Otázka sociální II

87. Otázka agrární. Marxovo učení o rentě a jeho teorie hodnotní

Jednostranná teorie hodnotní překážela Marxovi také při analýze zemědělství. Marxův Kapitál zkoumá jen kapitál průmyslový; o zemědělství slyšíme v I. svazku Kapitálu málo (nehledíme-li k některým zprávám historickým), teprve v III. svazku se rozbírá hospodaření zemědělské, ale s výslovným obmezením na zemědělství, provozované kapitalisticky. (Učení o rentě.) ^[131]

Podle Marxe působil průmysl právě na zemědělství nejrevolučněji: sedlák byl zničen, půda a její dělník vykořistěni. Všecky zlé následky kapitalismu, které vidíme v průmyslových městech, jsou také na zemědělském venkově: na jedné straně se centralizuje majetek půdy v málo rukách, na druhé se sedlák, nájemce a dělník zemědělský proletarizují. Renta pozemková celkem pořád stoupá.

Do jisté míry je podle Marxe velkostatkář se svým monopolem půdy vlastní pijavicí kapitalistickou, pijavicí pijavic: kapitalista-průmyslník „extrahuje“ nadhodnotu z dělníků, velkostatkář extrahuje extrahovanou nadhodnotu z kapitalistů, a obrací tedy svůj monopol nejen proti proletářům, ale také proti kapitalistům.

Proti Marxovi mluví vývoj zemědělství stejně jako vývoj průmyslu. Statistika dokazuje, že malorolnictvo se nezmenšovalo, jak hlásá Marxova teorie. Malorolnictvo nemizí, spíše se udržuje, a na mnohých místech se dokonce rozmnožuje. Podle všeho platí to zejména také o Anglii, k níž Marx právě při zemědělství přihlížel výlučněji, než je metodicky správné; agrární otázka se i v Anglii řešila a řeší (jsou vážní hlasové, že je už rozřešena) v rozporu se zásadami Marxovými.^[132] O Francii to platí podobně, stejně o Německu.

Tak paušálně nelze mluvit ani o stoupání renty pozemkové; aspoň od roku 1875 renta všude nestoupala, nýbrž spíše klesala. Krize agrární (doléhající na velkostatkářstvo neméně než na rolnictvo) má jiné příčiny, než určuje Marxův monopol půdy.

Rozumí se, že tu běží jen o obraz; a vývoj celkový, a ten mluví proti Marxovi. Jen tak si můžeme vysvětlit úspěch Vollmarův v německé sociální demokracii. Z celé diskuse vedené od roku 1894 v čelných orgánech strany vysvítá dost zřejmě, že teoretikové marxovští, třebaže opatrně, dávají za pravdu Vollmarovi, který docela odkrytě Marxovu teorii hodnotní pro zemědělství popírá. Vollmar doznává, že v zemědělství neničí majitele malé konkurence majitelů velikých, nýbrž kapitál zvenčí.^[133]

Marxovi nejsou osudná jen zemědělská fakta, nýbrž také teorie. Marx totiž přijímá Ricardovu teorii renty; ta však je v přímém odporu s Marxovou teorií hodnotní. Jestliže totiž „výrobní cena půdy nejšpatnější, žádné renty nedávající, je vždy regulující cenou tržní“,^[134] pak určuje hodnotu práce na neplodné půdě, nikoli práce společenská. Marx ovšem liší různé formy renty a podává o tom mnoho pozoruhodných myšlenek, ale to nemůže zastřít rozpor v jeho názoru základním.

Marx uznává v hojné míře (běží o III. svazek Kapitálu) také pro kapitalismus zemědělský hodnototvorný účinek konkurence – setkáváme se také tu s otázkou po významu konkurence pro teorii hodnotní. Pro Marxe je právě renta problém důležitý. Půda (a její síly), „nejsouc produktem práce, nemá ani hodnot…