Naše nynější krise

III. Reformace nebo revoluce?

18. Pan redaktor Ant. Hajn napsal o „České otázce“ v Rozhledech (číslo 4 – 7) obšírnou rozpravu; k rozpravě té připojím tu několik úvah. Lituji ovšem, že p. Hajn není na svobodě, aby se po případě další diskuse účastnil sám; neběží mně sice o nic osobního, nýbrž o politické názory strany pokrokové a vlastně o to, aby v některých fundamentálních otázkách bylo jasněji než posud, přece však musím tu i tam ukázat na spůsob p. Hajnovy argumentace, protože po soudu mém patří ke věci i to. Pan Hajn totiž postavil své názory proti názorům mým, postavil pokrokářství proti realismu – chtěj nechtěj musím tedy ohledat jeho kritiku mých názorů. Hledě k jeho nepřítomnosti zdržím se vší polemiky, ačkoli úvahy p. Hajnovy nepodporují úvahy klidné. Pozoruji totiž i na panu Hajnovi, že vůči realismu nedovede býti dosti objektivní a spravedlivý – nechci tu pátrat po příčinách toho, spokojím se pouhým důkazem.

Pan Hajn v úvodě ke svému článku správně vykládá, že jsem ve svých studiích o české otázce nepodal obyčejného programu, ale že jsem podal „duch programu, duch realismu, nikoli pouhou jeho literu a suchý výčet požadavků. Obyčejná forma programu směru nebo stran tuto theoretickou část, výklad osnovných základů životního názoru, zamlčuje a přichází hned k praktickým důsledkům a konkrétním požadavkům, u prof. Masaryka naopak tato část vyšla neúplná a probrána byla, jak sám praví, aforisticky, za to prvá část probrána byla podrobněji“.

Po tomto úvodě očekával jsem diskusi o tom „duchu realismu“, očekával jsem rozhovor o „osnovných základech životního názoru“; avšak pan Hajn názorů těch dotýká se dosti běžně, prodlévaje více při otázkách podružných Alespoň mně se zdá, že právě pro pokrokáře, chtějí-li skutečně býti svou stranou, především je třeba pevných a určitých základů osnovných, a tudíž i pečlivý rozbor toho, co naši velicí mužové: Dobrovský, Kollár, Šafařík, Palacký, Havlíček nám zanechali. Pro pokrokáře, jako pro všecku mladší generaci je nezbytná filosofická kritika našeho platného národního programu, pokrokářům je nezbytné filosofické uvědomění t. j. filosofický účet z těch „osnovných základů životního názoru“. A této práci, jak vidím, pokrokáři se vyhýbají. I pan Hajn užil mé „České otázky“ (vlastně její části: „Časových směrů a tužeb“ v „Naši Době“ uveřejněných), aby hlavně vytkl, čím pokrokářství od realismu se liší a různí. Já jsem více pro positivnější stanovení a byl bych si přál, aby pan Hajn o některých velmi důležitých bodech byl pojednal určitěji a positivněji; než musím vzíti, co se mi podává. Ostatně i v této formě úvahy v „Rozhledech“ jsou pokus o vážnou diskusi politickou, která v našich jiných listech je nemožná a proto užívám příležitosti, aby sporné punkty se vyjasnily anebo alespoň náležitě vymezily.

19. Započneme základním pojmem, o nějž běží, totiž: humanitou.

Pan Hajn, vyloživ dosti dobře, jak jsem pojem humanity určil, pokračuje a konstatuje (str. 251), že prý některé ze základních názorů real…