Světová revoluce

12.

Z Poláků jsem potkal prof. M. Loreta a také s dánským spisovatelem Rasmussenem (germanofilem) jsem se seznámil.

S ruským vyslanectvím přišel jsem málo do styku, jen s některými úředníky (Chvoščinskij a vojenský attaché Enckel); vyslanec byl bez vlivu v Římě i doma; zajímavější pro mne byl pan Giers (černohorský). Ani později nemařil jsem svého času s lidmi, kteří neměli nic než oficiální postavení; naši z počátku bývali zaraženi, když jsem ty a ty ministry, poslance atd. nevyhledával. Znal jsem hodnotu a význam politicky činných lidí jednotlivých zemí z publicistické a historické literatury a informoval jsem se vždy na místě o jejich skutečném vlivu.

Zmínil jsem se o panu Svatkovském, že jsem s ním navázal styk ještě z Prahy. Býval ve Vídni šéfem státní telegrafní agentury pro Rakousko-Uhersko a Balkán. Znal jsem ho léta; ale nepracoval jsem s ním mnoho, nechtěje mu překážet v jeho oficiálním postavení. Brzy po mém návratu z Němec poslal ke mně svého důvěrníka, a touž cestou jsem mu sdělil, že přijedu v polovici prosince do Říma. Pan Svatkovskij pocházel z české rodiny, jak prozrazuje jméno (rusky by znělo Svjatkovskij); je prý potomek Svatkovských z Dobrohoště, účastnivších se povstání roku 1618; po konfiskaci statků jeho předkové se vystěhovali do Saska; odtamtud do Ruska. Odsud upřímný zájem v našich věcech; čekal mě již v Římě. Rusové ve Východním Prusku utrpěli porážku a mluvilo se dlouho o zrádcích ve vojsku a ministerstvě; Svatkovskij znal dost detailů o celé aféře (Mjasojedov) a překvapil mě svou ostrou kritikou oficiálního Ruska a armády. Dával mi v mé kritice Ruska ú…