Světová revoluce

78.

Z tohoto přehledu vyniká také důležitost a rozhodující význam konce roku 1917 a roku 1918 pro naše politické úsilí a naši vojenskou účast na válce; rok 1918 byl právě pro všecky válčící národy a pro celý vývoj války rozhodující. Nesplnilo se očekávání těch, kdo čekali válku ještě v roce 1919; válka byla létem 1918 rozhodnuta. Byla rozhodnuta hospodářsky a stratégicky.

Rok 1918 přinesl Německu brest-litevský mír a mír s Rumunskem a tím zesílení armády proti Spojencům ve Francii; bylo jasno, že Němci s touto zesílenou armádou budou chtít dosáhnout rozhodnutí dříve, než by Amerika do Francie poslala ještě větší masy vojska, než se do té doby stalo. Slyšel jsem, že se Němci s počátku domnívali, že Amerika vůbec žádné vojsko nebude moci vyslat, a dokazovali si tuto thesi pokusy s loďmi na svém moři; avšak zmýlili se a proto tím energičtěji usilovali o rozhodnutí z jara 1918. Nepochybně věděli, že i ve Francii mnozí vynikající generálové s dychtivostí čekají na americké posily, z Anglie se stejně doslýchali o rostoucím pacifismu a ochotě vedoucích mužů (upozornil jsem už na Lloyda George) k ukončení války. Co do počtu vojska Němci se plně vyrovnali Spojencům. Ofensiva tedy začala; k zesílení efektu Paříž ostřelována dalekonosnými děly (začátek učiněn 23. března). Avšak přes nepopiratelný zisk územní a značný počet zajatých – do Paříže Němci měli již jen 85 km a myslilo se již na odstěhování vlády z Paříže (ne Poincaré!) – německá armáda rozhodnutí nezpůsobila.

Spojenci konečně našli formu, pod kterou komando bylo sjednoceno pod Fochem; nešlo to snadno, nejen angličtí, ale i francouzští velitelé žárlivě střežili svého prvenství. Armády spojenecké byly spojeny a Foch v červenci zahájil protiofensivu; po citelné porážce Němců u Amiensu (8. srpna) byla definitivní porážka Němců zpečetěna – německá vojska postupně, ale v pořádku, couvají před vítězi. Čtyři léta před tím, 4. srpna Němci začali boj v Belgii a Francii – 8. srpna po čtyřech létech ustupují poraženi. Němci říkají, že tenkrát také oni měli svého Mjasojedova – avšak kritičtější Němci sami už počínají pochybovat o vojenské schopnosti Ludendorffově a připouštějí, že německá ofensiva byla už napřed ztracena. Prohra je tím citelnější, že Němci zahájili ofensivu dokonce s číselnou převahou vojska; posud spojenecká vojska na západní frontě mívala převahu.

Německá agresivnost byla také zeslabena úspěchy Italů (od června) a porážkou Bulharů. Na konec Rakousko úplně poraženo a armáda demoralisována (24. října až 3. listopadu). Zejména působila rozkladně na Rakousko porážka Bulharů – na Balkáně a pro Balkán válka začala, porážka na Balkáně uspíšila definitivní vítězství Spojenců. V Rakousku a Německu se jeví rozklad v armádách i uvnitř ve státě. Centrální Mocnosti byly donuceny likvidovat válku a žádat o příměří a mír.

Rakousko-Uhersko, neloyální jak vždycky, bez souhlasu Německa, 14. září zaslalo mírový projev válčícím mocnostem (ovšem!), aby do neutrálního státu vyslaly delegáty, kteří by o všech otázkách porokovali. Na tuto notu Clémenceau odpověděl v senátě 17. září, – mezi právem a zločinem není jednání možno. Min. Pichon odpověděl tím, že Rakousku-Uhersku švýcarským vyslancem poslal Clémenceauovu řeč. President Wilson nabídku odmítl, že Spojené Státy svůj názor o míru jasně formulovaly, a často, nemohou tedy přijmout návrhu na konferenci. Odmítavější než obsah je forma odkazu – všeho všudy 66 slov; bylo mně řečeno, že ta stručná říznost nebyla bez úmyslu. Listy fakt komentovaly, německé a rakouské publikace posud odpověď americkou pokládají za výsměch.

Dne 21. září Bulharsko kapitulovalo a již 29. sjednalo se Spojenci příměří; už jsem řekl, jak porážka Bulharska působila na Vídeň a Berlín. Týž den, kdy s Bulharskem smluveno příměří, německé vojenské velitelství žádá vládu, aby se ucházela o příměří a mír.

Avšak také v armádách spojeneckých jeví se již únava, zejména ovšem ve francouzské. Upozornil jsem už na tuhý režim Clémenceauův. V Ang…