Velmi důvěrné

James Bond řekl: „Vždycky jsem si myslel, že pokud se ožením, vezmu si letušku.“

Večeře se nudně vlekla a ostatní dva hosté v doprovodu pobočníka už odešli, aby stihli letadlo. Guvernér s Bondem seděli na měkce čalouněné pohovce ve velkém přijímacím pokoji na Správě státních budov a pokoušeli se o konverzaci. Bond si připadal velice směšně. Nikdy se necítil dobře zabořen do měkkých polštářů. Měl daleko raději tvrdě čalouněná křesla, v nichž mohl spočinout s nohama pevně na zemi. Nyní seděl se starý m mládencem na růžové pohovce, vedle natažených nohou stolek s kávou a likéry, a byl celý nesvůj. Tuhle intimně společenskou, až téměř ženskou atmosféru prostě nesnášel.

Nesnášel ani Nassau. Všichni tu byli příliš bohatí. Zimní návštěvníci i starousedlíci, kteří měli na ostrově domy, nedokázali mluvit o ničem jiném než o penězích, nemocech a problémech se služebnictvem, Neuměli ani pořádně pomlouvat. Ostatně tu nebylo co k pomlouvání. Zimní obyvatelstvo ostrova bylo příliš staré na milostné aféry a jako většina starých lidí příliš opatrné na zlomyslné soudy o sousedech. Harvey Miller s manželkou, kteří právě odešli, byli zcela typičtí – příjemný, poněkud bezvýrazný kanadský milionář, který zavčas vstoupil do společnosti Natural Gas a setrval v ní, a jeho užvaněná žena, která vypadala na Angličanku. Seděla vedle Bonda a neúnavně se ho vyptávala, jaká představení viděl v poslední době ve městě a jestli si nemyslí, že skutečně nejlepším místem na večeři je Savoy Grill. Člověk tam vidí tolik zajímavých lidí – hereček a podobných. Bond se velice snažil, ale protože už dva roky nebyl v divadle – a tehdy jen proto, že do něj šel ten chlap, kterého sledoval ve Vídni – musel se spíš spoléhat na zaprášené vzpomínky na londýnský noční život, které se jaksi nechtěly protnout se zážitky paní Millerové.

Bond věděl, že ho guvernér pozval na večeři pouze z povinnosti, i když možná také proto, aby mu pomohl zabavit Millerovy. Bond už byl v kolonii celý týden a následujícího dne se chystal odletět do Miami. Jednalo se o rutinní pátrání. Ze všech sousedních území se dostávaly zbraně ke Castrovým vzbouřencům. Přicházely hlavně z Miami a z Mexického zálivu, ale když americká Pobřežní stráž zadržela dvě velké lodní zásilky, Castrovi stoupenci si vyhlédli jako možné základny Jamajku a Bahamy a Bond byl vyslán z Londýna, aby tomu zamezil. Nechtěl tu práci přijmout. Když už nic jiného, sympatizoval se vzbouřenci, ale vláda exportovala na Kubu zboží výhodnou výměnou za kubánský cukr a jedním z dodatků smlouvy bylo, že Británie žádným způsobem nepodpoří vzbouřence. Bond se dověděl o dvou velkých zábavních osobních lodích, které už byly naloženy, a místo aby organizoval zatýkání těsně před vyplutím, které mohlo vyvolat incidenty, vybral si temnou noc a zajel k lodím v neosvětleném policejním motorovém člunu. Z jeho paluby vhodil do otevřených světlíků obou lodí termitové pumy, rychle ujel a z dálky pak ten ohňostroj pozoroval. Pojišťovny měly pochopi…