Světová revoluce

38.

Jihoslovanů bylo v Londýně hodně; udělali si z Londýna hlavní politické středisko, zvláště Chorváti a Slovinci: Supilo, Hinković, Vošnjak, Potočnjak, Mestrović a j. Zmínil jsem se již, že v Londýně byl organisován zahraniční Jihoslovanský Výbor. Ze Srbů přišel jako vyslanec do Londýna vyslanec Jovanović, známý mně z Vídně; před ním byl na vyslanectví dobrý známý Antoniević. Ze Srbů londýnských ještě uvádím spisovatele profesory: Saviće a Popoviće, také otce Velimiroviće a jeho dovednou propagandu církevně-politickou.

V dubnu (1916) přijel korunní princ srbský s Pašićem; s oběma byly přátelské rozhovory a dohovory.

Poměr k Italii – pakt londýnský – byl stále ožehavým thématem pro Jihoslovany a také pro mne. Věc se stala proto tak akutní, že ani Italové v Londýně nelenili a paktu hájili. Moje mínění bylo, že Italie při konečném jednání o mír povolí; Italie se nemohla účastnit války bez odměny, a otázka byla, je-li pro nás všechny účast Italie nutná, aby Spojenci vyhráli. Což vyhrají-li Rakušané a Němci? I pro Jihoslovany by byla situace na velmi dlouho horší. Jihoslovanští přátelé na nepatrné výjimky se postavili proti Italii velmi příkře; ale takticky bylo užitečné, když část byla mírnější a udržovala i s Italy styky. Oficiální Srbsko si vedlo klidně, ale to dávalo Chorvátům a Slovincům důvod k nedůvěře a často k žalobám na oficiální Srbsko, že nejinak jako Rusko zrazuje zájmy jihoslovanské a slovanské vůbec.

Londýnský pakt měl význam také tím, že jím byla podle přání Italie kurie vyloučena z mírové konference; ani v tom Chorváti a Slovinci necítili tak jako my.

Poměr k Italii se pro nás stal vstupem Italie do války důležitým také tím, že jsme v Italii, bojující s Rakouskem, měli brzy značnější počet zajatců; jak v Rusku, mohli jsme i v Italii organisovat zajatce jako legie. Styk s Italií se proto stal pro Národní Radu velmi důležitým; a jak už řečeno, Štefánik se podle úml…