Chobotnička a dech života

Princ klub v podhůří nad Kingstonem byl skutečně ten snad největší ráj. Stále plný příjemných členů, báječných sloužících, neomezeného množství jídla, levných nápojů, prostě všeho, co lze v tomto zvýhodněném postavení tropických zemí nalézt a co nikdo nikdy předtím neviděl. Byli velmi populární pár, a válečný záznam majora Smythe jim přímo otvíral dveře všech večírků a recepcí pořádaných v rezidenci guvernéra. Jejich život byl jediný nekonečný kolotoč tenisu pro Marii a golfu (s holemi od Henryho Cottona!) majora Smytha. Po večerech to byly partie bridže pro Marii a hry vysokého pokeru pro něho. Ano, to byl skutečný ráj, zatímco v jejich původní domovině nadávali nad zvyšujícími se daněmi, obchodovali na černém trhu, proklínali vládu a trpěli nejhorším zimním počasím za posledních třicet let.

Smythes spočítal všechny jejich počáteční výdaje ze společných hotovostních rezerv, navýšených válečnými dary, a to všechno bylo utraceno během jednoho roku. Major Smythe celý rok opatrně zkoumal situaci, než se rozhodl začít obchodovat s pány Foo, EXPORT – IMPORT obchodní firma. Bratři Foo, vysoce uznávaní a velmi bohatí, byli zástupci vedoucí politické strany, která ovládala vzkvétající čínské společenství na Jamajce. Některé způsoby jejich obchodování byly sice podezřelé, ale podle čínské tradice, vše pro obchod, všechny příležitostně provedená pátrání s pedantskou pečlivostí potvrdila, že bratři Foo jsou naprosto důvěryhodní. Dohoda Bretton Woods, upravující řízení světových cena zlata byla podepsaná, a tak se stalo věcí všeobecně známou, že Tangier a Macao byly jediné dva svobodné přístavy které, pod různými záminkami se vyhýbaly podmínkám této dohody. V těchto přístavech se držela cena zlata – sto dolarů za unci zlata, nebo devadesát devět, pokud se nakupovalo. Ale světový trh srovnal ceny na třicet pět dolarů za unci. A proto v klidu začali bratři Foosové znovu obchodovat s Hongkongem, který opět získával svoji roli na dálném východě, a to hlavně pro svoji blízkost sousedního přístavu Macao, který využíval celního přístavu pro pašování zlata. Celé jejich obchodování bylo vždy podle potřeb majora Smythe, ve stylu – plátek zlata – peníze. Vždy rád obchodoval s bratry Foo. Nikdy se na nic neptali až do toho okamžiku, kdy jim ukázal k posouzení zlaté pruty. V této situaci se již v případě nepřítomnosti registrační značky začaly objevovat otázky zdvořilého pátrání po původu zlata.

„Víte, majore,“ řekl starší z bratrů, sedící za velkým mahagonovým stolem, „na trhu mincí a kovů je registrační nebo-li ověřovací značka zárukou hodnověrných a všech úctyhodných státních bank a byla všemi zodpovědnými obchodníky přijata bez výhrad. Takové známky garantují jemnost zlata. Ale samozřejmě jsou ještě další banky a obchodníci, jejichž metody zkoumání,“ po tváři se mu rozlil vlídný úsměv – „nejsou možná ne tak docela, jak bych to řekl, tak přesné.“

„Vy myslíte, že bych vás chtěl touto starou zlatou cihlu podvést?“ vydechl major Smythe s bolestnou úzkostí. „Sk…