Nová Evropa

3. Plán Spojenců: Demokratická organisace Evropy a lidstva. – Demokracie proti theokracii

8a. Spojenci, nepřipraveni na rakousko-německý útok, byli v defensivě, jak vojensky, tak politicky; trvalo delší dobu nežli se sjednotili na společném programu. S počátku jednotliví státníci a vlády prohlašovali své názory a plány; přirozeně kladli důraz na to, že byli napadeni, odsuzovali pruský militarism, hájili zásady demokratické a žádali svobodu pro všechny národy, veliké i malé, a slibovali reorganisaci Evropy.

31. října 1916 císař Vilém napsal list, v němž svým způsobem v důvěře v svého Boba si od Bethmann-Hollwega vyžaduje návrh mírových podmínek; německý kancléř 12. prosince 1916 podal americkému chargé d’affaires v Berlíně německý návrh, oznamující, že centrální mocnosti jsou ochotny vejít v mírové jednání. Návrh neobsahuje žádného určitějšího plánu, je to více rozkaz zpupného vítěze, než opravdový návrh na mír.

Na to vystoupil president Wilson. Jak známo, nabídl své prostředkování hned 3. srpna 1914, ale nebylo přijato; po návrhu Bethmann-Hollwegově obrátil se Wilson (20. prosince 1916) na anglickou vládu, jak výslovně praví, spontánně, nikoli na podnět německý. Žádá, aby všichni bojující národové podali své mírové návrhy konkrétněji, všeobecná pravidla nestačí; sám zdůrazňuje právo menších a slabších národů (peoples) a malých států.

Spojenci odpověděli (30. prosince 1916) na notu německého kancléře a odmítli ji právem; dne 10. ledna 1917 odpověděli presidentu Wilsonovi.

Spojenci v této odpovědi zásadně proti pruskému militarismu hájí Evropy ve jménu humanity a civilisace, zdůrazňují právo malých národů na sebeurčení, jak to již dříve učinili angličtí a francouzští ministři a politikové.

Jednotlivé politické požadavky jsou: Belgie, Srbsko a Černá Hora musí být Němci restaurovány, okupovaná území Francie, Ruska a Rumunska musí být vyklizena a dána spravedlivá náhrada. Území a provincie, v minulosti odňaté spojencům násilím a proti vůli obyvatelstva, mají být vrácena; to se musí v prvé řadě vykládat jako řešení otázky alsasko-lotrinské, ale platí také pro Dány v Šlesviku.

Na východě bude sjednocena a osvobozena Polska. Také národnosti Rakousko-Uherska musí být osvobozeny od cizí nadvlády: Italové, Rumuni, Jihoslované, Čechoslováci, Poláci, Rusíni. Turecké panství v Evropě přestane, neboť je cizí západní civilisaci; národy, podčiněné krvavému tyranství Turků, budou osvobozeny.

Spojenci takto usilují o reorganisaci východní Evropy a Evropy vůbec; národnosti musí být respektovány a svoboda oekonomického vývoje plně zabezpečena všem národům, velikým i malým. Mezinárodní úmluvy budou garantovat suchozemské a přímořské hranice proti nespravedlivým útokům. Spojenci přijímají v zásadě utvoření ligy národů.

8b. – Brzy po obdržení spojenecké noty president Wilson ve jménu amerického lidu vyhlásil (dne 5. dubna 1917) Německu válku. Od té doby, jak se vyslovil, a již před tím formuloval všeobecné podmínky míru.

President Wilson velmi účinně interpretuje vedoucí zásady americké demokracie: Zásady, v nichž Amerika byla vychována (Inauguralní řeč 5. března 1917) jsou zásady osvobozeného člověčenstva; hlavní zásada míru je skutečná rovnost národů (nations) a že vlády mají všecku svou oprávněnou moc od souhlasu ovládaných, anebo, jak to formuluje v poslání Rusku (9. června 1917) žádný národ (people) nesmí být donucen pod suverenitu, pod kterou si žít nepřeje.

V podstatě Wilson opisuje jen znamenitou řeč Lincolna na Národním Hřbitově 1863, 19. listopadu: „Že tito mrtví nezemřeli nadarmo a že národ s pomocí boží znova se narodí k svobodě, a že vláda z lidu, lidem a pro lid nezmizí se světa.“ A Lincoln i Wilson v podstatě opakují jen zásady americké Deklarace Nezávislosti (4. července 1776).

Podrobněji Wilson formuloval podmínky míru v kongresse 8. ledna 1918 – rok po notě Spojenců; návrh obsahuje 14 požadavků.

1. Mírové vyjednávání musí se díti otevřeně, bez tajných mezinárodních úmluv; diplomacie musí jednat veřejně.

2. Naprostá svoboda plavby na moři vně teritoriálního obvodu.

3. Odstranění pokud možno všech hospodářských přehrad.

4. Všeobecné odzbrojení.

5. Uspořádání a rozdělení kolonií; musí být brán stejný ohled na zájmy obyvatel, jako na zájmy států, které si na kolonie osobují právo.

6. Evakuace všeho ruského území; Rusko samo si upraví své politické zřízení a obdrží k tomu, pokud třeba, všelikou pomoc. „Způsob, jakým bratrské národy budou zacházeti s Ruskem, bude rozhodující zkouškou dobré vůle.“

7. Belgie musí být vyprázdněna a restaurována.

8. Francouzské území musí být vyklizeno a restaurováno, a bezpráví, spáchané na Francii 1871 Pruskem v otázce alsasko-lotrinské musí být napraveno.

9. Italské hranice buďtež upraveny podle jasně známých národnostních hranic.

10. Národům (peoples) Rakousko-Uherska, jejichž místo mezi národy (nations) si přejeme vidět zabezpečené a zajištěné, musí být dána nejsvobodnější možnost autonomního vývoje.

11. Rumunsko, Srbsko a Černá Hora musí být vyklizeny a okupovaná území restaurována; Srbsko musí mít svobodný a zajištěný přístup k moři. Vzájemné vztahy balkánských států mají být upraveny ve shodě s historicky danými politickými a národnostními zásadami; politická a hospodářská nezávislost a územní integrita balkánských států budiž zabezpečena mezinárodními úmluvami.

12. Turecku budiž zaručena integrita území; ale ostatním národům (nationalities) pod tureckou vládou budiž zajištěna bezpečnost života a autonomní vývoj bez jakéhokoli vnějšího zasahování. Dardanely mají trvale být otevřeny lodím a obchodu všech národů za mezinárodních záruk.

13. Budiž zřízen polský stát, obsahující území, obydlená nesporně polským obyvatelstvem; svobodný a jistý přístup k moři buď zabezpečen, politická a hospodářská nezávislost a integrita území budiž mezinárodně zaručena.

14. Budiž zřízen všeobecný svaz národů, zabezpečující hmotnou a politickou nezávislost a územní integritu stejnou mírou velkých i malých států.

President Wilson ve všeobecných zásadá…