Otázka sociální III

129. Noetické odůvodnění zákona mravního. Mravní zákon je absolutní: v kterém smyslu. Pouhé morálky třídní není: „Morálka budoucnosti skutečně lidská.“ Základní otázka noetická o etické sankci. Mravnost a náboženství

Tyto názory vyžadují objasnění dvojím směrem. Jde o mravní princip formální a o princip materiální: za prvé máme problém noetického základu etiky, respektive mravnosti – problém tak zvané etické sankce; druhý úkol je vyšetřit obsah přikázání mravního – v našem případě ideu humanitní.

Proč nemohu některým požadavkům etickým odpírat, proč a odkud mám pojem povinnosti – na tuto kardinální otázku Marx a Engels neodpovídají, a to ani tam, kde jsou nuceni morálku v té nebo oné formě uznat.

Marxe a Engelse tu mate pozitivismus. Ze strachu před absolutními pojmy popírají ve svém historismu existenci absolutních požadavků etických, připouštějíce nanejvýše požadavky relativní. Pozitivistický relativismus je zesílen jejich psychologickým iluzionismem – kde není evidentního vědomí, tam není ani evidentního svědomí.

Etikové všech směrů – Hume tak dobře jako Kant, Herbart jako Schopenhauer, Beneke jako Feuerbach, Mill jako Spencer a otec pozitivismu Comte – ti všichni uznávají, že svědomí je tak dobře daný fakt jako jiné fakty a zjevy. Nějaký minerál není faktem o nic více ani faktem bezpečnějším než to, že nás nelidskost trápí a lidskost těší. Jsou sice jisté rozdíly v tom, jak se tento poslední fakt od různých etiků noeticky vykládá, ale ode všech – i od materialistů, jako například od Feuerbacha a Milla – závaznost etického principu se připouští a uznává.

Proč jsou Marx a Engels proti kapitalistickému vysávání? Jen proto, že snad kapitalistická soustava je nesprávná ekonomicky? Ne proto, že je i neoprávněná, že pobuřuje jejich city lidskosti? Kdyby kapitalismus byl nesprávný jen ekonomicky, Marx by sotva byl napsal svůj Kapitál. Kapitalismus, to přece uznává Marx sám, je hospodářsky lepší než soustavy dřívější – proč jej tedy máme zaměnit soustavou komunistickou? Proč se máme domáhat rovnosti?

Proč a jakým právem máme přijmout komunismus? Jen proto, že se v Komunistickém manifestu rebelům hrozí? A proč a odkud „rebelové“? Jestliže nemáme pro rovnost (ať už absolutní, nebo jen větší, než je teď) důvodů vnitřních, vážených z vlastní své duše – pak Marxovi proti násilí kapitalistickému nezbude nic jiného než násilí komunistické. Nezbude nic než násilná revoluce – ale odkud má pak přijít ona říše svobody, kterou nám Engels tak nadšeně líčí? Z nového násilí a násilím pořád novým?

Marxův amoralismus je psychologický a sociologický utopismus. Je právě nemožný. Společnost je organizována netoliko technicky a hospodářsky, nýbrž také eticky – právo a mravnost jsou potence reálné, sociální, jsou oprávněny a toto jejích oprávnění vyplývá nejen z jejich užitečnosti pro jednotlivce a pro společnost, nýbrž pramení v citu lidskosti, člověku daném.

Marx a Engels si o tom nikdy nepodali přesných účtů. Tak například staví Marx (v citovaném článku z roku 1846) proti lásce „touhu po sociálních reformách“: Co je tato touha psychologicky, jak vzniká a je oprávněna? Je oprávněnější než touha po sociálním klidu, proti kterému právě Marx musí bojovat svou touhou po sociálních reformách?

V odstavci o právu jsem upozornil, že se Marx dovolává práva přirozen…