Otázka sociální II

84. Marxova teorie dekadence vyvrací se daty populacionistiky. Marx proti Malthusovi a Lassallovi. Marx pro Darwina, a proto také pro – Malthuse. A opět III. svazek Kapitálu proti svazku I.

Marxova teorie dekadenční neshoduje se s daty populacionistiky. Podle uvedených dat (například Webbových) není Marxovy rezervní armády a jejího degeneračního vlivu na dělnictvo; tvrzení Marxovo, že kapitalismem lidstvo shnije a že se země nakonec neodvratně odlidní, je beze všeho faktického základu.

Právě zase Anglie, z níž Marx své názory o působení kapitalismu abstrahoval, je příklad země, kde se obyvatelstvo v XIX. století téměř ztrojnásobilo; stejně nezadržel vývoj velkoprůmyslu v našich zemích českých vzrůstu obyvatelstva. Totéž platí o Spojených státech severoamerických, o Německu a tak dále. Naproti tomu máme z Francie příklad depopulace: Anglii tedy kapitalismus nejvyvinutější nepřekážel v silném vzrůstu obyvatelstva (a při značném vystěhovalectví z Irska!), ve Francii je stejně vyvinutý kapitalismus spojen se stagnací nebo s přírůstkem obyvatelstva jen velice skrovným.

Už tyto dva příklady, jen tak zhruba konstatované, vybízejí k revizi Marxovy populacionistiky.

Malthus myslil, že obyvatelstva přibývá rychleji než potravy, a že tedy nesmíme mít tolik dětí, nemá-li hlad a neřest příliš rychlý vzrůst obyvatelstva zase stlačovat. Podle Malthuse neodčiní hladu a neřestí žádné opatření státní ani hospodářské, nýbrž jen mravní zdrželivost.

Od dob Malthusových napsalo se toho o tomto problému velmi mnoho, ale nevidím, že bychom byli valně pokročili. Pro přesnou teorii populační nedostává se nám nejen fakt, nýbrž ani teoretického výkladu. Také statistika a výpočty Malthusovy na ní založené jsou nesprávné; ale myšlenka základní je, myslím, správná.^[115]

Marx proti Malthusovi psal velmi ostře. Podle Marxe přelidnění absolutního není, je jen relativní – kapitalismus si způsobuje svou reservní armádu nezaměstnaných.

Nehledíc k tomu, že tato rezervní armáda, jak jsme právě řekli, neexistuje, není Marxův odpor proti Malthusovi dost pochopitelný. Aspoň není jasno, proč by Malthus vadil socialismu. Pravda, proti Malthusovi se vyslovilo mnoho socialistů (mimo Marxe a Engelse také Proudhon a jiní),^[116] ale jsou také socialisté, kteří Malthusovi aspoň zčásti dávají za pravdu. Kautsky například se přidal k novomalthusistům; připouští, že změna společnosti bídu (hmotnou a také mravní) sice vykoření, ale jen novomalthusismus (mechanické zamezení početí) mohl by její návrat zamezit.

Marx především odporuje Malthusovu požadavku zdrželivosti. Má docela pravdu, tvrdí-li, že zastánci trvajícího hospodářského řádu využívali Malthusova učení egoisticky proti dělnictvu. Pochopíme Marxovu nechuť (vlastně je to už zlost) proti Malthusovi, který k svému neštěstí byl duchovním a tím pro Marxe eo ipso červeným suknem. Přiznávám se, že tento poctivý hněv Marxův je mi milejší než moudrost novomalthusovská, třebaže ji hlásají i mužové jako Mill.

Marx postřehl, že Malthus ohrožuje jeho historický materialismus. Podle Marxe regulují hospodářské poměry všecek vývoj společnosti i proti vůli lidí – Malthus naproti tomu postavil teorii, že lidé mohou svůj vývoj regulovat vlastní vůlí. Marx zavrhoval etiku a nechtěl ve vývoji obyvatelstva vidět vliv síly mravní – Malthus vliv mravní síly (zdrželivosti) cenil především, neuznával zato vlivu politického a hospodářského.

Jak známo, přejal Malthusovu populační teorii Darwin a zobecnil ji v svůj zákon boje o život. Marx a Engels darwinismus akceptovali. Engels zabírá přirozené přibývání obyvatelstva jako ženoucí historickou sílu do historického materialismu, ale Marx tu tvrdošíjně setrvává ve své snaze zmenšit význam konkurence (nabídky a poptávky), která je podle Darwina a Malthuse zákonem obecným. „Abstraktní zákon populační existuje pouze pro rostliny a zvířata, pokud člověk historicky nevsahuje“;^[117] přelidnění se nedá vyložit z věčných zákonů přírody, nýbrž toliko „přírodními zákony historickými“ výroby kapitalistické.^[118]

Je to proti Malthusovi důvod tím divnější, že Marx sám prohlašuje historický proces ekonomický za přírodní! (Srovnej shora § 19, I.) Tu najednou je vsahování lidské v proces přírodní – nepřírodní, historické. Či opouští Marx z nechuti k Malthusovi materialismus? Jak veliký je podle toho rozdíl mezi člověkem a zvířetem? Což nenapsal Engels článek, v němž dokazuje vývoj člověka z opice?^[119]

Darwin sám tento rozdíl v oblasti duševní dělat může, a mohou jej dělat až po Huxleyho a Spencera všichni evolucionisté, kteří v člověku uznávají vedle sil fyziologických a zoologických také síly etické; evolucionistům však, kteří jako Marx a Engels žádných mravních sil neuznávají, těm je člověk jen bytostí zoologickou; Marxovi jsou „zákony historické – přírodní“ právě jen přírodní. I příroda má svou historii – neběží prostě o protivu přírody a historie, nýbrž o protivu, nebo rozdíl přírody a mravnosti. Pravím: protivu, „nebo“ rozdíl; můžeme, jako Huxley, vidět mezi přírodou a mravností rozdíl naprostý, nebo můžeme se Spencerem mezi přírodou a mravností nacházet harmonii – ale každým způsobem musíme se rozhodnout pro mravnost, nebo proti ní, je-li totiž, či není-li něčím pozitivním a samostatným, s čím pak i zoolog a historik, který se obírá člověkem, může a musí počítat.

Ve …