Otázka sociální II

94. Kritika Marxovy komunistické soustavy. Domnělý protiklad komunismu a kapitalismu. Pokud se komunismus připravuje už nyní. Neurčitosti o principu rozdělení. Marx a Engels se nakonec komunismu vlastně vzdali

Po tomto objasnění pojmů a názorů můžeme se nyní kriticky vyrovnat s Marxovým komunismem hospodářským; o komunismu duchovém jsme už jednali, o pohlavním promluvíme v oddíle následujícím.

Proti Marxovu komunismu platí všecky námitky přednesené proti jeho filozofii, speciálně proti jeho materialismu. Marx chce mít docela novou společnost, ale ze starých lidí; z odporu proti ideologii a hlavně proti etice dovolává se pro komunismus vlastně jediného argumentu – vývoje historického. Snaží se dokázat, že vývojový zákon negace negace vede společnost s jistotou přímo matematickou do komunismu, ať chceme, ať nechceme. Druzí komunisté zakládali svůj systém na požadavcích zvýšené mravnosti – Marx se dovolává historické zkušenosti: že komunismus už byl a že byl velmi dlouho, a že tedy není utopií. Marxovi je komunistický ideál sociální docela praktický závěr k předcházející kapitalistické a komunistické premisy.

Při historismu Marxově a Engelsově je to více než pochopitelné; avšak tážeme se zase i zde: Je to, co bylo, postačitelným důvodem pro to, co být má, pro to, co máme dělat? A proč komunismus přestal, byl-li společenskou soustavou tak ideální, ba jedině ideální?

Marx, sveden jsa svou dialektikou, udělal z kapitalismu a z komunismu přímou historickou a logickou protivu. Proti tomu musíme vzpomenout, že kapitalismu správně neanalyzoval, že jej pojal úzce a jednostranně, a proto je stejným nedostatkem stižena protiva kapitalismu – komunismus. Marx spojil kapitalismus s komunismem tak úzce, že kritika kapitalismu podtíná zároveň jeho komunismus. O tom ani nemluvíc, že může být komunistických soustav hospodářských více, takže zkrátka komunismus naprosto není jedinou protivou kapitalismu.

Marx si pro komunismus zkonstruoval tento argument:

V kapitalistickém zřízení je práce společenská, majetek je soukromý; to je živý odpor – ergo nezbývá, než udělat také majetek společenským, to jest komunistickým.

Avšak to není argument, je to patrné zneužití slova „společenský“. Práce „společenská“ neznamená „komunistická“, nýbrž je to aritmetický součet veškeré vykonané práce, aby se mohla vypočíst práce průměrná (viz § 79 shora). Marx by se ovšem rád díval na společnost jako na kolektivní organismus; ale tento názor je neoprávněný, a Marx sám nadto tento názor zase ruší (viz § 85 shora), dovozuje-li, že mezi kapitalisty a dělníky jsou čistě osobní soukromé smlouvy.

Komunismus není ani historicky tou absolutní protivou kapitalismu: soudíc podle toho, jak je člověčenstvo staré a jak dlouho potrvá ještě v budoucnosti, nelze si myslit, že by komunismus, nota bene nastávající už teď, byl definitivní organizací společnosti.^[165]

Marx a jeho stoupenci reklamují mnohá nynější zřízení jako zárodky budoucího komunismu: kapitalistická centralizace je prý právě přechodem ke komunismu.

Tak například Bernstein vidí v kolektivní formě akciového zřízení „hmotné prvky kolektivní formy majetku, o nichž socialismus říká, že se už vytvářejí vývojem kapitalistické společnosti samé“.^[166]

Nerad bych se hádal o pouhá slova. Nevidím v akciové společnosti komunistického nic; akcionářské spojení a spolčení více osob je čistě soukromohospodářské. Nevidím proto ani v monopolech a v tak zvaném socialismu státním a komunálním (státní železnice, státní domény, státní pojišťovny, vojsko, úřednictvo) žádného komunismu a nijaké přípravy ke komunistické společnosti. Akciové společnosti, trusty a tak dále hospodaří na základě dosavadních vlastnických poměrů. Rozdílení statků mezi úředníky a příslušníky vojska není komunistické, nýbrž individualistické, respektive aristokratické, hierarchické, jakože celá organizace úřednické a vojenské práce je hierarchická, ne komunistická.

Proto nesouhlasím s těmi socialisty katedrovými, kteří slova komunismus užívají k označování takového hospodaření obecného.^[167]

Marx a jeho stoupenci nemají jasnosti a určitosti …