Ideály humanitní

3
Politika a humanita

Velký problém je poměr politiky nejen ku mravnosti, nýbrž i k náboženství. Stát a církev se státním náboženstvím tvoří jeden celek, organisovanou theokracii. Jednota trůnu a oltáře, z boží milosti, to nejsou jen okrasná rčení, to jest brutální skutečnost. Protože náboženský názor na svět a na život byl prvotní názor, přirozeně i politika byla nábožensky zbarvena, respektive vyvíjela se z náboženství. Na nejprimitivnějším stupni vývoje je kněz i lékařem, i filosofem, i panovníkem. Až ve středověkém katolicismu theokracie, ve které stát a církev tvoří celek, provedena důsledně a uměle. Podle teorie o poměru duše a těla císař byl podřízen papeži, moc světská moci duchovní. Odsud papežové a scholastové viděli v panovníkovi často jen jakési nutné zlo; je známo, jak Řehoř VII^[100]. charakterisuje moc světskou.^[101] Podle této teorie suverenita národa, lidu, byla už ve středověku od scholastiků formulována. Theologové katoličtí i protestantští hlásali právo na zavraždění tyranů („monarchomachové“).

Pochopitelno: proto, že všechna politika na mravnosti se zakládá a mravnost na vyšším stupni vývoje je podstatnou částí náboženství, politika nutně měla vždy náboženský ráz, respektive poměr státu a politiky k církvi byl vždycky také náboženský.

Od středověku pozorujeme historický vývoj, který zvu odcírkevněním. Emancipace od autority církevní nutně uvolnila i stát; mravně je důležité, že reformace zrušila kněžský celibát. Tím právě mravnost byla zreformována, ale kněz nabyl jiného postavení ve společnosti, ne tak aristokratického jak dříve. Vznikly národní církve. I politika měla z toho zisk, že Hus v náboženství prohlásil za autoritu ne církev, nýbrž svědomí, a že Luther^[102] vedle evangelia uznal rozumné důvody. Proto není náhoda, že v reformovaných státech demokratické zřízení nejlépe se ujalo.

Pravý parlamentarism máme v Anglii, v Americe, proticírkevní ve Francii, kdežto u nás a v jiných katolických státech je parlamentarism jen dle jména. Je docela jiný člověk, který musí v církvi mlčet, jako v katolické, než tam, kde v církvi je svéprávný, kde laik vystupuje ve věcech svědomí, kde laik má dokonce i účast na bohoslužbě. Takový člověk bude v parlamentě samostatnější než člověk, který mravně je závislý na knězi. V katolických státech proto parlamenty hrají ubohou úlohu.

Vedle reformace byla renesance; tu laická mravnost přichází k platnosti a mravnost namnoze již nekřesťanská. Máme dále odcírkvění filosofie a vědy. Od Descarta^[103] počínajíc stojí věda a filosofie na zkušenosti a rozumu a je přímo proti středověkým názorům o světě. V XVIII. století z těch tří směrů vzniká hnutí a nejširší vrstvy byly na tento moderní základ postaveny, toto hnutí je tak zvané osvícenství.

Svoboda myšlení, rozumu, má platnost. Vedle toho je vyvinut ideál přiro…