Blázni z Hepteridy

14. KAPITOLA

...ježto brázdil širý nebeský prostor letem nepříliš spěšným, mohl jsem ho sledovat zrakem i krokem dosti snadno.

Cyrano z Bergeraku, Cesta na Měsíc

Aslan byl po celou dobu svého velení Výzkumné skupině hluboce vděčen prozřetelnosti, že skupina zůstává. přísně utajovanou a že nepořádá parády a přehlídky, o nichž ze svých historických studií věděl. Uvědomoval si to takřka denně, ačkoli by ho už dávno neměli překvapovat štíhlí a asteničtí obyvatelé planet s nízkou gravitací, opatření při práci na hmotnějších kosmických tělesech podpůrnými biomechanickými přístroji, ani zcela opačně vyhlížející přírůstky z kolonií obřích planet, sotva poloviční velikosti, zato však s mohutně vyvinutou kostrou a tak bohatou tvorbou krve (která se především vyrovnává s gravitací), že byli za jistých okolností schopni setrvat například pod vodní hladinou i bez akvalungu docela imponující dobu, na Zemi, nebo dokonce na Měsíci se však pohybovali nejistě, ba poněkud - Aslan byl schopen si to přiznat - směšně, což ovšem nic neříkalo o kvalitách, potřebných pro službu ve Výzkumné skupině. Frol, který se jako jediný mohl pochlubit usmrcením fredegarské supersépie (ačkoli se z toho těšil jen několik málo následujících sekund), byl například právě z gravicilních a křehkých kolonistů Pergamy, velké a hmotné sotva jako pozemský Měsíc, a přece ...

Aslan probíral jména a charakteristiky svých chlapců, zachycené na barevných plastikových kartách, a sestavoval je do úderných skupin právě podle těchto hledisek. K pozemním akcím na Hepteridě se nejlépe hodí mládenci s návykem na jedno g nebo těsně okolo. Zálohou budou tentokrát čahouni z Vaniny, Lenty a ostatních méně hmotných planet a ovšem pár nováčků zrozených až na Marsu a na Luně. V případě potřeby se mohou s biomechanickou oporou docela dobře hemžit i na Hepteridě - Aslan ovšem navzdory vrozenému smyslu pro romantiku a jistou fantaskní malebnost doufal, že tento případ pro jeho kluky bude Kara Karnová. Zbytek posádky z kolonií těžkých planet zůstane v lodi Horus 87 a bude zajišťovat celou akci obvyklým způsobem.

Aslan pedanticky sklapl všechny tři hromádky karet a předal je i s dalšími eventuálními starostmi svému zástupci Ligovi, pořízku z malé kolonie na Echině, kterému výprava k Hepteridě zkazila možnost svézt se s expedicí biologů snadno a rychle na dovolenou domů. Tvářil se uraženě a nepřístupně, což vzhledem k jeho postavě, podobající se nízkému špalku svalů na krátkých sloupovitých nohou, a s rukama, sahajícíma téměř k zemi, bylo velmi působivé, zejména připočítáme-li divoký černý plnovous, doplňující celkové vzezření terránského lidoopa. Rozhodně se však mladším a bezvýznamnějším členům skupiny nedopručovalo o Ligově zevnějšku nevhodně žertovat - na Echině platil za fešáka a to rozhodovalo. Základní lidský typ se za rozličných gravitačních podmínek, jimiž lidstvo obdařila teprve kosmonautika, nejen neočekávaně bohatě a zajímavě rozlišil, ale nalezl si i bystře a pohotově nejrozmanitější estetické ideály takříkajíc pro každou příležitost. (Kdyby byl Aslan znal z kulturní historie Willendorfskou venuši a Twiggy, byl by se divil méně, jenže tak daleko jeho zájem o minulé, a tudíž nedosažitelné ženy přece jen nesahal).

Ligo sebral plastikové štítky a zastrčil je do kapsy kombinézy s prastarým pocitem všech podřízených, že musí tak jako tak udělat všechno sami, a že to udělají dokonce dříve, než si panstvo vůbec vzpomene. Také mužstvo bylo už rozděleno. Jako obvykle.

„Ve směru Hepteridy byla zjištěna tři umělá tělesa," zachrčel hlubokým basem, jako by se terránštině nechtělo z jeho takřka neexistujícího hrdla. „Sondy nebo co. Máme čas, fůru času. Impulsní pohon. Starožitnosti."

Aslan projevil jen mírný zájem. Vesmírem se toulalo statisíce zdvojených, nebo dokonce ztrojených sond, jejichž registrace už dávno přesáhla možnosti Centrály tím spíše, že je dříve nebo později vypouštěla nejen každá ctižádostivá kolonie, ale zcela určitě každý kosmický ústav a pravděpodobně i dostatečně agilní zájmové kroužky neukázněné mládeže. Znamenaly jistou svízel pro interstelární plavbu, asi jako kdysi zajíci, psi a kočky pro automobilisty, ale bylo nutné smířit se s nimi. Ještě pravděpodobnější ovšem bylo, že kdosi na Hepteridě zaměřil Horus 87 po jeho posledním posunu mimoprostorem a chce si jej prohlédnout zblízka v bezpečné vzdálenosti od Hepteridy a Zeleného slunce. Na tom také nebylo koneckonců nic zvláštního kromě otázky, kdo k čertu je na Hepteridě schopen vypouštět kosmické sondy. Podle předběžných informací by tam v tuto dobu měl být jen polyvizní štáb, hepteridští tuři a datové; žádný z vyjmenovaných živočišných druhů obvykle neměl s užitou kosmonautikou nic společného.

Aslan zapjal teleskopickou obrazovku a přepojil na pilotní centrálu. Pokynul Ligovi, aby usedl vedle něho.

Za několik sekund naskočil obraz. Videotelemetrik odváděl dobrou práci: tři sondy (nebo co to bylo) v poměrně pravidelné formaci byly zcela zřetelné a dobře viditelné včetně kapkovitého tvaru a jiskry plazmového výtrysku.

„Jaké mají rozměry?" zajímal se Aslan.

V Ligovi to chvíli chraptělo a bublalo, než se slova prodrala ven.

„Tak akorát, že by tam mohl sedět chlap. Kdyby chtěl."

„Kdyby chtěl...," opakoval přemýšlivě Aslan. „Zkusili jste se s nimi spojit?"

Ligo přikývl. „Jo, to už dávno."

Aslan si odpustil naivní otázku, jak to dopadlo. „Znáš ten typ?"

„Docela normálka. Na pulsních sondách není moc co vymejšlet."

Oba muži mlčeli a pozorovali tři vřeténka, pomalu se na obrazovce zvětšující. Na palubních sondách opravdu nebylo moc co vymýšlet: aerodynamický tvar a trysky pohonu byly dány fyzikálními zákony a technickými požadavky. Bylo vlastně těžké představit si něco neosobitějšíno a anonymnějšího, co mohlo stejně dobře p…