Thunderball

KAPITOLA 24
„ZVOLNĚTE, PANE BONDE“

Felix Leiter vešel do bílé, antiseptické místnosti a spiklenecky za sebou zavřel dveře. Došel až k posteli, kde ležel zmámený Bond.

„Tak jak se daří, kamaráde?“

„Celkem to jde. Jsem jen trochu zpitomělý sedativy.“

„Doktor mi tu návštěvu nechtěl povolit, ale já jsem si říkal, že bys rád znal konečné skóre. Mám pravdu?“

„Jistě.“ Bond se usilovně snažil se soustředit. V podstatě mu to však bylo jedno. Nedokázal myslet na nic jiného než na dívku.

„Budu stručný. Doktor je zrovna na vizitě, a kdyby mě tu našel, pěkně bych to od něj schytal. Objevili obě bomby a Kotze, ten fyzik, zpívá jako ptáček. Vypadá to, že SPECTRE je banda špičkových zločinců – bývalých agentů SMĚRŠ, mafiánů a gestapáků – samých hlavounů. Ústředí má v Paříži. Vede to nějaký Blofeld, ale ten parchant utekl – nebo ho ještě nedopadli, aspoň podle informací CIA. Zřejmě byl varován Largovým mlčením. Musí to být docela génius. Kotze tvrdí, že SPECTRE vydělal za pět nebo šest let od začátku své činnosti miliony dolarů. Tohle měla být poslední leč. S Miami jsme měli pravdu, měl to být cíl číslo 2. Chtěli postupovat podle stejného operačního modelu – bomba měla být uložena v přístavišti, kde kotví jachty.“

Bond se ochable usmál. „Takže teď jsou všichni šťastní.“

„No jistě. Až na mě. Doteďka jsem nemohl vstát od vysílačky. Málem jsem utavil elektronky. Čeká na tebe hromada depeší od M. Dneska večer zaplať pámbu přiletí papaláši ze CIA i lidi od vás, aby případ převzali. Až jim to předáme, budeme jen koukat, jak se naše dvě vlády zamotají do epilogu – co sdělit veřejnosti, co udělat s těmi chlápky ze SPECTRE, jestli z tebe udělat lorda nebo vévodu, jak mě přesvědčit, abych kandidoval na prezidenta – takové ty ošidné drobnosti. A my si potom odjedeme někam užít. Možná si s sebou budeš chtít vzít to děvče. Krucinál, to ona by si zasloužila metál! Ta má kuráž! Chytili ji s tím Geigerovým počítačem. Bůh ví, co jí ten parchant Largo udělal. Ale nezazpívala – ani slovo! Když se ten jejich potápěčský tým vydal na cestu, nějak se jí podařilo uniknout světlíkem její kabiny i se zbraní a s akvalungem. Dostala ho, a navíc ti zachránila život! Přísahám, že už nikdy neřeknu o nějaké dívce, že je křehká – aspoň ne o Italce.“ Leiter nastražil uši a hbitě přiskočil ke dveřím. „Sakra, slyším gumový krok těch zatracených doktorů! Tak zatím, Jamesi.“ Stiskl kliku, okamžik naslouchal a vyklouzl z pokoje.

„Počkej!“ zavolal za ním Bond slabým hlasem. „Felixi! Felixi!“ Dveře se však zavřely. Bond sklesl na polštář a zahleděl se do stropu. Začínal v něm kypět hněv – a panika. Proč mu o ní proboha nikdo nic neřekne? Copak ho zajímá všechno to ostatní? Je naživu? A kde je? Co je…

Dveře se otevřely. Bond se prudce posadil. „Co je s tou dívkou?!“ zařval na postavu v bílém plášti. „Tak dělejte! Řekněte mi to!“

Doktor Stengel byl nejen nassavský módní lékař, ale i dobrý doktor. Patřil ke skupině židovských lékařů, kteří by, nebýt Hitlera, pracovali ve velké nemocnici ve městě velikosti Dusseldorfu. Místo toho mu bohatí a vděční pacienti postavili v Nassau moderní kliniku, kde léčil chudé za několik šilinků a bohaté za deset guineí za n…