Moderní člověk a náboženství

MODERNÍ FILOSOFIE A NÁBOŽENSTVÍ

Kapitola první: Moderní věda a filosofie pro náboženství

Ještě donedávna v kruzích tak zvaných vzdělaných (a dnes do kruhů těch hlásí se již kde kdo) o náboženství se nemyslilo; otázky náboženské pro člověka inteligentního a pokrokového není, otázka je rozřešena, dávno rozřešena – tak se říkalo. Dnes se o věci počíná mluvit jinak, počíná se uvažovat, má-li náboženství v naší společnosti platnost skutečně jen historicky dochovanou, přechodní, nebo je-li trvání jeho také oprávněno věcně.

Obecné mínění (těch tak zvaných vzdělaných kruhů) bývalo, že náboženství podlehlo moderní filosofii a vědě: moderní filosofie a věda však mají jiné starosti než náboženství – problémy politické, sociální, národnostní, to jsou problémy, ale co chcete s náboženstvím? A tou měrou, kterou filosofie a věda zdály se být moderními, tou měrou náboženství stávalo se lidem něčím nemoderním, zastaralým, starým, přežitkem. Ještě tak pro děti a pro ženy… pro baby –

Vždycky jsem chápal nesnadno, jak se toto mínění o protináboženské podstatě filosofie a vědy mohlo tak rozšířit. Neboť pravý opak je pravda: filosofie a věda (rozumí se filosofie a věda moderní a nejmodernější) protináboženské nejsou.

Podívejte se přece do dějin filosofie a uvidíte, že největší myslitelé proti náboženství nebyli – naopak byli pro. Přece si jen vzpomeňte:

Descartes svými argumenty pro theism, Leibniz theodiceí, Locke úsilím o náboženství přirozené, a dále: Pascal, Rousseau, Kant, po Kantovi Jacobi, Fichte, Schelling, Hegel – – všichni, všichni věnovali spekulaci o náboženství své nejlepší síly…

Kant pro náboženství v tomto století učinil snad více než všichni jeho theologičtí odpůrcové.

A někteří filosofové náboženství a církve přímo zakládali – Comte na příklad; a myslíte, ze Nietzsche by měl toho vlivu, kdyby nebyl šel mezi proroky? A jak se to má s vlivem Schopenhauerovým? Nepůsobil svým mysticismem, jenž se přece obyčejně s náboženstvím přímo ztotožňuje? A Spencer – nekáže usmíření vědy a náboženství?

Náboženství je podstatným obsahem duchovního života člověka, k žití je tak potřebné jako vzduch – právě proto ho mnozí ani nepozorují, jak nepozorují vzduchu a neváží si jeho životodárnosti. (Ostatně ve velkých městech čistý vzduch platí se draze a náboženství taktéž se v nich hledá nejúsilněji!)

„Všichni opravdu velicí duchové jsou nábožní“ – čteme v „Umdlených duších“, a je to pravda. A přece je dnes lidí bez náboženství dost a dost!

Není tu odpor? Není. Také věda, také umění, také mravnost patří k duchovní podstatě člověka, a kolik máte lidí bez pravého vědeckého vzdělání, bez uměleckosti, bez mravnosti – – tak jsou také lidé bez náboženství anebo mají je ve způsobách a stupních divných a jinakých.

Náboženství, Náboženství – – co pak věda a filosofie nestojí proti theologům, proti církvím a proti jejich náboženství? Náboženství in abstracto přece není, ale jsou různá náboženství positivní, oficiální – souhlasí moderní filosofie a věda s nimi? Hic…