Chobotnička a dech života

007 V NEW YORKU

Bylo to kolem desáté hodiny, když jednoho modrého a zářivého rána na konci září přistával přímý let společnosti BOAC z Londýna a cestující se vyhrnuli do letištní haly ve stejnou dobu jako čtyři další mezinárodní lety. James Bond, jehož žaludek byl mírně rozhozený z BOAC verze „pravé anglické venkovské snídaně“, postával sporadicky v dlouhé frontě, která zahrnovala mnoho plačících dětí, a která mu připomínala jeho posledních deset noci v Londýně. Potom ale ukázal na přistěhovaleckém svůj pas, kde zkoumali plných patnáct minut jeho identitu, která uváděla, že obchodník David Barlow, šedých očí a černých vlasů je šest stop vysoký. Představa pekla pečlivé celní prohlídky, došel k názoru, že pravděpodobně chtějí všem návštěvníkům Spojených států přivodit infarkt. Rozhlédl se a viděl, že každý člověk, každý se svým hloupým malým vozíkem, vypadal po nočním letu uboze a nedůstojně. Čekajíc na svůj kufr viděl za sklem způsob vykládání zavazadel ze zadních prostorů letadel, a potom se po nálezu vlastního zavazadla probojoval do dlouhé řady k celní kontrole.Všichni úředníci byli přetíženi. Prohlídnout každou tašku, každý balíček nebo kufr (proč se proboha neudělá pouze namátková kontrola?), který byl otevřen, prohlížen a potom za velkého laborování znovu zavřen, často za nevýchovného plácnutí netrpělivých dětí vyčerpanými majiteli. Bond si prohlížel sklem obezděný balkon, který procházel kolem celé auly. Muž v nepromokavém plášti, středního věku, stěží popsatelný, prohlížel tento chaos u celních přepážek pomocí skládacího kukátka. Někoho hledá? Vskutku, kdokoliv jiný by se díval přes kukátko, ihned by byl v podezření Jamese Bonda, ale tady jeho konspirační mozek pouze registroval, že tento muž je pravděpodobně zapojený do hotelových krádeží. Muž s kukátkem si všiml, že bohatě vypadající žena, předvádějící svoje šperky, vybočila ze své ostražitosti, a v nadšení, že je zpět v New Yorku, a protože stál vedle, slyšel její číslo pokoje, jak je volá na kapitána až to bylo slyšet k obsluhujícímu personálu haly. Bond pokrčil rameny. Přinejmenším se nezdálo, že by muž měl zájem o něho. Jeho jediný kufr byl prohlídnut zdvořilým úředníkem a označen. Potom, zpocený ze zbytečně zapnutého ústředního topením, vyšel ven přes automatické prosklené dveře do požehnaného čerstvého podzimního vzduchu. Carey Cadillac, jak stálo na reklamě, byly vždy k službám. James Bond vždycky používal tuto firmu. Měli pěkné vozy, slušné řidiče, přísnou disciplínu a celkovou rozvážnost, a hlavně, nepáchly smradem zvětralého doutníkového kouře. Bond se dokonce zajímal, jestli velitel Careyovy organizace, (zajímal se o to jako James Bond) pracuje podle standartu CIA^*. Dobře, nesporně Spojené státy s tím musely přijít jako první, a v každém případě, velitel Carey věděl, kdo byl James Bond? Úředníci z imigračního to jistě věděli. Ve velkém černošském slintáčku s hustě potištěnými žlutými stránkami, důstojník procházel Bondův pas. Bond věděl, že jsou zaregistrování pouze t…