ale co je nejsmutnější, že taková šance už se nikdy opakovat nebude.

Rozhlédl se kolem stolu po přihlížejících. Jen pár se jich dívalo na něj. Cekali, až krupiér spočítá peníze a srovná žetony před bankéře do úhledných sloupců, čekali, jestli někdo půjde na tenhle obrovský dvaatřicetimiliónový bank, který tak nádherně zhmotňoval bankéřovo štěstí.

Leiter zmizel, zřejmě se po tom knock-outu nechtěl podívat Bondovi do očí. Zato Vesper ho sledovala a vyslala k němu povzbudivý úsměv. Jinak byla podivně strnulá. Bond si říkal, že zřejmě neví, o co jde. Nejspíš vůbec nechápe hořkost jeho porážky.

K Bondovi přicházel huissier. Zastavil se u něj. Naklonil se k němu. Položil vedle Bonda na stůl obálku. Byla tlustá jako slovník. Zamumlal něco o caissse. A odešel.

Bondovi se rozbušilo srdce. Sebral obálku se stolu a na klíně ji otevřel nehtem palce. Všiml si, že lepidlo je ještě vlhké.

Nevěřícně vyndal tlustý svazek bankovek. Dal si je do kapes a nechal si na klíně jen papír z poznámkového bloku, který k nim byl přiložen. Byla v něm jedna řádka psaná inkoustem. „Pomoc v rámci Marshallova plánu. Třicet dva milióny franků. S uctivým pozdravem USA.“

Bond polkl. Podíval se směrem k Vesper. Felix Leiter už stál zase vedle ní. Lehce se na Bonda usmíval. Bond mu úsměv vrátil v děkovném gestu zdvihl ruku ze stolu. Pak se soustředil na to, aby se oprostil od pocitu naprosté porážky, který ho zachvátil před několika minutami. Tohle byl odklad, ale nic jiného než odklad. Žádné zázraky už nebudou. Tentokrát musí vyhrát – dokud Le Chiffre nemá svých padesát miliónů, dokud ještě hraje!

Krupiér dokončil počítání cagnotte, proměnil Bondovy bankovky na žetony a uprostřed stolu navršil obří hromadu.

Leželo tam dvaatřicet tisíc liber. Le Chiffre zřejmě potřeboval ještě tohle jediné kolo, aby dosáhl svého. Po něm by měl svých padesát miliónů franků a odešel by od stolu. Zítra by vyrovnal svůj deficit a zachránil svou pozici.

Nevypadalo to, že chce ukončit hru. Bond si s úlevou uvědomil, že zřejmě přecenil jeho kapitál.

Jediná naděje byla v nadcházejícím kole. Nesměl však jít proti banku se spoluhráči a podílet se jen určitou částkou, musel jít sám. To by mohlo Le Chiffrem skutečně otřást. Určitě by nesnesl pomyšlení ani na Bondovu částečnou, deseti či patnáctimiliónovou účast v dalším kole, natož pak opětovný útok na celý bank.

Nemusel si myslet, že Bond je úplně na dně, ale mohl předpokládat, že už má jen malé rezervy. Nemohl vědět, co je v obálce, protože pokud by to věděl, určitě by bank stáhl a vydal by se znovu od začátku na lopotnou cestu začínající půlmiliónem franků.

Bondův rozbor situace byl přesný.

Le Chiffre potřeboval ještě osm miliónů.

Nakonec pokývl.

„Un banco de trente-deux millions.“

Krupiérův hlas pronikl hradbou ticha, které se rozhostilo kolem stolu.

„Un banco de trente-deux millions.“

To už ohlašoval chef-de-partie, ještě hlasitěji a okázaleji, aby upoutal pozornost a zvýšil sázky u okolních stolů, kde se hrála chemin-de-fer. Ohlášená částka byla sama o sobě výtečnou reklamou. V historii baccaratu dosáhl bank takové výše pouze jednou – V Deauville roku 1950. Konkurenční Casino de la Forét v Le Toquet se této částce ani nepřiblížilo.

Bond se mírně naklonil nad stůl.

„Suivi,“ řekl tiše.

Kolem stolu to vzrušeně zahučelo. Zpráva o vysoké hře se okamžitě roznesla po celém kasinu. Lidé se tlačili kolem zábradlí. Dvaatřicet miliónů! Pro většinu z nich to bylo víc, než si vydělají za celý život. Byly to jejich úspory a úspory celých jejich rodin. Bylo to doslova malé jmění.

Chef de partie měl konzultaci s jedním z ředitelů kasina. Když skončil, omluvně se obrátil k Bondovi.

„Excusez moi, monsieur. La mise?“

Bond teď už musel ukázat, zda má peníze na pokrytí sázky. Věděli sice, že je velmi bohatý, ale tady šlo o dvaatřicet milionů! A někdy se stávalo, že nějaký zbabělec uzavřel sázku bez jediného sou v kapse a pak se nechal vesele zavřít, když prohrál.

„Mes excuses, Monsieur Bond,“ dodal chef de partie omluvně.…