Česká otázka

39.

Pojem demokracie u Palackého a Havlíčka. Palacký a Havlíček o sociální otázce. Palacký proti všeobecnému právu hlasovacímu, Havlíček pro, ačkoliv se drží liberalistického názoru o státu. Humanita a všeobecné právo hlasovací. Humanita extensivně a intensivně. „Člověk“ i humanitě nestačí.

Pojem demokratismu podle různých teorií byl různý a často velmi rozdílný; tak i Palacký a Havlíček týmž slovem vyjadřují smysl nestejný. Palacký, jak řečeno, národovládou a lidovládou – tak překládá – rozumí vládu lidu nebo národa ve smyslu a dosahu tehdejšího konstitucionalismu; Havlíček v demokracii vidí již i to, čemu dnes říkáme: lidovost, t. j. vládu, resp. spoluvládu tříd nižších, práv politických ještě neúčastných.

Havlíček, jedním slovem řečeno, je lidovější, je sociálnější než Palacký. Na tyto rozdíly pojmové při totožnosti slov vůbec se musí v posuzování tehdejších i dnešních politických enunciací přísně dbáti.

Tento rozdíl politického ideálu Palackého i Havlíčka jeví se velmi určitě v nazírání na otázku, již dnes zoveme sociální.

Palacký^[78] vidí – ve snahách dělnictvu přejících mnoho revolucionářství a hlavně komunism, a o tom se pronáší, že by za jednu generaci společnost uvedl do zhovadilosti.^[79] Uznává oprávněnost socialismu jen, pokud by se opíral o zásady a praxi prvého křesťanství a Jednoty bratrské; láska, dobročinost má odpomáhati nerovnostem. Ostatně radí Palacký dělnictvu, aby klidnou, zákonitou cestou stesky své přednášelo a že se domůže spravedlnosti. Za hlavní důvod proti snahám socialistickým uvádí přirozenou nestejnost lidí. Proto také je proti všeobecnému právu hlasovacímu. Zastávaje se šlechty a její historických privilegií, o „proletariátu“ mluví docela ve smyslu tehdejších zastánců buržoasie.^[80]

Havlíček v otázkách sociálně-hospodářských stojí také na liberalistickém stanovisku. Ve článku o „právu k práci“ 1849 (Nár. Nov. 17. října) pokládá právo ku práci za přirozené, nikoli za právu nabyté; z přírodního stavu – podle Rousseauovy smluvní teorie – již právo to si do státu přinesl, a proto stát nemusí se starali o práci, jak revolucionáři prý a komunisté hlásají. Stát podle Havlíčka při práci jen chrání, odstraňuje překážky a t. p. Přirozené právo – učí Havlíček – nemá určitého předmětu, jen svobodu zaručuje, nikoli majetnost, která je předmětem práva nabytého, positivního.

V téže době Havlíček nejen o komunistech, ale i o socialistech soudí, jak Palacký ještě po dvaceti letech soudil. Napsal: „Že my socialisty a komunisty, jmenovitě Cabeta, Proudhona atd. nepočítáme k liberálním a řádným lidem, toť snad se rozumí samo sebou.“^[81] Komunism je mu bláznovstvím, avšak proto právě nepokládá ho za nebezpečný. „Nebojte se tak příliš těch komunistů, kteří berou na groše, těm se zajisté sn…