Goldfinger

Světelný vír, v němž se Bond otáčel, se pomalu zploštil v terč, ve žlutý měsíc a potom ve žhavé Kyklopovo oko. Kolem toho oka bylo něco napsáno. Byl to vzkaz, nějaký důležitý vzkaz pro něj. Musí si ho přečíst. Pomalu, písmenko po písmenku, luštil Bond titěrný nápis. Vzkaz zněl: Société Anonyme Mazda. Co to znamenalo? Vtom ho prudký úder vodního proudu zasáhl do obličeje. Voda ho řezala do očí a naplnila mu ústa. Dávil se a pokoušel se o pohyb. Byl úplně bezmocný. Brzy však procitl a opět nabyl schopnosti myslet. Bolest mu bušila v týlu. Díval se na smaltované svítidlo s velmi silnou žárovkou. Ležel na jakémsi stole a kotníky nohou a zápěstí měl připoutány k jeho okrajům. Pohnul prsty a pocítil pod nimi hlazený kov.

Ozval se lhostejný, nezúčastněný hlas. Patřil Goldfingerovi. „Můžeme začít.“

Bond otočil hlavu za hlasem. Světlo jej oslňovalo. Pevně zavřel oči a znovu je otevřel. Goldfinger spočíval na plátěném lehátku. Měl svlečené sako. Na hrdle se mu červenaly stopy. Na sklopném stolku vedle něho byly různé nástroje a ovládací panel. Z opačné strany stolu seděla v druhém lehátku Tilly Mastertonová. Seděla vzpřímeně jako ve škole. Byla neobyčejně krásná, ale šokovaná a uzavřená do sebe. Nepřítomně zírala na Bonda. Byla zřejmě pod vlivem drog nebo hypnózy.

Bond obrátil hlavu vpravo. Nedaleko něho stál Korejec. Byl svlečen do pasu, ale tvrďák měl na hlavě. Žlutá pleť mohutného hrudníku se leskla potem. Hrudní svaly měl široké jako talíře a pod mocným obloukem žeber se propadalo břicho. Bicepsy a předloktí měl silné skoro jako stehna. Šikmé oči vypadaly potěšeně, dychtivě. Ústa se roztáhla v předvídavém úsměvu a obnažila zčernalé zuby.

Bond zvedl hlavu. Letmý pohled kolem mu způsobil bolest. Byl v jedné z dílen továrničky. Bílé světlo žhnulo kolem ocelových dveří elektrických pecí. V dřevěných rámech byly vyrovnány namodralé plechy. Odkudsi zazníval vířivý bzukot generátoru. Z větší vzdálenosti doléhalo tlumené bušení a kovové supění továrních strojů.

Bond vrhl pohled na dolní část stolu, na něm ležel. Pak s povzdechem spustil hlavu zpět na kovovou desku. Po délce stolu z hlazené oceli se táhla úzká štěrbina. Na nejzazším konci štěrbiny, jako mušku v ose svých roztažených nohou, viděl zuby kotoučové pily.

Bond ležel a pokoušel se přečíst nápis na žárovce nad sebou. Goldfinger začal mluvit lehkým konverzačním tónem. Bond násilím zarazil vlnu děsivé imaginace a zaposlouchal se.

„Pane Bonde, anglické slovo pain, bolest, pochází od latinského poena, což znamená pokuta, tedy hodnota, která musí být zaplacena. Vy teď musíte zaplatit pokutu za zvědavost, která – jak ukázal váš útok na mě – má nepřátelský ráz. Říká se, že zvědavost zahubila kočku. Tentokrát zabije dvě, protože musím považovat za nepřítele i vaši dívku. Řekla mi, že bydlí v hotelu Bergues. Telefonickým dotazem jsem zjistil, že to není pravda. Poslal jsem Oddjoba na místo, kde jste se skrývali; našel její pušku a zároveň prsten, který náhodou poznávám. Hypnóza přiměla vaši dívku, že mi řekla i zbytek. Přišla mě zabít. Vy možná také. Neuspěl jste. A teď musí přijít poena. Pane Bonde,“ Goldfingerův hlas zněl unaveně a znuděně, „mám mnoho nepřátel. Jsem úspěšný a nesmírně bohatý, a bohatství, mám-li vyslovit další ze svých aforismů, člověka s lidmi nesbližuje, ale jen zvětšuje počet a rozmanitost jeho nepřátel.“

„Hezky řečeno.“

Goldfinger dělal, jako by Bondovu poznámku neslyšel. „Kdybyste byl na svobodě, mohl byste vyhledat po celém světě pozůstatky lidí, kteří se pokoušeli křížit mé plány. Jejich zbytky připomínají ježky rozdrcené koly automobilů na silnicích.“

„Opravdu básnické přirovnání.“

„Pane Bonde, já jsem náhodou básníkem činu, ne básníkem slov. Usiluji o to, aby mé činy byly přiměřené a měly účinný dopad. Ale to jen tak mimochodem. Rád bych vám dal na srozuměnou, že den, kdy jste zkřížil mou cestu a nepatrně zkomplikoval můj život, byl nejhorším dnem vašeho života. Při této příležitosti jsem uložil poenu, jež měla patřit vám, někomu jinému. Bylo to oko za oko, ale vy jste vyvázl zdravý. Měl jste štěstí. Kdybyste byl měl tehdy nějaké zjevení, určitě by vám řeklo: ‘Bonde, měl jsi skutečné štěstí. Střež se propříště pana Aurica Goldfingera. Je to nejmocnější člověk. Když tě pan Goldfinger bude chtít rozdrtit, stačí mu, aby se převrátil ve spaní.v“

„Vyjadřujete se velmi živě.“ Bond otočil hlavu. Hlava připomínající hnědo-oranžový fotbalový míč se mírně naklonila kupředu. Okrouhlá tvář byla bezvýrazná, lhostejná. Jakoby nahodile se Goldfingerova ruka natáhla k ovládacímu panelu a stiskla knoflík. Z dolního stolu se ozvalo pomalé kovové vrčení. Zvuk rychle přešel v drsné vrnění a pak v ostrý, sotva slyšitelný hvizd. Bond mrzutě odvrátil hlavu. Jak rychle se mu podaří zemřít? Jeden z jeho přátel přežil mučení na gestapu. Líčil Bondovi, jak se pokusil spáchat sebevraždu zadržováním dechu.

Po nadlidském výkonu, když několik minut nedýchal, upadl do bezvědomí. Ale se ztrátou vědomí ztratil také vůli. Plíce začaly samovolně …