Casino Royale

KAPITOLA 3
ČÍSLO 007

Šéf S (sekce tajné služby zaměřené na Sovětský svaz) byl svým plánem na zničení Le Chiffra tak nadšen (a byl to skutečně převážně jeho plán), že osobně memorandum vzal a odnesl je do posledního patra pochmurné budovy u Regent’s Parku. Prošel zelenými dveřmi a zamířil k posledním dveřím v chodbě.

Útočně přistoupil k M-ovu personálnímu šéfovi, mladému muži, který si vysloužil ostruhy v sekretariátu výboru personálních šéfů poté, co byl ve čtyřiačtyřicátém roce zraněn při sabotážní akci. I přes všechny uvedené události si podržel smysl pro humor.

„Podívej, Bille,“ řekl šéf S, „rád bych prodal něco tvému šéfovi. Je příhodná situace?“

„Co myslíte, Penny?“ obrátil se personální šéf na M-ovu osobní sekretářku, s níž sdílel kancelář.

Slečna Moneypennyová by byla přitažlivá žena, nebýt chladných, uhrančivých a posměšných očí.

„Mohlo by to vyjít. Měl nějaké úspěšné jednání na ministerstvu zahraničí a v příští půlhodině k němu nikdo není ohlášen.“ Povzbudivě se usmála na šéfa S, který se jí líbil osobně i z hlediska důležitosti jeho sekce.

„Tohle je tajná informace, Bille.“ Podal mu černé desky s rudou hvězdou a nápisem ‚Přísně tajné‘. „A tvař se proboha nadšeně, až mu to budeš dávat. A řekni mu, že tady počkám a budu si říkat v kódovacích příručkách, než to posoudí. Třeba bude chtít znát další podrobnosti, a kromě toho chci na vás dva dohlédnout, abyste ho neotravovali nějakými pitomostmi, dokud neskončí.“

„Dobře, pane.“ Personální šéf stiskl tlačítko a naklonil se k intercomu na svém psacím stole.

„Ano?“ ozval se tichý, bezvýrazný hlas.

„Šéf S má pro vás něco naléhavého, pane.“

Chvíli bylo ticho.

„Přineste to sem,“ řekl hlas.

Personální šéf uvolnil tlačítko a vstal.

„Díky, Bille. Budu vedle,“ řekl šéf S.

Personální šéf prošel dvojitými dveřmi do M-ovy kanceláře. Ve chvíli byl zpátky a nad dveřmi kanceláře se rozsvítilo modré světlo na znamení toho, že M si nepřeje být rušen.

O něco později sdělil šéf S vítězoslavně svému pobočníkovi: „Málem jsme ztroskotali na posledním odstavci. Tvrdil, že je to podvratná činnost a vydírání. Pěkně ho to rozlítilo. Ale už se uklidňuje. Říká, že je to šílený nápad a že záleží jen na pokladně, ale myslí si, že to projde. Chce jim říct, že je lepší investoval do hazardu, než do zběhlých ruských plukovníků, z kterých se za několik měsíců vyklubou dvojití agenti. Taky se chce dostat na kobylku Le Chiffrovi a v neposlední řadě má toho pravého muže, kterého může na ten úkol nasadit.“

„Kdo je to?“ zeptal se pobočník.

„Jeden z dvojitých nul – tuším 007. Je dostatečně tvrdý; M si myslí, že by mohly být potíže s těmi Le Chiffrovými pistolníky. Musí být dobrý v kartách, jinak by nevydržel ještě před válkou sedět dva měsíce v kasinu v Monte Carlu a sledovat Rumuny, jak si hrají s n…