Goldfinger

Bond šel za plukovníkem Smithersem k výtahu. Když čekali, až přijede, Bond vyhlédl ven vysokým oknem na konci chodby. Díval se do hloubi zadního dvora Banky. Udržované čokoládově hnědé nákladní auto bez označení firmy projelo trojitými ocelovými dveřmi. Vyložili z něj hranaté lepenkové krabice, které přes krátký dopravní pás zakrátko zmizely v útrobách Banky.

Plukovník Smithers přistoupil k Bondovi: „Pětilibrovky,“ poznamenal. „Právě přišly z naší tiskárny v Loughtonu.“

Výtah přijel a oba muži nastoupili. „Ty nové na mě nedělají nejlepší dojem,“ řekl Bond. „Vypadají jako peníze kterékoliv cizí země. Ty staré byly nejkrásnější bankovky na světě.“

Prošli vstupní halou, teď už spoře osvětlenou a liduprázdnou. „Vlastně s vámi souhlasím,“ řekl plukovník Smithers. „Potíž byla v tom, že německé padělky, které za války produkovala Reichsbank, byly příliš dobré. Když Rusové dobyli Berlín, s ostatní válečnou kořistí se jim dostaly do ruky i štočky. Žádali jsme o ně Narodnyj Bank, ale odmítli nám je vydat. Dohodli jsme se s ministerstvem financí, že je to příliš nebezpečné. Kdyby k tomu Rusové byli donuceni, mohli kdykoliv zahájit frontální útok na naši měnu. Museli jsme ty staré pětilibrovky stáhnout. Na ty nové se hůř dívá, ale taky se hůř padělají.“

Noční vrátný je vypustil na venkovní schody. Threadneedle Street byla téměř prázdná. Začala dlouhá noc v City. Bond se rozloučil s plukovníkem Smithersem a kráčel ke stanici metra. O Bance nikdy příliš nepřemýšlel, ale teď, když se s ní seznámil blíže, musel uznat, že Stará dáma z Threadneedle Street má ještě zuby.

Bond se ohlásil u M. v šest hodin. Tvář M. už nebyla růžová a lesklá. Dlouhý den na ní zanechal své stopy. Když Bond vstoupil a usedl proti němu, uvědomil si, jak se M. snaží vyrovnat s novým problémem, který na něj tento den uvalil M. se napřímil a sáhl po dýmce. „Tak co?“

Bond už dobře znal tohle předstíraně bojovné štěkání. Vyložil podstatu případu za méně než pět minut.

Když skončil, M. řekl zamyšleně: „Zdá se, že se do toho musíme dát. Nerozumím ani za mák libře, bankovnímu diskontu a ostatním věcem, které kdekdo bere tak strašně vážně. Můj osobní dojem je, že síla libry záleží více na tom, jak pilně pracujeme, než na tom, kolik máme zlata. Ale to je asi pro politiky příliš snadná odpověď – nebo příliš nesnadná. Máte nějakou představu, jak přimět Goldfingera k řeči? Jak se k němu přiblížit, nabídnout mu, že pro něj uděláte nějakou špinavou práci nebo něco takového?“

Bond se zamyslel. „Kdybych se pokoušel vetřít se k němu, požádat ho o zaměstnání nebo tak, nevedlo by to k ničemu. Zdá se mi, že to je člověk, který respektuje jenom lidi houževnatější nebo bystřejší, než je sám. Už jsem mu dal lekci a jediný vzkaz, který jsem od něho dostal, byla výzva k partii golfu. Snad bude lepší začít z tohoto konce.“

„Příjemný způsob, jak jeden z mých špičkových lidí tráví čas.“ M. mluvil sarkasticky, ale jeho sarkasmus byl unavený a rezignovaný. „Tak dobře, dejte se do toho. Ale jestli je váš odhad správný, měl byste se snažit porazit ho. Jakou máte připravenou historku?“

Bond pokrčil rameny. „Ještě jsem o tom nepřemýšlel, pane. Nejspíš se budu rozhodovat, jestli neopustím Universal Export. Nemá žádnou budoucnost. Udělám si dovolenou a budu se po něčem poohlížet. Přemýšlím o přestěhování do Kanady. Tady už toho mám dost. Nebo něco podobného. Ale nejspíš budu postupovat podle toho, jak mi půjde karta. Myslím, že s ním nebude snadná práce.“

„Dobrá. Podávejte mi zprávy. A nemyslete si, že o to nemám zájem.“ Hlas M. se změnil zároveň s jeho výrazem. V jeho očích bylo teď naléhání a příkaz. „Teď vám dám informaci, kterou jste nedostal od Banky. Já totiž náhodou také vím, jak vypadají Goldfingerovy zlaté pruty. Popravdě jsem jeden měl dnes v ruce – vyrytá litera Z a to ostatní. Dostali jsme ho minulý týden ještě s dalšími pruty, když se nám v souvislosti s „požárem“ kanceláře ruského rezidenta v Tangeru podařil úspěšný zátah. Musíte si všímat znamení. V každém případě je tohle dvacátý z těch podivných zlatých prutů, které jsme objevili od války.“

Bond mu skočil do řeči: „Ale zlatý prut z Tangeru pocházel přece ze sejfu organizace SMERSH!“

„Správně! To jsem si ověřil. I všech ostatních devatenáct prutů bylo zabaveno pracovníkům organizace SMERSH.“ M. se odmlčel. Pak řekl mírným hlasem: „Víte, 007, nepřekvapilo by mě, kdybych se dověděl, že Goldfinger je zahraničním bankéřem, vlastně pokladníkem organizace SMERSH.“