Naše nynější krise

I. Vývoj pokrokového hnutí

I. Jsem u velikých rozpacích, jak mám čtenářům „Zeiť“^[4] charakterisovati literárně-politické hnutí pro nás Čechy velice důležité. Ačkoli thema i se všeobecného hlediska je zajímavé, přece mé výklady suše asi dopadnou, poněvadž musím nejdříve nastíniti jisté události, čili jak se říká, zevnější dějiny hnutí. Hnutí to jest samo o sobě velice spletité a musí tedy býti sociologicky analysováno, s druhé strany následkem politického procesu Omladiny obrácena byla pozornost jednostranné jenom na jednu speciální fási a na jeden směr celého hnutí, při čemž směrodatným bylo líčení jak cizích tak domácích denních listů, a toto vyličování jest nedokonalé a nejednou přímo falešné. Musím tedy nejdříve události samy zjistiti a teprve v druhé řadě lze se pokusiti o výklad.

Především musí býti činěn rozdíl mezi celým pokrokovým hnutím a mezi politickou stranou, která jako pokroková strana se ustavuje; není sice ani pokrokové hnutí starého data, ale jako politická strana pokrokáři ustavují se teprve nyní.

První viditelné začátky hnutí datují se od r. 1889 a sice od založení Časopisu českého studentstva. Tedy ve studentstvu leží zárodek. Avšak nesmíme si predstavovati, že v tábore nové založeného listu bylo studentstvo všecko; aspoň se tak věc často líčívá, jakoby všichni čeští studenti náleželi pokrokové straně. To není správné. Je staročeský studentský spolek, který má značný počet členů (kolem 300), je katolický spolek studentský se stejným asi počtem členů, zbytek zastoupen byl ve „Slavii“ právě teď rozpuštěné, která mívala tak průměrné na 1200 členů. „Slavia“ však byla v poslední době rozštěpena na dva tábory, na pokrokáře a neodvislé, a tito se ustavili již koncem roku 1892, tedy dosti dlouho před událostmi omladinovými. Vidíme tedy, že všechno studentstvo není pokrokové a nejmíň už ve smyslu politické strany; zdá se mi, že dokonce jsem oprávněn k výroku, že vlastní pokrokáři jsou v rozhodné menšině. Je tudíž nesprávné, vydávati naše studentstvo za „omladinové“, nehledě ani k tomu, že nedávno jeden z pokrokových redaktorů podal žalobu na staročeského novináře za název „Omladinista“.

Jmenovaný Časopis Českého studentstva byl původně všeobecné reformní; avšak brzy zjevují se v něm zárodky pozdějšího programu, záhy „pokrokovým“ nazývaného; v únoru 1893 vývoj ten i veřejně postaven byl na oči proměnou časopisu v Časopis pokrokového studentstva. Současně začal vycházeti literární orgán Nové Proudy a krátce před tím – v prosinci 1892 – vyšlo prvé číslo politického orgánu Neodvislosti.

Tyto tři časopisy, studentský, literární a politický potlačeny byly po krátkém poměrně vycházení stavem výjimečným; nyní počítá se k pokrokářským listům asi 14 menších krajinských časopisů, z nichž hlavni orgán Radikální Listy vycházejí třikrát měsíčné, literárně slouží straně Rozhledy od ledna 1892 v Chrudimi vycházející.

2. Přejděme nyní k omladině dělnické a především k časopisu Omladině i u nás téměř neznámému. Podle všeho celý směr pod tí…