Světová revoluce

T. G. Masaryk

89 

Elektronická kniha: T. G. Masaryk – Světová revoluce (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: masaryk-tg11 Kategorie:

Popis

T. G. Masaryk: Světová revoluce

Anotace

T. G. Masaryk – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Světová revoluce“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

129.

Demokracie opravdová žádá po každém občanovi živý zájem o věci veřejné a o stát; jak církev po věřících žádá živou víru, tak demokratický stát žádá po občanech živý politický zájem.

Za Rakouska jsme všichni, jeden více, druhý méně, Rakousko potírali a na konec jsme se spokojili resolucí: c. k. vláda se vyzývá a t. d. To jest, správu státu jsme ponechávali svým pánům a mezi sebou jsme se vesele škorpili a stranou stranu potírali. Těch, kdo pamatovali na to, vychovávat lid a strany přes oposici k správné státnosti a aktivní účasti na státním životě, bylo málo; účast ve vládě se zrádcovala, protože jsme ve státu viděli nepřítele. Teď máme stát svůj: máme proň dost lidí a stran s potřebnou státností? Máme dost lidí, kteří mají živý, ten odbornický zájem o stát, kteří se dovedou vyprostit z negace státu, na kterou za Rakouska přivykli, kteří dovedou positivně tvořit stát nový a jeho správu? (Zase a stále případ toho nebezpečného anthropomorfismu!)

V starém státě se žádalo přijímání absolutismu panující aristokracie a byrokracie, žádala se poslušnost lidu; demokracie žádá zájem a smysl pro státní správu a jeho politiku od každého občana a ode všech. V demokracii je státem ne jeden, ale každý a všichni; smysl pro stát znamená zájem nejen o sebe a úzký kruh, znamená odložení politického indiferentismu, který v státě absolutistickém byl tak rozšířen a tvoří takořka jeho podstatu. Bez tohoto zájmu o stát republika se stává de facto státem aristokratickým, byrokratickým, státem menšiny – forma sama nerozhoduje o podstatě státu.

Demokracie je svou podstatou proti všelikému anarchismu (astatismu), ať je to anarchism z politického radikalismu nebo politické apathie. I anarchism mnohých slušných lidí jako anarchism Tolstého je vlastně dítětem absolutismu, který lidi od politiky a státu odvrátil.

Rozdíl anarchismu a demokratismu si musíme dobře ujasnit.

Anarchism vystupuje proti demokracii ve jménu svobody, této základní idee demokracie; jedni dokazují, že stát je instituce dočasná, že ho na počátku historického vývoje nebylo, nýbrž že vznikl později a že zase zmizí. Tento názor byl podrobněji propracován Marxem a Engelsem, a zdůrazňují jej teď komunisté proti sociální demokracii. Jiní zavrhuji stát vůbec a v jakékoli formě, že prý je eo ipso nepřirozený a násilnický, potlačující svobodu. Sem spadá anarchism z přepjatého individualismu vystupňovaného v solipsism – stát překáží titanovi, je titana nedůstojný. Je dále anarchism, jak se říká, náboženský, ethický: anarchism Chelčického, Tolstého.

Proti anarchismu všech forem hájím důsledně demokracie. Každý člověk docela přirozeně touží po svobodě, a stát má tuto touhu po svobodě respektovat; ale čerpám z historie poznání, že společnost vždycky byla organisována státně. Spolužití společenské a spolučinnost vždy byla organisována; jednotlivci byli vždy a jsou jako celek mezi sebou více méně uvědoměle nějak spojeni. Tato organisace se může provádět buď násilím (z panovačnosti a t. d.) nebo vzájemnou dohodou ze společenské potřeby, ze sympathie a rozumné úvahy. Z historie se poučujeme, že organisace společnosti v dobách starších do značné míry vznikla z panovačnosti a násilí silných a dovedných vůdců, že státy měly ráz vojenský, vojsko že bylo zárodkem a oporou státu; ale ne cele – i ty prvotní státy vznikly také z důvodů rozumových a mravních. Nebyla na počátku Rousseauova společenská smlouva, leda v zárodku; úplněji se zdělává teprve vývojem vzdělanosti dodatečně. Proti názoru, že stát vznikl jen z násilí, mluví také vliv náboženský hned na prvotním stupni společnosti; ta společnost byla, třebaže primitivně, organisována theokraticky. A v náboženství sebe primitivnějším byl prvek mravní. Prvotní společnost nebyla demokracií, nýbrž aristokracií a monarchickým absolutismem; ale jediný vůdce, sebe silnější, nikdy by státu nevytvořil sám a pouze z vlastní moci, kdyby společenský celek nějak s ním nesouhlasil. Bylo by chybou vznik a podstatu státu nepřiměřeně idealisovat, jak mnozí jeho zastancové posud to dělají.

Zde chci jen ještě připomenout, že odmítám také theorii t. z v. patriarchální, jako by stát byl vznikl jako přirozené rozšíření rodiny a tím eo ipso byl oprávněný a dobrý. Tato theorie se často podává od politiků a theoretiků slovanských. Stát nemá s rodinou nic společného, vznikl silami jinými, než kterými vzniká rodina: stát je jen organisátorem spolužití společenského, a to je podstatně jiné než spolužití rodinné. Nové studium primitivních národů potvrzuje tento názor velmi přesvědčivě. Již Aristoteles řekl, že člověk je od p…